Po vybalení obsahu kartónového obalu se na mém stole ocitl malý mix – široký 495 mm, hluboký 534 mm a (v místě propojovacího terminálu) vysoký 164 mm. IS16 váží příjemných 17 kg a je opatřen tmavě šedým lakem. Celkově působí nenápadným, ale elegantním dojmem. Jeho architektura umožňuje využít celkem 16 vstupů, 8 auxů, 8 skupin a master výstup. Sběrnice Aux a Group jsou přiřaditelné k multivýstupům, kterých je 8 a jsou zde použity symetricky zapojené jacky. Main výstup je v provedení XLR. Součástí balení jsou také napájecí adaptér, USB WiFi dongle klíč, USB a FireWire kabel a pár ocelových úhelníků pro montáž do racku.
Hlavní ovládací panel
Při zběžném pohledu lze hlavní panel rozdělit do několika částí. Zcela nejvýše se nachází připojovací terminál pro všech šestnáct vstupů. Každý kanálový vstup byl vybaven stejnými prvky: je zde mikrofonní XLR vstup, linkový symetrický TRS a konektor pro inzertní bod (rovněž v provedení TRS). Dále zde nalezneme tlačítko útlumu 20 dB, potenciometr Gain a LEDku Peak určenou k indikaci přebuzení preampu. Horní části ovládacího panelu dominuje poměrně velký dotykový barevný display, jehož možnosti si popíšeme později. Vlevo od něj najdeme sekce Fader Mode a Layer Mode. Ta první disponuje osmi tlačítky Aux 1 až Aux 8. Při jejich aktivaci slouží fadery jako send ovladače pro jednotlivé auxy. Sekci Layer Mode nadělil výrobce tři tlačítka, která přepínají funkce faderů pro příslušnou vrstvu. Tyto vrstvy jsou tři, a sice Channel, Aux/GP a Multi. Posledním ovladačem v této části je tlačítko Meter. Jak název napovídá, jedná se o rychlé zobrazení metrů na ploše displaye. Vpravo od obrazovky máme k dispozici optickou signalizaci způsobu propojení s počítačem, a také ovládání sekcí Ctrl Room a Phones, včetně sluchátkového výstupu. Důležitým prvkem tu je především kolečko jog dial, které slouží k ovládání na display zvolených parametrů. Kromě kurzorových tlačítek tu zbývá ještě multifunkční spínač ovládající funkce Enter, Tap a Pre/Post. Hned pod obrazovkou máme šest tlačítek pro pohyb v menu displaye. V další sekci jsou obsaženy ovládací prvky Sel (pro selekci editovaného kanálu), tlačítka Solo a On. Pultu samozřejmě nechybí to nejdůležitější – fadery, které jsou v případě Phonicu IS16 dlouhé 100 mm a jsou plně motorizované.
Zadní připojovací terminál
Vybavení zadního panelu zcela nejvýše otevírá čtveřice přepínačů pro zapínání phantomového napájení, přičemž každý přepínač aktivuje phantom pro čtyři kanály současně (1-4 až 13-16). O řadu níž, bráno z levé strany, trčí z pultu dvojice BNC konektorů pro wordclock, s nimi pak sousedí AES/EBU In/Out konektory ve formátu XLR. Pohledem přes slot pro SD kartu se dostaneme k čtveřici konektorů Cinch sekce 2Track, také k XLR výstupům pro control room poslech. Další sekce obsahuje osm TRS symetrických výstupů multi out a zcela vpravo se nachází dvojice XLR main výstupů. Spodní oblast zadního panelu nabízí XLR zásuvku pro lampičku, konektor pro napájení mixu, tlačítko ON/OFF, USB 2.0, dva FireWire konektory, VGA pro připojení externího monitoru, USB pro WiFi dongle klíč, USB pro připojení myši a konečně ethernetovou zásuvku. Při bližším pohledu, jsem si všiml, že FireWire a USB konektory jsou součástí vyměnitelné rozšiřující karty. Zajímalo by mne, jestli u Phonicu mysleli i na jinou digitální konektivitu. Myslím MADI nebo EtherSound, případně jiný protokol umožňující vést signál po CAT5 namísto analogového páráku. Takovou informaci jsem ovšem nikde neobjevil.
Display
Základní zobrazení displaye představuje deset ikon: View, Meter, Fader, Patch, Delay, Effect, EQ, Dynamics, Utility a Setup. Při výběru jakékoliv z těchto ikon se v hlavičce displaye zobrazí lišta, v níž lze přepínat mezi záložkami, které odpovídají deseti úvodním symbolům. Současně jsou v zápatí každé záložky umístěny ještě další podzáložky – je tu tedy uplatněna podobná struktu-ra menu, jakou známe z prostředí operačních systémů počítačů.
První záložka – View – nabízí celkový pohled na jednotlivé vstupní nebo výstupní prvky mixu a je dále rozdělena dalšími čtyřmi volbami (Channel, Aux/Gp, Ctrl Room a Main/Multi), mezi kterými lze přepínat prostřednictvím dotykové obrazovky, tlačítky, a nebo lze případně připojit přes USB konektor k mixu myš. Při zobrazení podmenu Channel poskytne display poměrně komplexní přehled o tom, co je nastaveno na jednotlivém kanálu. Najdeme zde softwarová tlačítka pro zapnutí celého kanálu, sólo tlačítko, panoramu, fader, přístup pro párování kanálů, tlačítko pro přímý routing do main výstupu, převrácení fáze, zapojení FireWire nebo USB vstupu a přepínání zobrazení metrů. Velkou část plochy zabírá zobrazená miniatura ekvalizéru a dynamického procesingu. Pokud na ni ťukneme, zobrazí se nám ještě ve větším rozlišení. Kromě toho tu máme také sekci Delay, která disponuje parametry Time, Mix a Feed Back, což lze považovat za netypické, neboť většinou na mixech bývá k dispozici pouze parametr času. Zvláštně, přesto docela logicky nazvaná sekce Order umožní obsluze pultu nastavit si řazení EQ, Dyn a Delay. Toto pořadí lze nastavit pro každý kanál zvlášť. Poslední dvě sekce patří sendům do osmi auxů a routingu do osmi group.
V pořadí druhá záložka – Meter – je rozdělena na čtyři podzáložky: Channel, Aux/Gp, Meter/Fader a Multi. Jak už jednotlivé názvy napovídají, je zde možné zobrazit sloupcové indikátory signálu. Můžeme si vybrat, jestli chceme monitorovat signál před faderem či za ním. Tady bych rád upozornil na další podzáložku Meter/Fader, kde jsou přehledně zobrazeny metry a pozice jednotlivých faderů – tedy všech šestnáct vstupních kanálů, všechny auxy, všechny groupy a main. Podzáložka Multi pak nabídne přehled nad všemi multivýstupy, control room, EAS/EBU IN a vstup i výstup do obou FX procesorů.
Podobně, jako záložka Multi, nabídne záložka Fader detailní pohled na vstupní kanály, auxy, groupy a main výstup. Záložka Patch je rovněž členěna do čtyř podzáložek. První dvě se vě-nují vstupním kanálům a jsou popsány jako CH1-8 a CH9-16. Dále zde najdeme Multi Out a Main. Hlavním úkolem sekce Patch je nastavení řazení dynamických, ekvalizačních a zpožďovacích procesorů. Pro každý vstup, každý multi výstup a main výstup je možné zvolit jiné řazení těchto procesorů. To považuji za docela zajímavé řešení, neboť je značný rozdíl mezi tím mít ekvalizér před, nebo za, kompresorem. Očekával bych zde ovšem nějaké možnosti routování.
Do čtyř záložek rozdělil Phonic i sekci Delay. Zatímco první dvě patří vstupním kanálům, třetí zahrnuje fyzické výstupy Main a Multi. Zvláštností jsou ovládací prvky. Zatímco jiné mixy disponují obvykle pouze parametrem času, což vzhledem k účelu považuji za naprosto dostačující, tady najdeme ještě prvky Mix a FB (Feed Back). Vzhledem k tomu, že sekce delay má sloužit ke zpožďování jednotlivých vstupních nebo výstupních signálů, není mi zcela jasné, proč výrobce přidal zbylé dva parametry. Pro jejich využití bych asi jen těžko hledal vhodnou příležitost. Snad jen jako zvláštní efekt, například při divadelním představení. Poslední záložka je věnována nastavení celé sekce. Je zde možné nastavit zobrazení v milisekundách nebo v metrech, případně ve stopách. Ještě je zde také knob pro nastavení teploty, která, jak známo, má vliv na rychlost šíření zvuku. Budeme-li důslední, pak se musíme zabývat rychlostí šíření zvuku v závislosti na okolní teplotě. Pro svou práci často používám zvláštní aplikaci pro výpočet zpoždění zvuku přímo v mobilu a vycházím ze vztahu, který je platný pro teplotu 20 °C, kdy je zpoždění pro vzdálenost 1 m rovno hodnotě 2,91 ms. To je dobré pro interiérové prostory, jako jsou divadla a kulturní sály. V případě open air akcí je však situace zcela jiná. V létě můžeme počítat například s teplotou 30 °C, v takové situaci je zpoždění na 1 m rovno hodnotě 2,86 ms. Dalším extrémem může být venkovní ozvučení sportovní akce v zimě. Já žiji v Liberci, ve městě které se nechvalně proslavilo mistrovstvím světa v klasickém lyžování. Píši to zde proto, že zvukaři kteří se starali o zvuk, se běžně potýkali s teplotami okolo -10 °C. Při takové akci je zpoždění zvuku na 1 m asi 3,06 ms. Vezmeme-li rozdíl mezi oběma extrémními případy, dojdeme k hodnotě 0,2 ms. Na první pohled jde sice o zanedbatelné hodnoty, ale například při nastavování větších zvukových systémů, kdy se hraje na větší vzdálenosti to může výsledný zvuk výrazněji ovlivnit. Proto vývojáři u Phonicu do IS16 implantovali možnost nastavit teplotu v sekci delay. Mě osobně se na zpožďovací sekci nejvíce líbí možnost řešit zpoždění přímo v metrech. Je to pohodlné a nemusí se nic přepočítávat. Jednoznačně chválím!
Další záložka nese označení Effect. IS16 má dva efektové procesory a každému z nich přísluší jedna podzáložka. Obrazovce dominuje diagram zapojení příslušného procesoru, kterému je potřeba nadefinovat vstup, výstup a efektový program. Vlastní efektový procesor disponuje stereo vstupem a výstupem. Vybavení FX procesorů se liší. Procesor 1 má ve své výbavě Reverb Room, Reverb Hall, Reverb Plate, Echo, Tap Delay, Chorus, Flanger, Phaser, Tremolo, Vibrato, Auto Pan a GEQ31. Druhý FX procesor má výbavu poněkud chudší, je zde: Echo, Tap Delay, Chorus, Flanger, Phaser, Tremolo, Vibrato, Auto Pan a GEQ15. Na první pohled je jasné, že druhý procesor je chudší o reverby a hally a grafický EQ je „pouze“ patnáctipásmový. V levé části dis-playe jsou umístěny sloupcové metry zobrazující signál na vstupu a výstupu z efektové jednotky v rozsahu od -50 do 0 dB. Dole pod nimi se pak nachází tlačítko pro zapnutí/vypnutí efektu, sólo tlačítko a dvojice knobů pro nastavení hlasitosti efektu a poměru mezi čistým a efektovaným signálem (dry/wet). Oba efektové procesory nabízí celou řadu presetů a jejich obsah si je velmi podobný: Larger Room, Medium Room, Small Room, Live Room, Bright Room, Wood Room, Heavy Room, Opera Room, Large HallMedium Hall, Small Hall, Concert Hall, Dark Hall, Wonder Hall, Jazz Hall, Vocal, Large Plate, Medium Plate, Smal Plate, Flat Plate, light Plate, Thin Plate, Perc Palte, Echo, Chorus, Chorus 1, Chorus 2, Chorus 3, Flanger, Phaser, Vibrato, Tremolo, Auto Pan a Tap Delay. Jednotlivé presety je možné editovat, ukládat či zpětně vyvolávat. Jak je vidět, je toho opravdu hodně, co může IS16 v oblasti FX procesorů nabídnout. Bohužel zcela nelogicky je v sekci efektů umístěna také záložka Network, tedy síťová nastavení, jako jsou IP adresa, maska, brána či SSID (to je zde pevně nastaveno na PHONIC-IS16, způsob zabezpečení a heslo).
Sekce EQ disponuje pouze jedinou obrazovkou, která nabízí čtyři pásma pro korekce. Je to jednoduché a přehledné. Hlavní prostor zde zabírá graf ekvalizéru, který zobrazuje rozložení korekcí. Osa X zobrazuje frekvence a osa Y pak v dB záběr ekvalizéru v rozsahu od -24 dB do 24 dB. Vlevo od grafu je tlačítko pro volbu vstupu nebo výstupu, na kterém bude EQ aplikován. Pod ním je tlačítko zapnutí a vypnutí EQ. Velký prostor je zde věnován také In/Out metrům. Přehledně zde můžete sledovat, jak vypadá signál před a po korekcích. Metry zobrazují v rozsahu od -50 do 0 dB. Spodní prostor záložky je věnován nastavení jednotlivých pásem. K dispozici jsou celkem čtyři a mají podobné možnosti. Každé pásmo korekcí lze samostatně zapnout nebo vypnout. Všechny korekce pracují v rozsahu od -18 dB do 18 dB, v rozsahu od 20 Hz do 20 kHz a šíři pásma (Q) lze nastavit od 10 do 0,1. Obě krajní korekce lze použít jako high pas filter nebo low pas filter. Jednotlivá nastavení lze ukládat do presetů a zpětně vyvolávat, případně je mazat. Pro rychlé vynulování EQ tu máme tlačítko Reset. IS16 nabízí základní presety pro nastavení EQ. Jejich výčet stojí za povšimnutí: Bass Drum 1, Bass Drum 2, Snare Deum 1, Snare Drum 2, Tom-tom, Cymbal, High Hat, Percussion, E. Bass 1, E. Bass 2, Syn. Bass 1, Syn. Bass 2, Piano 1, Piano 2, E. G. Clean, E. G. Crunch 1, E. G. Crunch 2, E. G. Dist. 1, E. G. Dist. 2, A. G. Stroke 1, A. G. Stroke 2. Jednotlivé presety mohou usnadnit práci začínajícím kolegům, budou-li chtít pracovat se zvukem vážněji, nevyhnou se vlastním nastavením. Za to podstatné lze označit fakt, že si budou moci EQ uložit do vlastních presetů.
Sekce dynamických procesorů (Dyn) má čtyři části: Gate, Expander, Compresor a Limiter. Tato sekce je, myslím, nadstandardně vybavena. Obvykle mixy disponují pouze gatem a kompresorem. V sekci Gate je nejvíce prostoru věnován grafickému znázornění zpracování signálu. Phonic nám překládá klasický graf, kde osa X znázorňuje vstup a osa Y výstup. Rozsahy jsou od -60 dB do 0 dB. Bod Treshold je znázorněn v grafu písmenem T. Nad grafem se nachází tlačítko pro výběr editovaného kanálu, tlačítko pro zapnutí/vypnutí celé dynamické sekce a tlačítko pro zapnutí/vypnutí gatu. Uprostřed diplaye jsou ještě sloupcové metry zobrazující výstup a záběr gatu (GR, gain reduction). Metry zobrazují v rozsahu od -50 dB do 0 dB. V pravé části jsou situovány knoby pro nastavení jednotlivých parametrů: Thresh, Range, Attack, Hold a Release.
Také gate je možné ukládat a vyvolávat jako presety. Podobně jako v případě EQ, také zde jsou základní presety pro gate a expander: Gate 1, Gate 2, Gate 3, Expander 1, Expander 2, Expander 3; pro kompresor: Speech, Voice, Bass Drum, Clasic, Snare, Piano, String, Guitar; a také jeden preset pro nastavení limiteru vtipně nazvaný: Limiter. Pracovní obrazovky zbývajících dynamických procesorů jsou velmi podobné. Mění se pouze počet a funkce ovládacích prvků.
V části nazvané Utility je skryta obrazovka pro ukládání scén. Je možné zde vybírat jednotlivé vstupní a výstupní prvky a následně je uložit pod nějakou scénu. Toto ukládání je vhodné k uložení mixu pro jednotlivá vystoupení. Rozhodně není koncipováno jako tzv. Snap Shot – jednotlivé scénování v rámci jedné show. Obrazovka Naming má za úkol pomoci při popisování jednotlivých vstupních a výstupních kanálů. Poslední položkou je zde tónový generátor a nastavení externího VGA monitoru - to vše skrývá záložka Gen/VGA. Tónový generátor nabízí tři frekvence: 100 Hz, 1 kHz, 10 kHz a růžový šum. Signál je možné poslat do auxů a do group, případně do main výstupu. Zde mi chybí přímé poslání signálu na konektory multivýstupů, případně AES/EBU. V nastavení pro externí VGA monitor lze zvolit výstupní formát, tedy 16:9 nebo 4:3. Není bez zajímavosti, že v manuálu je vyobrazena ještě jedna podsekce, a to Recorder. Bohužel zapůjčený mix tuto obrazovku postrádal. Ale možná nám tak byl naznačen směr, jakým se Phonic chce v budou- cnu ubírat. Pokud ano, doufejme, že půjde o multitrack, který umožní záznam na SD, USB, či externí disk. Menu Record se zatím neobjevilo ani po posledním updatu firmwaru.
Poslední záložka displaye nese název Setup a nabízí čtyři obrazovky: Link/Pair, Clock Source, LCD Cal a Update. První slouží pro snadné párování vstupních kanálů – například při připojení CD přehrávače do analogových vstupů. Druhá „podobrazovka“ poskytuje rozhraní pro nastavení vzorkování. IS16 nabízí interní samplovací frekvence: 44,1 kHz, 48 kHz, 88,2 kHz a 96 kHz. Také je zde možnost podřídit vzorkování externím zařízením, a to buď pomocí AES/EBU nebo Word Clocku. Obrazovka pro kalibraci LCD má poměrně jasný účel, a to samé platí i pro obrazovku Update.
IS16 v praxi
Abych se s pultem IS16 co nejlépe a nejrychleji seznámil, zapojil jsem ho do audio řetězce ve studiu. Jako poslechové monitory mi posloužily Eventy TR8, a zdrojem zvuku mi byl signál z nejrůznějších mikrofonů. Došlo také na propojení pomocí rozhraní FireWire. V tomto případě jsem použil Cubase LE 6, nicméně verze LE 6 mi dovolila pouze osm vstupů a výstupů. Možná by stálo za zvážení, zda by výrobce nemohl k IS16 přibalit nějaký vhodný software pro záznam a editaci audia. Ostatně IS16 je zařízení, které zastoupí jak mixážní pult, tak zvukovou kartu a ke zvukovým kartám je takový software, byť v light verzi, dodáván zcela běžně. Konkurenční produkty jsou v tomto ohledu mnohem dále (například StudioLive). Na druhou stranu se tento nedostatek rozhodně nedá připsat na vrub kvality nebo nekvality samotného mixu IS16. A co víc? Lze dokonce polemizovat o tom, jestli to je vůbec nedostatek. Ale jisté je, že si potenciální zákazník bude muset připravit další balíček peněz na pořízení takového softwaru (nebude-li se chtít zrovna stát pirátem). Při propojení mixu mě překvapil způsob, jakým je vyřešeno napájení. Je zde konektor pro externí adaptér na 19 V (3,42 A, max 65 W). Jsem poněkud sklerotický a umím si představit, jak zmiňovaný adaptér nechám doma při odjezdu na vystoupení. V takovou chvíli ho asi jen těžko nahradím. Nu což, co není v hlavě, musí být někde jinde, a nebo si budu muset před odjezdem s Phonicem lépe kontrolovat, jestli mám s sebou vše, co budu potřebovat. Uvítal bych, kdyby byl napájecí zdroj vestavěn přímo v mixu. Po propojení a zapnutí mixu následoval asi minutový start, při kterém mix testoval svých devět DSP. Během startu se také rozpohybovaly motorové fadery. Překvapila mne jejich poměrně vysoká hlučnost.
Jak se mi podařilo zanedlouho zjistit, ovládání jen pomocí dotykové obrazovky je poněkud zdlouhavé. Display často reagoval až na podruhé či napotřetí. Trochu mi tato odezva připomínala ovládání kapesních počítačů Palm, jejichž display bylo nutné čas od času kalibrovat. Také tuto možnost totiž Phonic nabízí (kalibrace je lokalizována v sekci Setup pod záložkou LCD Cal). Po kalibraci mi ovládání dotyku přišlo o něco lepší. Možná, že jsem až příliš rozmazlený z dotykových telefonů a tabletů, některé značky jsou v tomto ohledu takřka dokonalé. Po otestování dotykového displaye jsem se rozhodl zkusit zapojit do USB slotu myš. Ovládání mi přišlo rozhodně pohodlnější, zvlášť po té, co jsem využil ještě rozšíření pomocí VGA portu o pohledový monitor. Externí monitor „pouze“ zrcadlí pracovní plochu displaye. Myslím si, že je to celkem škoda, bylo by fajn pracovat s dotykem a na velkém monitoru přehledně sledovat celkový pohled na mix včetně metrů. Bohužel to nelze, zřejmě to bude otázka možností použité grafické karty uvnitř mixu. Myslím si, že by pro uživatele mohlo být docela zajímavé zainvestovat do nákupu trackballu, což je vlastně ta-ké myš, jenomže poněkud obrácená a s kuličkou na horní straně. Zvláště při live využítí šetří trackball pracovní plochu a může být součástí přepravního casu. Během ovládání mixu jsem měl problém s nastavováním jemnějších parametrů. To je zde řešeno pouze pomocí datakolečka, což, domnívám se, je zásadní nevýhoda, která práci s mixem celkově zpomaluje. Například, pokud bude zvukař chtít na korekcích nastavit high pass filtr, musí nejdříve kliknout na tlačítko pro výběr filtru, po té datakolečkem nastavit zvolený filtr, po té kliknout na frekvenci a tu opět datakolečkem posunout tam, kam potřebuje. Na druhou stranu tu lze používat podobný postup, jaký znají například uživatelé pultů iLive. Tím myslím přímé sáhnutí prstem do pole ekvalizéru a táhnutím v ose x posouvat frekvencí, či táhnutím v ose y přidávat nebo ubírat zvolenou frekvenci.
Pokud však budete chtít změnit šířku pásma Q, nezbude vám nic jiného, než sáhnout po datakolečku. Hodně mi to připomíná koncepci ovládání od Yamahy bez dotykového displaye. Nicméně i ta od takového způsobu ovládání upustila a začala své konzole osazovat sadou encoderů pro přímé ovládání důležitých parametrů. Podle mého názoru je to způsobeno tím, že zvukoví mistři jsou při live produkcích vystavování čím dál větším nárokům a většímu časovému stresu. Aby byli skutečně dobří, musí být také rychlejší. Při listování v menu displaye jsem narazil na určitou nepřehlednost (až vyloženě nelogičnost) v celkovém uspořádání. Za největší „podivuhodnost“ považuji umístění záložky Network (nastavení sítě) v sekci Effect. Tam bych nastavení takových parametrů skutečně nehle-dal. Přesto věřím, že si na takové uspořádání lze zvyknout. Dále mám připomínky k latenci, s jakou mix pracuje. Při rychlém pohybu faderem je slyšitelné zpoždění, s jakým mix reaguje. Při míchání v běžných podmínkách to nemusí nutně být problém, ale je potřeba s tím počítat. Podobně se mix chová i při nastavování korekcí. Navíc mám pocit, že to, co nastavím a slyším, ne zcela odpovídá tomu, co zobrazuje display.
Během testu jsem byl upozorněn, že Phonic chystá aplikaci pro ovládání IS16 pomocí iPadu. Protože iPadem (kolega mu vtipně přezdívá „kachlička“) v divadle ovládáme Soundcraft Si Compact 24, a protože mám k Soundcraftu v tomto ohledu velice kritický postoj, byl jsem nadmíru zvědav, jak se s tím vypořádají u Phonicu. Asi za dva týdny od upozornění se skutečně na Appstoru v kategorii Music objevila aplikace IS16 Remote.
IS16 Remote
Aplikaci jsem stáhl a po té nainstaloval přímo z Appstoru. Instalace proběhla velice svižně a nevyskytl se během ní žádný problém. Po jejím otevření nejprve naběhne uvítací grafika, která je převážně v modré barvě a působí decentním dojmem. Asi po patnácti vteřinách se objeví vlastní grafické prostředí pro ovládání IS16. V levém horním rohu je virtuální tlačítko pro zobrazení a vyvolání scén. Vpravo od něj pak vývojáři umístili miniaturní sloupcové metry a přepínací tlačítka pro pohyb mezi vstupními a výstupními kanály. Zajímavé je, že na rozdíl od IS16 je aplikace připravena zvládnout 32 vstupních kanálů, z čehož usuzuji, že by Phonic rád v budoucnu svou konzoli rozšířil až na 32 vstupů. To by jistě byl skvělý počin, nicméně v tuto chvíli je to jen má spekulace. Vedle vstupů jsou situována tlačítka pro ovládání auxů 1-8, group 1-8, FX procesorů 1 a 2, AES/EBU výstupu, multifunkčních výstupů 1-8, ctrl room výstupu a main výstupu. Podle toho, jak tyto prvky přepínáme, zobrazují se na obrazovce ostatní ovládací. Při přepnutí na vstupní kanály se zobrazí zelené fadery a na každém kanále je možné ovládat EQ, sólo poslech, zapínat nebo vypínat kanál, sledovat sloupcový VU metr, pře-pínat zobrazení metrů mezi post a pre modem a konečně je zde i popiska příslušného kanálu. Tuto popisku je navíc možné přepisovat v rozsahu až osmi znaků. Rád bych se ještě vrátil k ovládání EO. To je, podle mne, zcela famózní. Po poklepání na ovládací prvek EQ se otevře velká ovládací obrazovka EQ. Ta obsahuje stejné ovládací prvky, jako samotný mix, ale s tím rozdílem, že vše je velmi snadno a pohodlně ovladatelné s grafikou a feelingem, na které jsme u iPadu zvyklí. Přesto jsem našel jeden zásadní zádrhel, a sice nemožnost ovládání šíře pásma Q. Vzhledem k tomu, že iPad je zařízení podporující multitouch, ovládání více prsty a gesty vývojáři Phonicu bohužel neimplementovali, škoda. I přesto jsem ale nadšen, protože o tom si například jako uživatel Si Compact mohu nechat jen zdát! Po návratu do mixu je potom nastavení EQ zobrazeno jako miniatura přímo na ploše tlačítka. Tento ovládací prvek má ještě jednu funkci, a sice ovládání panorámy. Je proveden jako jednoduchý posuvný potenciometr, který lze tažením vychýlit na levou, nebo pravou stranu, přičemž ve středové pozici je zde písmeno C jako centr. Při maximálním vychýlení se zobrazí popiska L16 nebo R16. Podle toho, kde chcete signál umístit. Auxové fadery jsou v IS16 Remote bleděmodré, fadery group jsou oranžové a fadery multivýstupů jsou žluté. Fadery v jednotlivých sekcích se obvykle zobrazují po osmi s tím, že devátý fader Main je zobrazen v každé situaci. V sekci, která je věnována FX procesorům je možné u každého procesoru přepínat vstupy i výstupy. Na vstupech je možné zvolit kterýkoli vstupní kanál nebo aux či groupu. Naopak výstup lze routovat podle toho, zda se jedná o levý nebo pravý kanál FX. Levý výstupní kanál nabízí Multi 1, 3, 5, 7, Group 1, 3, 5, 7 a Main L. Pravý výstupní kanál pak Multi 2, 4, 6, 8, Group 2, 4, 6, 8 a main R. Je to vlastně stejné jako na mixu, jen je to přeneseno sem. Pro nastavení FX programu máme k dispozici tabulku efektů Reverb Room, Reverb Hall, Reverb Plate, Echo, Tap Delay, Chorus, Flanger, Phaser, Tremolo, Vibrato, Auto Pan a GEQ31. U každého procesoru je možné z iPadu ovládat poměr mezi dry a wet signálem. V pravé části máme umístěnu dvojici zelených faderů pro nastavení návratů do mixu. Pod tlačítkem pro volbu scén je sloupec dalších virtuálních ovladačů: přepínače funkce Pan a EQ pro vstupní kanály, tlačítko Aux Sends, Group Sends a Setup. Aux Sends zpřístupní na obrazovce iPadu rychlé nastavení odposlechových nebo efektových cest. Je to jakási matice 4x4, přičemž každé pole obsahuje přepínač post a pre, sloupcový metr, otočný virtuální knob a popisku informující o tom, k jakému kanálu ovladač patří. Nechybí také alfa numerická informaci o tom, kolik signálu posíláme. Systém je doplněn bleděmodrým sumárním faderem a vším, co k němu patří. Mezi jednotlivými auxy se přepíná pomocí dvojice malých šipek pod zmíněným faderem. O tom, v jakém auxu se právě nacházíme, informuje miniaturní popiska vedle faderu. Tady si neodpustím malou výtku: Myslím, že tyto popisky auxů by měly být výraznější a lépe viditelnější. Lépe by se s aux sendy pracovalo nejen mě, ale i ostatním kolegům, kteří hůře vidí, podobně jako já. Sekce Group Sends je v podstatě routovací matice o velikosti 4x4 a jednotlivé prvky jsou – zjednodušeně řečeno – tlačítka on, off se sloupcovým indikátorem. Opět je zde vpravo umístěný sumární fader, tentokrát ovšem doplněný o panorámu. Princip přepínání mezi jednotlivými groupami je identický jako v aux sendech. Pod tlačítkem Setup je nastavení pro připojení. Jsou zde dvě sekce: Status a Conection. Pomocí posuvného ovladače Locate se otevře připojovací terminál, kde je potřeba zadat IP adresu, uživatelské jméno a heslo.
Vlastní propojení IS16 s iPadem mi zabralo docela hodně času a celý proces provázela drobná úskalí. Největším problémem bylo asi to, že způsob nastavení jednotlivých kroků prostě v manuálu nenajdete. Roztočil jsem tedy kolotoč hledání na internetu, mailovaní a telefonování. Nakonec chválihodně pomohl technický support přímo od Phonicu. Dozvěděl jsem se, že nejprve je potřeba zkontrolovat verzi firmwaru v IS16. Ta by měla být alespoň 2.03.75. Tady musím přiznat, že jsem měl s updatem problémy, nicméně kolega recenzent firmware zdárně updatoval, za což mu velmi děkuji. Pro update je potřeba stáhnout ze stránek www.phonic.com aktuální verzi firmwaru. Tu přesunete na SD kartu, která by před tím měla být zformátována do FAT32 a její velikost by měla být mezi 2 až 4 GB. V dalším kroku je potřeba stáhnout a nainstalovat z Appstoru aplikaci IS16 Remote.
Tento krok proběhl zcela bez problému. Dále je potřeba zasunout přibalený WiFi adaptér do příslušného USB slotu a následně v sekci Effect otevřít záložku Network a zapnout WiFi. Po té jsem podle instrukcí nastavil IP adresu 192.168.1.28. iPad sám našel síť s názvem PHONIC-IS16. K této sítí jsem se připojil zadáním obdrženého číselného hesla. Toto heslo lze kdykoli změnit v nastavení Network – v kolonce Key. IS16 a iPad dosáhli základního spojení. Dále jsem otevřel aplikaci IS16 Remote a v záložce Setup jsem klikl na posuvné iPad tlačítko Locate – otevřelo se připojovací menu. Zde jsem zadal IP adresu, kterou jsem nastavil v mixu. V položce User Name jsem zadal admin (password je defaultně nastaveno na phonic). Heslo lze změnit v mixu. Poslední ťuknutí patřilo tlačítku Connect. iPad zahlásil, že došlo k propojení. Když jsem si prošel celou procedurou, dychtivě jsem očekával zázrak, jakým bezdrátové ovládání mixů jistě je. Ale pro zprovoznění ještě bylo nutné aplikaci IS16 Remote restartovat. Po tomto restartu a opětovném zadání hesla, IP adresu a User Name si aplikace už pamatovala sama, se mix rozhýbal podle pokynů iPadu. Zkoušel jsem pomocí aplikace mix ovládat a musím přiznat, že se mi to v mnoha směrech zdálo jako nejlepší způsob ovládání mixu Phonic IS16. Shledal jsem nějaké drobné nedostatky, jako jsou například chybějící ovladače pro dynamické procesory, nebo nemožnost nastavit v sekci EQ parametr Q. Mile mě ovšem překvapila skutečnost, že v sekci main výstupu přibyl grafický EQ, který lze ovládat z iPadu.
S IS16 v klubu
Protože jeden z mých kolegů zvučí stabilně v hudebním klubu, a protože se o IS16 zajímal, domluvili jsme se spolu na testu IS16 v klubových podmínkách. IS16 jsme propojili s výkonem, který se skládal z boxů RCF 4PRO 6001A a z basových boxů RCF 4PRO 8001AS. Nezapomněli jsme ani na odposlechové cesty, kterých jsme vytvořili šest. Všechny jsme je osadili boxy RCF 310A. Celý test jsme se rozhodli udělat formou „virtuální zvukové zkoušky“. Vhodným zvukovým materiálem nám byl studiový multitrackový záznam a multitrackový záznam z hudebního live vystoupení rockové kapely. Oba záznamy byly pořízeny pomocí mixu Presonus StudiLive 24 a softwa-ru Capture. Audio jsme do IS16 dostali pomocí portu FireWire. Během této zkoušky se projevily klady i zápory mixu. Dobře se nám pracovalo s korekcemi na vstupních kanálech, a co mě tedy hodně překvapilo, byl fakt, že velmi dobře fungovala také sekce dynamických procesorů. Zde stojí za zmínku nadstandardní výbava této sekce. Většina mixů v této kategorii disponuje pouze gatem a compresorem. IS16 nabízí ještě i expander a limiter. To je jistě plus.
Naopak jako zápor vidím společně s kolegou absenci grafických ekvalizérů přímo na multi výstupech. Podobně jako je tomu na master výstupu. Je pravdou, že každý výstup je vybaven stejným EQ jako vstup, ale tento ekvalizér považuji spíše za korekci. Daleko více by se na tomto místě uplatnil grafický 1/3oktávový ekvalizér. Dva grafické EQ (GEQ31 a GEQ15) najdeme v sekci efektových procesorů. Nicméně se domnívám, že, je škoda přijít kvůli grafickému EQ na monitorových cestách o efektový procesor. Zásadní problém pultu pak vidíme v rychlosti a pohodlnosti obsluhy mixu. Na vině byl opět způsob ovládání mixu, tedy přesněji řečeno: datakolečko.
S IS16 v terénu
Po testech, takříkajíc „nanečisto“, jsem IS16 vyzkoušel také v terénu. Příležitost se naskytla v divadle při vernisáži ve foyer. Zvučil jsem piano, zpěv, mluvené slovo, a z CD audio pro baletní performanci. Na piáno jsem použil dvojici mikrofonů DPA 4099, zpěv a mluvené slovo obstaral Shure SM 58. IS16 jsem zapojil do dvojice reproboxů Dynacord A 112A. IS16 fungoval tak, jak jsem očekával. Pro DPA jsem musel použít phantomové napájení. To je na mixu řešeno pomocí čtveřice přepínačů, kdy každý ovládá společně čtyři stupní kanály. Zřejmě jde o další inspiraci u Yamahy. Osobně nemám toto řešení rád, ale v provozu mixu to nijak zvlášť nebrání. Z auxů 7 a 8 jsem vytvořil efektovou sběrnici, kterou jsem pomocí tlačítka Pre nadefinoval jako prefader. Z efektů jsem použil delay a hall. Oba efekty zněly samostatně celkem dobře a v celkovém mixu se hezky prosazovaly. Určitě to jsou velmi dobře použitelné efekty. Signál z SM 58 jsem stlačil v poměru 2:1 a Treshold jsem umístil někde okolo -10 dB. Tady jen poznámku, u kompresoru na IS16 postrádám tlačítko soft knee nebo over easy pro nastavení měkké komprese. I přesto kompresor fungoval velmi dobře a byl jsem se zvukem spokojen.
Závěr
IS16 je univerzální zařízení pro live aplikace a pro studiovou práci, při které zastane úlohu mixážního pultu a zvukové karty. Mezi klady IS16 rozhodně patří dlouhé motorizované fadery, příjemná váha a tím i mobilita (mix se dá snadno přenášet), vybavenost v oblasti dynamických procesorů, dva efektové procesory s bohatou výbavou, FireWire rozhraní a osm multi out výstupů. Velký kladem je jistě také možnost bezdrátového ovládání pomocí IS16 Remote a iPadu. Tady mohu jen chválit, aplikace IS16 Remote přináší svým uživatelům více možností než například ViSi Remote pro Si Compact od Soundcraftu. Na druhé straně jsou zde i nedostatky. Myslím, že ovládací obrazovky na mixu nejsou zcela optimálně rozloženy, a zasluhovaly by ještě pozornost vývojářů. Například již zmíněné nelogické umístění nastavení sítě v efektech. Sekce patch postrádá routovací matici a věnováno je zde zbytečně mnoho místa řazení jednotlivých procesů. Dále mi vadí absence jiných encoderů, než jaké jsou na digitálních mixech běžné. Troufám si napsat, že datakolečko je jen těžko nahradí a celkově práci spíše zpomaluje. Také si myslím, že by mix zasluhoval lepší podporu v podobě lépe zpracovaného manuálu. Inu, alespoň jsme si ověřili kvalitu dodatečné technické podpory přímo od Phonicu, a ta je vskutku dobrá. To jsou, z mého pohledu, největší klady a zápory. Ovšem úspěšnost jakéhokoli produktu nakonec nejlépe dokládá jeho prodejnost. A tady, domnívám se, je možná zakopán pes možných komplikací při prodeji IS16. Jeho prodejní cena je v tuhle chvíli asi 54 000 Kč včetně DPH. Na tomto místě ještě musím prozradit dosud tajnou informaci, kterou jsem získal přímo od vedení společnosti Music Park, podle které se Phonic tento pult chystá zlevňovat. No není divu, v kategorii malých digitálních pultů začíná být poněkud těsněji, než tomu bylo dříve, a Phonic IS16 tak má proti sobě docela silnou konkurenci. Namátkou například, Presonus Stu-dioLive16.4.2, Soundcraft Si Compact 16, Yamaha 01V96, a teď nově přibude i Allen Heath Qu-16. Jinými slovy: pro Phonic IS16 bude velmi důležité, jak se dále bude vyvíjet jeho cena na trhu. Právě ta výrazně ovlivní přízeň potenciálních zájemců o jeho koupi.
PRUBNI A ŘEKNI (Jan R. Šafařík)
Vše záleží na úhlu pohledu. Nového Phonic IS16, který v portfoliu firmy po krátkých dvou letech nahradil svého před-chůdce Summit 16, jsem si poprvé všiml na letošním veletrhu PL+S. Protože jsem při průletu pavilonem měl možnost jen hrubě si osahat základní ovládání pultu, uvítal jsem nabídku redakce Music Store na zapůjčení tohoto zařízení. Design ovládacího panelu na první pohled připomíná dnes již obso-lentní Yamahu 03D uvedenou v roce 1997, což může být pro mnoho uživatelů dobrá zpráva. Ostatně největšími konkurenty IS16 budou pravděpodobně právě Yamaha 01V96i na jedné a Presonus StudioLive na straně druhé. Zajímavé je, že z obou těchto pultů má Phonic „něco“, například prosvětlená gumová tlačítka jakoby Presonu z oka vypadla.
Ryba
Vlastnosti a chování ovládacích prvků vám již podrobně popsal Miloš (za což mu tímto děkuji), takže já bych zmínil jen několik svých postřehů. Po dvou dnech pronikání do tajů ovládání a struktury menu mám dojem, že IS16 není tak říkajíc „ani ryba, ani rak“. Nejdříve jsem ho bral z pozice kompaktního ozvučovacího pultu, ovšem narazil jsem na v některých ohledech poněkud kostrbaté ovládání a přece jen za ty peníze omezenou výbavu. V dnešní době, kdy kontaktně ozvučujeme kde co, a počet mikrofonů na jevišti i v malých klubech lavíruje kolem dvaceti, je 16 kanálů již celkem málo. Rovněž šest odposlechových sběrnic (budeme-li předpokládat, že dvě si necháme na vestavěné efekty) v době in-ear monitorů, které mnozí umělci vyžadují ve stereofonním provozu, dnes těžko obstojí. Kromě toho AUX sběrnice se bohužel nedají „slinkovat“, takže jejich použití se stereofonními in-eary by bylo pravděpodobně poněkud problematické. V divadle si zase mnoho nechtěné pozornosti vyslouží hlučné fadery, které „slinkovány“ (ano, ty jdou, a to včetně různých režimů panorámy) ve stereofonním režimu se s uživatelem nepěkně perou za hlasitého výhružně znějícího vrčení.
Pochvalu si zaslouží pěkně fungující dynamické procesory. Kanály jsou vybaveny nejen obligátním kompresorem a expanderem, ale také GATE a limiterem, což je mezi malými mixy téměř unikát. Stejně tak ekvalizér, byť už o poznání skromněji vybavený, funguje pěkně, a ovládání přes dotykový display či pomocí myši je přehledné a pohodlné (možná jen škoda, že u filtrů nefunguje kolečko myši na nastavení Q). Zaujalo mě, že na každém kanále lze nastavit nejen zpoždění DELAY (nic neobvyklého), ale také parametry MIX a FB (feedback). Programátor si zřejmě řekl, že když delay, tak s plnou parádou, a tak kanály můžete nejen zpožďovat dle libosti, ale také vestavěnou zpožďovací linku použít jako do kanálu vložený efekt. Tedy... nepředpokládám, že by to kdokoliv z vás někdy využil, ale můžete. Kde ale zpožďovací linku DELAY využijete spíš, je na výstupech MULTI OUT. Tady musím ocenit, že tato je až přímo na výstupech a nikoliv na sběrnicích, jako u Yamaha 01V96, kde člověk musí složitě hledat, jak prohnat signál volnou sběrnicí, aby si ho mohl zpozdit. Bohužel PHONIC IS16 zase neumí přeroutovat do výstupů signál odjinud, než je odpovídající AUX sběrnice, takže nejde jednoduše signál z MASTERu kromě do MAIN OUT poslat do MULTI OUT a tak zpozdit, jak jsem zamýšlel. Zajímavé je, že na displeji najdeme záložku PATCH, v ní je ovšem jen nastavení pořadí funkčních bloků na kanálech a nikoliv routovací matice, kterou bych tam očekával. Použití pro ozvučení komplikuje rovněž absence samostat-ně ovládaných efektových návratů (u 01V se na to dají použít stereo vracečky ST IN 1/2) a také například TAP tlačítka. Když jsme u efektů, dozvukové algoritmy pultu nejsou špatné, a i když nedosahují kvalit nových VCM efektů, jimiž se pyšní Yamaha, kvality efektových jednotek v Presonus StudioLive výrazně převyšují. Pro živé zvučení a pro divadlo obzvlášť by se hodily také MUTEovací skupiny, i ty bohužel chybí. To vše, spolu s několika dalšími drobnostmi (jako například napájení v provedení zastrkovacím souosým konektorem s externím adaptérem) mě utvrzuje v domněnce, že pult PHONIC IS16 byl konstruován spíše pro použití ve studiu, než pro nevlídné zacházení na cestách.
Rak
Studiovému použití nahrává spousta detailů. Nevím, zda je to standard, ale pult mi byl dodán s vetknutou rozšiřující kartou pro připojení k počítači pomocí FireWire nebo USB. Tím konečně můžeme na IS16 začít nahlížet nejen jako na pult, ale také jako na externí zvukovou kartu se 16ti vstupy, deseti výstupy a mixážními schopnostmi. Tím se totiž lecos vysvětluje. Koncepce připojení k počítači je do velké míry shodná s pultem Presonus StudioLive, i zde si na kanálu můžete vybrat, zda má být zdrojem analogový vstup, či zda to má být stream z počítače. Smysl dostává i možnost synchronizace na WordClock a také oddělený výstup CONTROL ROOM (škoda jen, že chybí tla- čítko a vstup pro povelový mikrofon TALKBACK).
Budeme-li PHONIC IS16 brát jako zařízení určené především do studia, nebude vadit ani absence MUTE skupin. Také někdy poněkud komplikovanější (a tedy pomalejší) ovládání ve studiu jistě nebude problém. Vzorkování může běžet na kmitočtech nejen 44.1 a 48k, ale také na 96 kHz, což je u ozvučovacích pultů až na několik drahých výjimek neobvyklé, ale ve studiu již několik let standardní. Jenže tady zase přichází další spousta otázek.
Jako první se mi vkrádá na mysl otázka „proč vůbec?”. V dnešní době, kdy se výkony počítačů a interních akceleračních karet téměř vyrovnaly nárokům i těch nejrozmazlenějších uživatelů, se mixy v drtivé většině případů odehrávají přímo v počítači v DAW programu (pomiňme pro tentokrát fajnšmekry s analogovými pulty). Použití externího DIGITÁLNÍHO mixu ve studiu tak naprosto postrádá smysl. Pokud by šlo použít digitální pult jako kontrolér pro ovládání DAW, pak by se o smysluplnosti dalo uvažovat. Bohužel o MIDI implementaci zatím není v manuálu ani zmínka, natož o nějakých ovládacích protokolech HUI. Svoje opodstatnění by pult mohl mít například ve vysílacích studiích, ovšem tady opět narazíme na prachbídné (či spíše neexistující) možnosti routingu a absenci fader-startů.
Ani ryba ani rak
Abych se vám přiznal, jsem z IS16 tak trochu v rozpacích. Zařízení to není vůbec špatné. Pult je mechanicky pěkně provedený, vcelku poctivě udělaný (například všechny fadery mají prachovku), dobře vybavený, chytře navržený (interně pracuje s 40bit plovoucí čárkou, latenci má 0,6 ms při 96 kHz vzorkování) a navíc zvukově velmi slušný (rozhodně minimálně srovnatelný s StudioLive či původní 01V96). Potíž nastává v momentě, kdy pro něj začneme hledat uplatnění, protože i když zastane spoustu práce pro každé použití, má také svoje nevýhody. Když budeme hledat zvukovou kartu, pravděpodobně za stejné peníze seženeme o něco sofistikovanější zařízení. Když budeme hledat pult do klubu, vždy bude za stejné peníze něco, co se pro tu práci bude hodit o trochu víc. Pokud se ovšem firmě PHONIC podaří (tak jako se to v minulosti podařilo u předcházejícího modelu Summit) snížit výrobní náklady a pult zlevnit, věřím, že se IS16 stane zajímavou alternativou pro hudební kluby, malé ozvučovací firmy či domácí nahrávací studia.
