Přiletěli k nám dva brouci, jasní bratři, kterým mamka s taťkou dali do vínku bytelnost, nápaditost provedení a schopnost experimentovat se zvukem.
Oba brouci jsou vyrobeni z hliníkové slitiny, takže už potěžkáním tušíte, že v rukou držíte něco pořádného. Tušíte, že když broukovi šlápnete na krovku, nezůstane vám viset na podrážce vašich kovaných bot, a to je u nožních efektových pedálů dosti podstatná vlastnost.
Také ochrana proti klouzání po podlaze je dobrá. Žádné nožičky, které na druhém koncertě upadnou a ztratí se pod praktikáblem. Spodní stranu brouka obkružuje pěkný gumový rantlík, který spolu s vahou dává další podstatnou vlastnost - kam ho dáte, tam ho najdete.
Japonští rodiče našich brouků, oba zaměstnanci firmy Ibanez, byli opravdu šikovní a dali si se svými dětmi práci (doufám, že byli opačného pohlaví, protože u nás zatím páry stejného pohlaví nesmí mít děti). Tak například knoflíky, umístěné tradičně na horní straně, můžete po nastavení zacvaknout. To znamená, že nevyčnívají, a že tudíž nemůžete broučka náhodným kopnutím do hlavičky nijak rozladit ani mu ukopnout tykadélko. Brouček se tak stává velmi nenáročným a může bez problému spolupracovat i s pořádnými rockovými „hovady". Musím se přiznat, že hned po lovení zvuků se zacvakávání a vycvakávání knoflíků stalo mojí nejoblíbenější zábavou.
Také z estetického hlediska je to vyvedený pár. Matný stříbřitý povrch jakoby vyzývá k extatické pódiové šou plné světelných a hlavně zvukových efektů. A právě k tomu jsou naši bratři v první řadě určeni.
PD7 PHAT-HED (bass overdrive)
Nám polyglotům je hned z názvu jasné, co starší bráška umí. Drtí zvuk basy ocelovým kladivem přebuzeného předzesilovače. Navíc název napovídá, že zvuk nebude žádné tintítko, ale pořádný macek. A je tomu opravdu tak. My, co jsme v dobách dřevních, kdy efektů byl nedostatek, experimentovali s kytarovými krabičkami a pouštěli přes ně basu víme, co se se zvukem basy stane. Z reproduktoru se line nehezký zahleněný plochý zvuk. To ovšem neplatí pro našeho brouka. Dunivé frekvence procházejí efektem nepoškozeny a zkreslovány jsou pouze frekvence od středobasů výše. Zvuk zůstává opravdu tlustý jako bůček.
Musím přiznat, že ve studiu vyšli najevo některé slabší chvilky tlusťocha. Při větším zkreslení dosti šumí (musí se použít noise gate), ale co je hlavní - zkreslení je velmi bzučivé. I když jsou k dispozici korekce (výšky a basy).
To ale neplatí, když zapojíte tlusťocha do komba. Zvuk je plný, neobtěžuje a stává se tím, čím má být. Garantuji vám, že s tímto efektem se vaše basa nekompromisně prosadí i jako sólový nástroj.
Zvuk se dá velmi přesně nastavit pomocí ovládacích prvků. Doporučuji pořádně prozkoušet všechny polohy knoflíku overdrive, kterým se nastavuje stupeň zkreslení. Každá poloha nabízí novou barvu. Zvláště si cením nejjemněji zkreslených zvuků.
K nastavení zvuku slouží také dva třípolohové přepínače. Levý nabízí polohy CLEAN - čistý zvuk, kdy můžete nastavit basy, výšky a výstupní úroveň, OD (overdrive) - zkreslený zvuk bluesového charakteru a DIST - silné zkreslení, patrně pro použití v hudbě tvrdší než ocel.
A pak je tady druhý přepínač, opatřený záhadným slůvkem ATTACK. V návodu taťka píše, že „tento čudlík přidává více vyšších harmonických, čímž zdůrazňuje náběh". Hmm? Ve skutečnosti to vypadá tak, že se opravdu přidají vyšší harmonické, ale řádně zkreslené, a nejsou přítomny jen u nasazení tónu, ale po celou dobu jeho znění. Také dojde k podstatnému úbytku basů, takže náš brouk už není tak moc PHAT, jak býval. Prostě když zahrajete, vznese se za zvukem basy roj včel, který jej pronásleduje. Žádný maršál neobstojí v souboji s tímto zvukem. Náš basista s broukem u nohou opět vítězí v souboji o čelní místo na pódiu.
A jelikož je třeba vyzkoušet vše, zapíchl jsem do tlusťocha kytaru a to vše do pořádného maršála. Knoflíky a přepínače jsem pak podle starých rockových tradic vytočil až doprava a řeknu vám, nestačil jsem před těmi nazlobenými roji včel utíkat. Dodnes mi bzučí v uších.
LF7 - LO FI
Kdo během posledních let usedl k počítači a pokoušel se ho použít k nějakému tomu hudebnímu kouzlení, určitě už tuší, o co jde. Zhoršovače kvality byly jedny z první plug-inů, které byly na trhu. Z prvotřídní nahrávky Londýnského orchestru udělají koncert orchestru dolnobrodských babiček, zaznamenaný na páskový magnetofon Sonet Duo. Uhlíkovým mikrofonem, to bych málem zapomněl. Zvonivý hlas televizní moderátorky transformují na něco, co slyšíte, když mluvíte po telefonu ze strejdou z Filipín. A právě tato kouzla provádí náš druhý bratr.
Studiový test byl k němu milosrdnější. Brouk se činil a dělal to, k čemu jej rodiče stvořili. Na první pohled mě zaujal přepínač MODE, nabízející polohy Guitar, Drums a Mic. Začal jsem od bicích. Pouštěl jsem do něj smíchané živé bicí, automat, hotové smyčky a začal kroutit knoflíky. A nestačil jsem se divit. Parádní účinek. Pomocí horní (lo cut) a dolní (hi cut) propusti se dají dělat divy - oříznout všechno mimo snare, anebo postupně přidávat basy (lo cut otáčím zprava doleva). Stejně jako u bráchy tlusťocha, dělá i tady knoflík umístěný zcela vlevo divy. Každá poloha nabízí zajímavý zvuk. Povinně doporučuji vyzkoušet všem kapelám používajícím bicí automat nebo hrající bicí z HD. Během experimentování jsem vytvořil rytmické intro skladby - ořízl jsem basy (lo cut doprava) a pustil bicí. Pak jsem přidával zkreslení (drive) asi do tří čtvrtin a basy vrátil postupně na nulu. V tu chvíli nastoupila celá kapela a bicí takto vydrajvované šlapaly až do konce skladby. Nakonec mi to nedalo a posunul jsem za zvuku pochodu přepínač MODE do polohy MIC. To byly teprve grády. Reproduktory vesele poskakovaly zatímco ušní bubínky plakaly. Zajímavá kreace, ale pozor na uši.
A dostáváme se k další velké přednosti tohoto brouka. Má totiž ve svém nevelkém těle narostlý mikrofonní předzesilovač. Inu zkusil jsem mikrofon. Být Danem Bártou neváhám, a požaduji od firmy Ibanez brouka jako reklamní dárek. Jeho hlasové kreace by byly ještě interesantnější. Před mnoha lety použil podobný zvuk Bobby McFerrin, když svým hlasem nahrál všechny nástroje. Ano, sólová kytara nikdy nebyla tak sólová, jako hlas prošedší vhodně nastaveným broukem LF7. Tím myslím drive napůl a propusti do špičky. Telefon jak vyšitý. Na zpívání textu asi není moc vhodný, ale zpívat přes něj sólo je lahoda. Prosadí hlas mezi nástroji a jako by pomáhá v improvizaci. Je to vyloženě kreativní brouk. Ale pozor na zpětnou vazbu!
Nakonec jsem zkusil i kytaru , ale podle očekávání to není to pravé. Našel jsem jediný zvuk, ořezané basy, lehké zkreslení - na beglajt do funky nebo reaggae.
Navečer, abych si spravil chuť, jsem samozřejmě pustil kytaru přes mikrofonní vstup našeho brouka do maršála, knoflíky doprava a bylo to taky dobré. Sousedi to ocenili pochvalným bušením do radiátorů.
Resumé
Tlustší starší brácha nabízí velkou škálu zvuků, kterými je radost se probírat a experimentovat s nimi. Dokonce si myslím, že může leckterého „bassmana" přivést na otázku, zda hudební styl, který hraje, je ten pravý.
Mladší brácha je jako stvořený pro kreativní muzikanty, kteří stále hledají. Obzvlášť zpěváci a kapely s automatem by měli neváhat, nebo neměli váhat, a jít si s broukem pohrát.
Vyžeňte brouky z hlavy a položte je před sebe na zem.
