Návrhářský tým z Utahu navrhl už mnoho různých produktů. Nenavrhují však jen přístroje pro zvukové techniky a hráče; myslí také na naše nástroje a dělají všechno pro vysokou kvalitu zvuku a vznik těch nejlepších, bohatých, plných a nových barev tónů. Toto mají jako svoje poslání a dělají to skvěle už dvacet let.
Vážení kytaristé a všichni, kdo tvoříte kytarové tóny - zeptejte se sami sebe: „Kdy jsem naposledy udělal něco pěkného pro mou kytaru, kvalitu tónu a zvuk mého zesilovače?" Možná jste udělali nedávno nějaký drobný nákup. Nebo jste si možná právě koupili úplně novou aparaturu. A možná někteří sníte o okamžiku, kdy si ke svému Marshallu přinesete domů novou Mesu, Voxe, Riveru, RathAmpa nebo Fendera a budete se kochat tou nádherou zvuku rozžhavených lamp nebo „solidstatů". Tak tedy snílci - dobře poslouchejte. Tento váš sen je teď realitou, a navíc přímo za vašimi dveřmi.
Rozbalte krabici
a uvidíte přístroj kompaktní konstrukce i vzhledu. Rozvíjí vývojovou řadu, začínající u RP2000 a pokračující přes Genesis až k typu GNX. Šasi z pevného 2 mm plechu dobře těsní a chrání tak vnitřek proti pronikání prachu a nečistot i při hraní „open-air". Celkové rozměry 445x220x76 mm a hmotnost 3,5 kg zaručí, že procesor skvěle „sedí" na podlaze a jen tak jej neposunete.
Také pedál - foot controller - je dostatečně masivní, ostatně jako u celé řady GNX, a snese nejen sešlápnutí, ale i doskok. 24bitové A/D/A převodníky, samplovací frekvence 44 kHz, dvojitá architektura procesoru AudioDNA, který je nástupcem vynikajícího S-discu, plné MIDI, S/PDIF výstup, frekvenční rozsah 20 Hz-20 kHz, odstup signál-šum větší než 97 dB a harmonické zkreslení menší než 0,04% předurčují tento procesor pro vysoce kvalitní práci. Tyto vlastnosti a nabídka efektů ve studiové kvalitě jsou spíše standartem u přístrojů vyšší cenové kategorie, než je řada GNX a mnou testovaná „dvojka".
Prozkoumejte zvenku
Vzhledově je procesor nejpodobnější dvoutisícovce řady RP, jen displej je o dvě místa větší a hlavně - má otočné potenciometry a pokud vím, mnoho z nás rádo „kroutí čudlíkama". Celkové ovládání a programování je logické a přehledné a jeho zvládnutí usnadňuje výborné datové kolečko a tlačítka, která dobře reagují na stisk ruky. Nožní přepínače jsou z pevného plastu, dobře se spínají a snesou dle mého názoru i hrubší zacházení.
K dobré orientaci přispívá nejen zmíněný osmimístný displej, ale i vícebarevné diody a schéma na panelu, takže jste schopni se jediným pohledem orientovat jak při editaci, tak při hraní naživo. Na zadní části šasi najdeme mikrofonní cannonový vstup (s pojistkou) a výstup, Jam-a-Long vstup pro CD nebo magnetofon, výstupy pro levý a pravý kanál a sluchátka, ovladač výstupní úrovně signálu, hlavní vypínač a vstup pro napájení (trafo je v příslušenství), dále již výše zmíněný S/PDIF výstup pro přímé digitální nahrávání a MIDI In a Out/Thru. Líbí se mi na konci umístěná spona pro napájecí (nebo jiný) kabel, zamezující nechtěnému vytrhnutí a poškození konektoru.
Ovládněte jej
Procesor se chová velmi vyzrále a je bez vážnějších „dětských nemocí" nebo komplikovaností. Dva nožní spínače „Mode" slouží k pohybu mezi šestnácti uživatelskými a šestnácti továrními bankami s výmluvnými názvy, např. Stars (zvuk „Eric J", „Kobb", „Old EVH", „Carlos"- neboli Samba Pa-Ti u vás v obýváku), dále Blues, Rock, Metal, Studio, Jazz, Vintage ... Spínače 1 až 4 přepínají mezi jednotlivými presety těchto bank, celkem tu tedy máme postačujících 64 + 64 presetů. Kombinacemi sepnutí dosáhnete bypassu (na rozdíl od mé RP1, na kterou jinak nedám dopustit, je to opravdu bypass bez jakéhokoliv úbytku signálu), dále modu chromatické ladičky a oblíbené sekce Learn-a-lick. V tomto režimu pak tyto spínače ovládají sampler s délkou smyčky 9 sekund. V režimu FX přepínače zařazují efektové skupiny Stompbox (ano, jsou tu i slavné „pastičky"!), Amp sekci, modulační sekci a delay/tap. Spínač Amp navíc přepíná mezi zeleným, červeným a žlutým modem ampingu, to mj. znamená, že v jednom presetu můžete mít k dispozici nezávisle např. tři kanály nebo - pomineme-li navíc možnosti pedálu - tři odlišné zesilovače (pro jednoduchost budu vědomě nazývat amp-sekci také jako zesilovače).
Vlastní nastavení všech parametrů provádíte přehledně ovladači umístěnými pod displejem: dvě trojúhelníková tlačítka rolují v nabídce mezi jednotlivými efekty a vícefunkční kulaté tlačítko „status" a pět otočných potenciometrů nastavují jednotlivé parametry. Vedle displeje je datové kolečko a šest tlačítek, kterými ovládáte ukládání programů, FX mód, automatického bubeníka a sekci Utility s globálními funkcemi procesoru. Možnosti pedálu pak popíši dále.
Prozkoumejte zevnitř
Amp sekci nechám na samostatný odstavec; začnu u skupin efektové nabídky, kterých je celkem deset a zmíním ty, které stojí za pozornost.
Wah/pickup - zahrnuje tři druhy kvákadla, a to vintage zvuk Cry, moderní Boutique a celopásmový Fullrange, takže kvákalisti se mohou vyřádit. Ovšem doporučuji nezahazovat staré Morleye nebo Dunlopy, i když Cry se mi líbil moc a je vidět, kde má svůj vzor. Pod pedálem je, podobně jako u analogových kvákadel, spínač wahu (V-switch), u něhož si můžete nastavit citlivost sepnutí při sešlápnutí (nebo doskoku). Celé je to dobře uděláno a pedál vůbec na mě svou absolutní multifunkčností udělal dobrý dojem. Pickup simulátor neslibuje, že odstraní brum, přidá na síle nebo převede neznačkový, tence znějící singl na tlustý teplý AirNorton nebo dokonce SH4, ale znatelný posun tu je a hlavně - nový zvuk vašeho snímače je pro další stavbu výsledného zvuku dobře použitelný, charakter a chování singlu a humbuckeru se opravdu změní.
Compressor - krásně stlačuje popř. vyrovnává signál, má teplý a příjemný charakter, jsou zde tři druhy a ovládáte všechny důležité parametry gain, attack, ratio a threshold.
Whammy - tento šikovný modul z návrhářské dílny Digitechu používá už mnoho kytaristů a umí natáhnout nebo povolit tón až dvě oktávy nahoru či dolů, takže kdo jste chtěl kobylku s pákou, máte ji tu. Chcete-li jen bending v harmonických intervalech, prostě vyberete, třeba malou tercii, a hrajete. Kvintu už prsty taky nevytáhnu. Modul Whammy v sobě obsahuje ještě Detune a PitchShift. Detune mírně rozladí v centech a vzniká dojem že hrají dvě kytary unisono, což je skvělé tam, kde potřebujete „zahustit" v kilech, ještě zvýraznit atak trsátkové hry nebo vytvořit jistou alternativu chorusu. Sekce Pitch sestává z chytrého a nechytrého shifteru, takže si jednoduše vyberete, jestli si chcete inteligentně od zadaného základního tónu přidávat intervaly respektující vzorec harmonické molové nebo např. myxolydické stupnice s její zmenšenou septimou, nebo vám postačí ke každému tónu pevně třeba kvinta dolů. Pitchshifter reaguje velmi rychle a nemusíte mít strach, že vaše dvaatřicetinky nestihne.
Stomp Box - vám dovolí zařadit do svého řetězce oblíbené značky „pastiček" od Bosse, Ibanez, DOD, EH,... včetně pro jednotlivé z nich typické ovládací prvky, a i když já radši lampu, někdo jí má třeba dost. Takže tady si vybere z deseti (krát cca 2 000,- za kus, chcete-li to slyšet takto) těch nejtypičtějších modelů za posledních dobu.
Semiparametrický EQ dělá přesně to, co má. Jediná škoda je, že tu chybí tolik pro kytaru důležitý ovladač presence, který by v mnoha presetech správně přibrousil jinak skvělé zvuky.
Kromě houslového efektu v sekci Noise Gate tu najdeme navíc Talker efekt, kvůli kterému má procesor canonové konektory. Průběžný signál z mikrofonu je přetvářen nástrojem a vaše kytara jakoby mluví. Je to zajímavé a dovedu si Talker představit v mnoha recitativových pasážích progresivního rocku například.
O dalších modulačních efektech snad jen tolik, že jsou tu všechny důležité včetně novějších Autoya, YaYa a Synthtalk, jejichž přítomnost chápu hlavně jako zpestření a posunutí hranice možností tvorby a výrazu zase kousek dál. Dobrou vychytávkou je triggered (neboli spínaný) flanger a phaser, což vám zaručí, že nízkofrekvenční oscilátor začne pracovat až vy začnete hrát, pěkně na vás počká a tón se vám zmoduluje přesně tak, jak potřebujete. U delaye je sympatická délka zpoždění až 2 sec. Všechny tyto modulační efekty jsou ve vysoké kvalitě (skvělé reverby!) díky AudioDNA, vždyť už za éry S-discu byly skvělé. Navíc je zde možnost zvolit si tvar modulační vlny (čtverec, sinusoida a trojúhelník) a dát tak LFO modulaci sametovější nebo zvonivější podobu.
Amp/Cabinet - digitálně modelujte
Pusťme se teď do toho, co GeNetX technologii charakterizuje – modelování aparatur, reprosoustav a jejich kombinace. Nechci moc používat slovo simulace, modelování víc vystihuje podstatu toho, o co se světoznámé značky v kytarových procesorech snaží. Kdo máte už nějaké zkušenosti s těmito modely aparátů, pak víte, o čem je řeč. Žádná nová moudra na adresu věrnosti zvuku nebudu tvořit. Ale možná se ptáte: Je tedy nějaký rozdíl? Řekne mi to už někdo? Víte, nejlepší by bylo napsat: „ ... vyrovnal jsem doma na dvoře do řady Mesu, Marshalla, Hiwatt, Fendera, Matchless a Voxe, připojil k bednám 2x12 a 4x12 osazených Fane, Eminence, Celestiony a JBL, porovnal se zvuky jejich digitálních modelů a výsledek je tento ..." Takže je pravda, že naživo rozdíl je a bude (stejně tak víte, že bude rozdíl na jednu bednu zapojit místo 50 W hlavy stowatovou nebo jeden stejný zesilovač spojit s 2x12 nebo 4x10 boxem. A je rozdíl dost zásadní, budou-li v boxu místo čtyř Celestionů G12T-75 čtyři Vintage reproduktory stejného výrobce). Lampa reaguje „živě" a ten elektrofyzikální jev ani ten pocit nenahradíš. Ovšem uděláme nahrávku s kapelou - a nepoznáte to nebo přinejmenším užasnete. Je na vás, abyste porovnali cenu celé té řady vyrovnané na dvoře a nabídku GNX s tím, co chcete a potřebujete dostat z reprobeden. A Digitech zde říká: když víte, jaký zvuk chcete, tak z GNX ho dostanete. Nebylo pro mě žádným problémem dostat zvuk Petrucciho a zahrát si Pull me under nebo takovou Erotomanii i se singlem u krku. Také Highway star a jí podobné zněly super. Jediné, co mi zde chybělo, je model Peavey 5150 a něco od Rivery, Engla, Randalla, Soldana, Laneye a Hughes&Kettnera – a to už asi bude jiný příběh.
Pokud se týká sekce Cabinet - modelů reproboxů, je jich tu dvanáct a možná už v Utahu začali porušovat základní fyzikální zákony, protože ač mám v kombu jeden reproduktor, hrálo to jak ďas. Musel jsem potom všechny šroubky dotáhnout. Ovšem na sekci cabinet je nejzajímavější to, že můžete ladit resonanční kmitočet vybraného boxu a to oktávu nahoru či dolů. Už jste to někdy zkoušeli?
Warpujte
neboli tvořte něco, co ještě vytvořeno není! Tato technologie virtuálního modelování v reálném čase a prostoru je pro řadu procesorů Genesis a GNX zásadní a novátorská vůbec. Princip je jednoduchý. Vyberete si dva z nabízených modelů zesilovačů, jeden přidělíte do zeleného a druhý do červeného kanálu, samostatně je upravíte korekcemi basy, středy, výšky (tady právě schází presence), mírou vybuzení vstupu gain a nastavíte celkovou úroveň level. Warp znamená zkroutit, pokřivit, ale zde by se hodilo spíš zkrotit. Právě na to je tu žlutý kanál, kde si v libovolném poměru prostředním z otočných potenciometrů namícháte směs z vámi vybrané dvojice, např. „FendMarsh" nebo „MesaWatt" a vaším soudcem budiž jen ucho a vkus. Takto vznikne tzv. Hypermodel, váš vlastní signature sound česky řečeno; tedy po vlastním hudebním nápadu a hře na nástroj třetí věc, podle které vás rozeznáme v davu - zvuk. Praktické a uživatelsky příjemné je, že si hypermodely můžete uložit nezávisle do devíti paternů a samostatně je pak použít v dalších presetech, pokaždé s jinou efektovou řadou nebo i s dalším modelem zesilovače. V každém presetu tak máte možnost mít dvoukanál preamp, který ještě nikdo nevyrobil. Přiřadíte-li funkci warp pedálu, celý ten přerod ze zeleného do červeného uslyšíte kontinuálně. Ale dost slov – můžete si to sami poslechnout na firemních webových stránkách digitech.com, na stránce „dvojky" je pět konkrétních zvukových ukázek warpingu s pedálem.
Toto celé neplatí jen pro zesilovače. Zkrotit můžete stejným způsobem i reproboxy a doporučuji projít si před editací tovární presety, kde se vám krásně ukáže, jak a z čeho jsou namíchány. Přidejte si k tomu celému ještě možnost ladění boxů ... Moje žena, když jsem jí vysvětloval zběžně, co že to mám doma, vyslovila poté hezkou větu: „ ... to není procesor, to je laboratoř." Ano, proč ne. Chce to jen citlivé ucho a hlavně nastavovat na tom aparátu, na kterém nakonec budete hrát, protože kdo ještě „newarpoval", může na začátku trošku bloudit.
S “kompjůtrem”
se celý proces ovládání procesoru ještě usnadní, navíc některé parametry jdou ovládat pouze takto. Autoři, podobně jako u jedničky, vyvinuli software, který si jednoduše stáhnete z webu. Úžasné je to nejen pro absolutní přehlednost a kontrolu při běžné editaci - na monitoru máte přes celou plochu přístupné celé ovládání, což displej přístroje takto nabídnout nemůže - ale největší přednost má program GenEdit právě při warpingu: představte si čtverec, dvě protilehlé strany jsou určeny zesilovačům, další dvě reproboxům a pohybem myší po ploše čtverce mícháte všechno zároveň a dohromady jako pejsek s kočičkou jejich dort. Jen výsledek je podstatně stravitelnější. Jednoznačné plus této metody je, že s poměrně velkou přesností můžete nastavit dobré crunchové zvuky, což je vždycky největší slabina „krabiček".
Takže pochvala.
Tluče bubeníček
Ještě pár poznámek k sekci šesti tlačítek vedle datkolečka. Skrývá se tu oddíl utility, kde ovládáte globální výstupní nastavení. Na detaily nahlédněte do manuálu (je taky na webu, v PDF formátu, kdo nechcete 40 minut stahovat, mohu poslat), za všechny zmíním plné ovládání midi komunikace včetně midi-mapování, nutného při ovládání z jiného midi zařízení, dále možnosti ukládání vašich presetů do dalších knihoven ve spojení s PC (Mac), kalibrace a citlivost pedálu, ale hlavně se mi líbí dvě možnosti Dry Track - z blokového diagramu manuálu zřetelná nabídka odvedení signálu ze dvou míst řetězce: na úplném začátku a po ampingu.
Hezkým doplňkem je právě zde ukrytý bubeník. Sice to není Mike Portnoy ani Milan Zelenka, ale pro cvičení a podporu tvořivosti postačí a dobře poslouží. Je tu 30 paternů plus metronom na cvičení. Ač jsem spíš odkojen rockovou klasikou, hodně se mi líbil rejstřík Pop (!) právě pod bigbít, který je svěží a na rozdíl od některých rockových paternů nápaditý, tedy v rámci možností.
A dupněte na pedál,
protože je doslova akcelerátorem celého procesoru. Můžete mu přiřadit téměř jakýkoliv myslitelný parametr (viz manuál) a v každém presetu jiný. Jsou tu k použití celkem tři linky a samozřejmě k ovládání těchto parametrů můžete využít i oba LF oscilátory, které je pak podle vašeho nastavení řídí kontinuálně. Výhodou je, že při používání pedálového ovládání parametrů nedojde s přechodem z presetu na preset k náhlé skokové změně parametru, čili je jedno, v jaké poloze se zrovna pedál při přepnutí nachází.
Jsem zastánce
filozofie kytara-kabel-aparát a z minima (někdy) vytěžit maximum. Musím ale říct, že tuto mašinku jsem si za těch pár dní oblíbil a jen těžko se s ní loučil. Když jen pomyslím, že její prababička RP1 ve své době stála tři a půl průměrného platu! Takže závěrečné resumé:
GNX2 má praktické a logické ovládání, umocněné spojením s výpočetní technikou. Bez obtíží se vám podvolí i pro živé hraní a kvalitní nahrávání třeba i v jednoduchých podmínkách. Velmi mě také zaujal preset Acoustic, kde při troše snahy opravdu nastavíte povedený zvuk snímané akustické kytary. Alespoň tedy úvod ke skladbě Mediterranean Sundance z alba Saturday night in San Francisco zněl hodně přesvědčivě. Celkově jsou digitální efekty v kvalitě překračující potřeby kytary, což je jedině dobře. Doporučuji hrát, posuzovat a nastavovat spíše na aparatuře s větším frekvenčním rozsahem, kde se modeling více zvýrazní a přiblížení k předlohám bude dokonalejší, než na kytarové sestavě, která bude mít na modeling svůj určující vliv, což je ale zase žádoucí pro live produkci. Amp modeling jako moderní prvek procesorů je velmi dobrý a warping výrazně posunuje hranice tvorby zvuku. Cena u Praha Music Center je 22 900 Kč.
Procesor má v zásadě jen jednu, a to velikou, nevýhodu: udělá jen to, co mu řeknete, aby udělal. Hledáte-li svůj vlastní výraz, pomůže. Jste-li už kytarovou osobností, jen to zdůrazní a vyzvedne. Buďte tedy osobnost.
