Dalo by se říci, že Ralph Heinz, který je synem Harra Heinze, zakladatele společnosti Renkus-Heinz, se narodil proto, aby navrhoval repro-systémy. Díky svému vzdělání v oblasti strojního inženýrství a průmyslové výroby začal v roce 1992 navrhovat reproduktory právě pro společnost Renkus-Heinz. Vyvinul vlastní patentované zvukovody Complex Conic a Co-Entrant. V současnosti obrátil svou pozornost k řiditelným line array systémům a k technologii reprosystémů z produktové řady Renkus-Heinz Iconyx.
Sam: Problémy, kterým v současnosti čelí návrháři reproduktorů, se zdají být naprosto odlišné od problémů, které se řešily v době před pouhými 15 či 20 lety. Považujete například reproduktory s DSP a vlastním napájením za přirozený evoluční trend, nebo jde podle vás o zcela nový směr v oblasti designu reproduktorů?
Heinz: Pro mě je to evoluční trend. Vždycky jsem byl zastáncem vzájemně kompatibilních elektronických systémů s měniči optimalizovanými pro danou práci. Byli jsme mezi prvními, kteří začali nabízet řiditelné systémy a nedávno pak i řiditelné zesilovače. Bohužel skříň reproduktoru se svými teplotními vlastnostmi a vibracemi bohužel představuje jedny z nejhorších možných podmínek pro umístění zesilovače. Až v posledních letech umožnil pokrok v oblasti zesilovačů třídy D navrhovat zesilovací moduly, které mohou spolehlivě přežít uvnitř reproduktorové skříně. Ačkoliv zatím ne všechny segmenty trhu akceptují aktivní reprosoustavy jako ideální řešení, jejich obliba neustále roste.
Sam: Vypadá to, že s použitím nových materiálů a výrobních postupů začaly ve světě ozvučovacích systémů a studiových monitorů opět hrát roli staré trendy. Například použití line array systémů při živých vystoupeních nebo využití páskových driverů u pódiových odposlechů a studiových monitorů. Je to opravdu návrat nebo se za tím vším skrývá něco zcela nového?
Heinz: Páskové drivery, které jsem testoval, a to včetně jednotek s nejvyšší citlivostí, potřebovaly 16krát tolik energie, aby udržely krok s tlakovým driverem. Upřímně řečeno nechápu, jak mohou držet krok se zbytkem systému. Pokud se někde za rohem ukrývá něco zcela nového, předpokládám, že to bude spíše na bázi elektronické než převodníkové.
Sam: Strávil jste spoustu času optimalizací designu zvukovodů. Budou hornové systémy nahrazovány line array systémy, zejména v případě velkých uskupení? Jaká je podle vás budoucnost velkých hornových systémů?
Heinz: Hornové systémy už v posledních letech definitivně ztratily přízeň zákazníků. Ale zatímco dnešní line array systémy nabízejí v některých aspektech lepší výkon, především co se týká dosahu a řízení vertikální směrovosti, nejsou vždy tím správným řešením pro mnoho prostor a místností. U nižších frekvencí, kde jsou dlouhé vlnové délky v poměru k velikosti uskupení, používáme elektronické korekce k vyhlazení nízkých a středních frekvencí. Na vyšších frekvencích, tedy na vlnových délkách, kde jsou horny efektivní, pak používáme principy akustického designu tak, aby se minimalizovaly interference mezi sousedními reprosoustavami (moduly clusteru). Nemyslím si, že budeme svědky všeobecného návratu systémů, které tvoří hromady beden se zvukovody, ale tyto systému jsou ještě stále tím nejlepším řešením pro trvalé instalace v mnoha typech sálů. Samozřejmě ale chápu přitažlivost line array systémů pro použití na hudebních turné a ozvučení velkých produkcí.
Sam: Oba se zajímáme o oblast měření a nastavení zvukových systémů. Domnívám se, že ladění systému se stává důležitějším než samotný výběr reproduktorů. Souhlasíte nebo nesouhlasíte?
Heinz: Souhlasím s vámi na 110 procent. Na světě existuje spousta velmi dobře znějících reproduktorů. Nicméně pokud nejsou správně rozmístěny a nastaveny v rámci systému, může být konečný výsledek o mnoho horší, než jaké jsou možnosti a výkon jednotlivých částí systému. To platí zejména v případě našich digitálně řízených array systémů Iconyx a našich síťových RHAON systémů. I přes jejich propracovanost a sofistikovanost jsou tyto systémy na nic, dokud expert nedodá své zkušenosti a správně nenastaví systém ve všech oblastech týkajících se pokrytí a odezvy systému. Baví mě práce v terénu, kdy pomáhám audio konzultantům a dodavatelům s optimalizací jejich systémů, ale nemohu se účastnit každé instalace či koncertu. Stále více a více budeme muset spolupracovat a využívat další vnější zdroje k zajištění vynikajících výsledků všude tam, kde jsou umístěny naše výrobky.
Sam: Jeden z mých klientů miluje tento příběh: Dorazil na místo, kde jsme si měli předat jeho nový aparát, uviděl na jevišti postavené dva reproduktory. Jeden byl dřevěný se závěsnými body, aktivní, s 12palcovým reproduktorem a hornou. Ten druhý byl rovněž aktivní s 12palcovým driverem a hornou, ale plastový . Dřevěný stál klienta zhruba 3500 dolarů, ten plastový 600 dolarů. Když se mě zeptal, proč zaplatil mnohem víc za ten dřevěný reproduktor, řekl jsem mu: „Protože jsem vám to poradil!" Myslíte si, že je čím dál těžší rozeznávat kvalitu reproboxů napříč produkty a značkami?
Heinz: Existuje už jen poměrně málo výrobců reproduktorů, kteří vyrábějí vlastní reproduktory a vlastní drivery. V minulosti jste potřebovali drahé nářadí, bezdozvukové komory a řadu měřicích zařízení, abyste byli schopni důsledně navrhovat a vyrábět kvalitní komponenty. V dnešní době, kdy jsou snadno dostupná sofistikovaná CNC výrobní zařízení a levné počítačové měřicí systémy, se konkurence vyrovnala. Ať už jsou vyrobeny zde v USA nebo v Číně, v Thajsku nebo v Itálii, ve Francii či ve Španělsku, většina driverů, které všichni používáme, jsou velice kvalitní a také velmi podobné jeden druhému. Takže diferenciace produktů je dnes určitě těžší. My se v poslední době snažíme stále více spoléhat na vlastní znalosti z oblasti elektroniky a sítí, abychom odlišili naše reproboxy od těch ostatních, konkurenčních.
Sam: Jaký je podle vás nejzajímavější reproduktor, který jste měl letos možnost vidět? A zaujala vás heterodynní technologie?
Heinz: Myslím, že heterodynní technologie je dnes již překonaná. Mě osobně teď nejvíc zaujala technologie uhlíkových nanotrubic (viz „Get an Earful of Carbon", PRO AV, březen 2009).
Sam: Říkáte si někdy, že by bylo lepší nikdy neslyšet zkratku DSP, nebo frázi „vývoj softwaru"? Heinz: Pokud by digitální zpracování signálu a vyvíjení softwaru bylo jednoduché, pak by řiditelné array systémy vyráběl každý. Takže když zaslechnu tyhle termíny, tak mě to nutí usmívat se a vyděsit se zároveň.