Randall ani vlastním zpracováním a provedením výrobků nenechává nic náhodě. Na kombu i hlavách tak najdeme luxusní hebkou odolnou koženku s opravdovým vzhledem kůže (to pak hraje samo :)) a i barevné kombinace jednotlivých částí mi připadají velmi vkusné; nemusíte jen zůstávat u obligátní černé, ale můžete si aparát doladit k riflím nebo nástroji... Kombo je v provedení „krémové palomino“, což je kombinace, která se mi osobně hodně líbí, převaha decentní krémově béžové a pro palomino typická „slámová“ krycí tkanina, nápis Randall je bílý. Zvolit se může ještě i „černé palomino“ (hlavu tohoto provedení mám doma), kde krémovou koženku vystřídá černá a zůstává pouze „sláma“, nápis Randall je v této kombinaci béžový, stejně jako knoby ovladačů. Na předním panelu zleva, hned vedle vstupu pro kytaru máme ovladač Boost gain, který je spínatelný ručně nebo přiloženým externím footswitchem. Za slotem pro modul pak následuje Boost level, takže abychom tomu rozuměli správně – kombo (a vlastně celá RM řada) tu nabízí vestavěný „lamponakopávač“ s kompletním ovládáním, což je pozoruhodné. Máte modul se slabým gainem? Potřebujete během hry trochu upravit zvuk? Máte boost. Výhodou je, že tak i z „jednokanálového“ (přesněji jednomodulového) aparátu můžete dostat v podstatě dva jednoduše přepínatelné zvuky. Ve slotu pro zásuvný modul jsou pevné plastové kolejničky, do kterých se zasouvá vlastní modul. Je to jako když vyměňujete CD mechaniku v notebooku – modul má na konci pozlacené kontakty, které zajedou do svého „protikusu“ (je potřeba trošku přitlačit) a celé se to pak utáhne šroubky. Přišroubování je velmi důležité, je to spojení modulu na kostru. Celá operace výměny modulu by se měla dělat při vypnutém zesilovači; přepnutí pouze do Stby nic neřeší, poněvadž se tak nepřerušuje proud do preampu. Takže zasunete modul, zapnete a vše je hotovo.
Každý jednotlivý modul je v principu konstrukčně identický. Obsahuje pět otočných ovladačů pro gain, level, třípásmovou ekvalizaci a minipřepínač bright. Modul je osazen dvěma lampami 12AX7 a většinou jsou to Sovtek, Ruby nebo JJ; na Egnateru jsem tuším zahlédl EH. Lampy jsou kryty ochranným plechem a zespodu je modul chráněn zpevňujícím plátem plechu, do kterého je vše ukotveno, takže je to celkem všechno tuhé. Přesto doporučuji opatrnou manipulaci hlavně s modulem, který vytahujete s ještě horkými lampami po hraní. Pod modulem je ventilátorek, který lampy v modulu částečně ochlazuje a spíná se automaticky při zapnutí hlavního vypínače. Kromě výše zmíněných ovladačů Presence a Density je na čelním panelu nezbytný Stby vypínač, který je na kombu třípolohový – navíc má polohu Silent, která slouží pro použití komba při „tichém“ nahrávání. Na mé hlavě je spínač klasicky dvoupolohový, ovšem chci-li „potichu“ nahrávat přímo z hlavy linkou nebo z directu, zasunutím konektoru se automaticky připojí i simulační odpor, takže mohu hlavu používat samostatně, nemusím mít připojenou reprobednu a vše je bez rizika.
Na zadním panelu najdeme zásuvku a přepínač napájení mezi 100/120/220/240 volty, vstup na footswitch pro spínání boostu, výstup na externí repro 8/16 Ohm, linkový výstup a canon pro direct recording, který obsahuje speaker simulator. Dále tu máme sekci pro nastavování předpětí koncových lamp a send/return sériové efektové smyčky s lampovým buferem. Kombo je osazeno čínským Celestionem Classic G12M Greenback, 25W, což se mi jeví jako dobrá volba, neboť Greenbacky jsou zvukově „měkčí“ a lehce kulatější, s poměrně vyrovnaným frekvenčním průběhem a malou kulatou špičkou okolo 2,4 kHz. Reproduktor je zezadu skoro celý zakryt, máme tu tedy jakýsi „3/4 back“, takže kombo má velmi dobrou reakci na spodní frekvence a pro většinu modulů bude reprodukce frekvenčně vyvážená.
Takže tolik k nezbytným údajům a nyní hurá na moduly. Jako „stock“, tedy originální Randall, moduly jsem dostal k dispozici Clean, Tweed, Deluxe a Treadplate.
Modul Clean
Knoby tohoto modulu jsou velké „kuřecí hlavy“. Zvuk tohoto modulu je pevně a za každých okolností čistý elektrický sound, lehce temnějšího charakteru a spíše zvukově neutrální. Není „krystalicky“ čistý, nemá takovou tu fenderovskou jiskrnou křišťálovost, a je tím spíše více univerzální. Ctí charakter snímačů, přičemž humbuckery lehce stírá výškově, naopak zase singly a jejich kombinace tu znějí příjemně. Při gainu zhruba do 11 hodin lze dostat hezký akusticko-elektrický zvuk, který se dá lehce „domastit“ výškami. Vliv korekcí je poměrně znatelný a musí se trochu opatrně, výšky jsou posazené do oblasti vyšší presence, celkově tu dost chybí pásmo kolem horní hranice rozsahu reproduktoru, tedy nad 4 kHz, které by modul „pročistilo“. Přepínač bright to úplně neřeší, spíše se zvuk „zjedovatí“ a u singlů to bylo nepříjemné. Vliv brightu v tomto modulu je dost jemný a více se rozšiřuje výškové pásmo. U ostatních modulů měl bright jiný slyšitelný vliv než u cleanu. Docela zajímavých barev se lze dobrat spoluprací brightu a stahováním výšek, což obé pracuje v odlišných pásmech. Celkově se mi více líbilo mít gain „dopoledne“ a hlasitost korigovat ovladačem volume. Od poloviny rozsahu gainu zvuk ztrácí „suchost“ a začíná středovitě tloustnout, je hodně jedovatě průrazný a v maximálních polohách ekvalizace je až extrémní. Modul ani při maximálním gainu nekreslí, jen se při maximu ozývá nakřápnutí a ani externím boosterem modul nenakreslíte. Od rozsahu zhruba tří hodin je zvuk nepěkně křáplý, jako když máte natržený reproduktor. Ovšem úkolem clean modulu není kreslit. Nejvíce se mi osvědčil mírně véčkový průběh ekvalizace s basy kolem poloviny a gain dle libosti podle druhu muziky. Pro jazzový charakter je clean výborný právě pro svou neutralitu a jedovatou kulatost při vyšším gainu.
Vestavěný booster jsem po pár experimentech přestal používat. Ne že by nepracoval jak má, ale příliš se mi nelíbilo výchozí nastavení barvy – jevilo se mi mírně zatemňující a v některých modulech se boosterem stíral jejich charakter. Boosteru chybí více jasnějších středů a výšek, je moc temný a „gumový“.
Ale to by se jistě spravilo lehkou modifikací, protože mít k dispozici booster jako nezávisle spínatelný s nastavením jeho výstupu je jinak velká výhoda. Pro další testování jsem jako boostery používal Rocktron Nitro, AustinGold a samozřejmě Boss EQ, což je trojice, která si bude vždycky rozumět se vším (ne tak Tube Screamer, víme?). Později jsem při testování používal už jen Austin pro jeho značný boostový efekt (rozsah až 30 dB). Austin dodal neutrálnímu charakteru modulu jistou kovovitost a břitkost, která je v některých případech žádoucí, zvuk dostal jasnější konturu a obrys.
Celkově Clean modul neměl tolik dynamiky, jiskrnosti a čisté jedovaté šťavnatosti, jako například Vox Night Train, který jsem testoval v minulém čísle. Ovšem Randall mohu s klidem označit za neutrálnější k signálu, nic nepřidá ani neubere, čili je zde možná větší prostor pro další práci s tónem, než u Voxe.
Po připojení boxu 2x12“ s Celestionem V30 se zvuk zpevnil na spodcích a částečně dostal chybějící dynamiku. Vintage jsou ostřejší reproduktory, a tak se zvuk stal také tvrdším a hůře tvarovatelným korekcemi, muselo se trochu přidávat ve středech, ale dobře se tu uplatnila některá zkreslovadla předřazená před modul – např. ShredMaster nebo Boss Distortion tu zněly docela uspokojivě. Znovu jsem si potvrdil známou pravdu, že reproduktor dělá 50% z celkového zvuku. Nicméně korekcemi bylo možné doladit modul jak k boxu 112, tak 212, bez ztráty charakteru. Pro Clean modul (a i pro zbývající, s výjimkou Treadplate) se mi však jako nejvhodnější a nejuniverzálnější reproduktor jevil v kombu osazený Green.
Modul Deluxe
Je tělnatější, tlustší a nabroušenější hned od začátku. Jako čistý lze zvuk popsat pouze do cca 9 hodin gainu, potom se zvuk začíná plnit, je tlustý a má výrazný humbuckerový charakter. Na začátku rozsahu se v součinnosti s korekcemi a brightem dá nastavit pěkný lampový čistý zvuk, oproti modulu Clean je zde více cítit komprimace a lampu. U tohoto modulu bude celkový výsledek mnohem více záležet na typu reproduktoru; s „metalovými“ V30 to nehrálo tak dobře, jako s Greenbackem nebo se starým dobrým G12-50, jehož zvukový nástupce je částečně G12 Lead. Deluxe je dobrý na čisté funkové vyhrávky, jazzové styly už z něho dostanete obtížněji. Při gainu kolem poloviny už začíná mít zvuk grády, je to více „nakouřené“ a slyšitelně se snižuje vliv korekcí. Zvuk stále ještě není overdrivový, ale spíše jedovatě nakřáplý. Při hraní celé kapely vám tenhle sound bezpečně nařízne ucho a každý tón vystřelí nad ostatní hráče. Pokud se gainem natočí do tří čtvrtin, ozve se naboostovaný rozehřátý lampový aparát, kdy se musí opatrně otáčet s výškami i se středy, zvláště při silných humbuckerech a „pevné“ kytaře. To, co přesně tento modul potřebuje, je nakopnutí ovedrivem – zvuk dostane více tvaru a doplní se chybějící středové kytarové spektrum. Tedy stejně jako u Cleanu dostáváme s externím boosterem více kovový, plný a šťavnatý sound, jako kdyby jste místo osmiček začali hrát na desítky struny. Zvuk není zkreslený, ale nesmírně tvrdý a pevný, výborný na bluesová sóla, rockové vyhrávky a crunchové spodky, s jasnou čitelností každé noty. Připojení boxu s V30 dodá opět pevné spodky a větší prostor, zvuk se stane ještě o něco více dynamickým, dobře táhne za rukou, ve spolupráci s volume kytary se dá tvořit velmi široké spektrum kvalitního, lampového, typicky rockově komprimovaného a až marshallsky zabarveného zvuku, jako slyšíme z nahrávek např. AC/DC. Rozhodně je potřeba mít kvalitní, silné, barevné humbuckery typu SH4, ToneZone, 498T; pak ten hardrock z modulu leze sám. Ani se singly neuděláte chybu, ovšem musíte zapomenout na hardrock a zůstat u blues nebo funky. U singlů se teprve projevila kvalita Austina jako boosteru, který dodával kovovou šťávu suchému singlovému zvuku. Podtrženo sečteno – Deluxe s boosterem má docela šťávu.
Modul Tweed
Tento modul je opět o kousek nabroušenější, než Deluxe a dostáváme se už do vod, kde není až tak potřeba „nakopávat“. Při gainu do 10 hodin jsou to více či méně čisté, ale razantní zvuky, s attackem a plným tělem, ovšem poněkud „pod dekou“; je potřeba dobarvovat výškami nebo brightem, se středy opatrně. Bright je tak u Tweedu mnohem užitečnější než u předchozích dvou modulů právě tím, jak doplňuje vyšší středy a konkretizuje tón. Při spolupráci s Austinem je zvuk opět šťavnatější a kovovější. Je zajímavé, jak Austin ve spolupráci s moduly nedeformuje originál, ale pouze obohacuje a rozšiřuje zvukové spektrum a barvu. Tweed samotný nepotřebuje booster až tolik jako Deluxe, spíše mu stačí dobarvovat. V rozsahu gainu pro ještě čisté zvuky je u Tweedu mnohem větší zábava hrát se singly, které tu díky „poddekovosti“ nízkého gainu nemají tak ostře řezavý charakter, ale znějí příjemně měkce a akusticky. Modul má jasně patrnou lampovou čistotu, ale je potřeba mít basy přes půlku, aby měl zvuk vůbec nějaký tvar. S korekcemi „rovně“ je zvuk Tweedu plochý.
S gainem do cca 2 hodin dostáváme razantní až pěkně crunchový zvuk (opět bude hodně záležet na kytaře). Výborný zvuk na nakreslená kila, která jsou velmi konkrétní a průrazná, ideálně na takové ty troj a čtyřzvuky s tercií, power akordy až tak nezněly. Tenhle zvuk se mi ze všech líbil asi nejvíce. V této fázi je potřeba už opatrně s výškami a brightem, je to pak hodně agresivní, ale zase to dobře vyleze nad kapelu. Tweed modul už zněl perfektně na V30 repro, zvláště po nakopnutí, možná je ten zvuk na (minimálně) hardrock i lepší ve své průrazné agresivitě než na Greenback. Austin dovolí svým kovovým efektem skvěle vykreslit kytarové středy a dá se velmi kvalitně začít sólovat, bluesově myslím, protože ten zvuk sice nemá nijak dlouhý sustain a komprimaci, ale je nesmírně zřetelný, tvrdý a čitelný, s jasným twangem a pocitem nažhaveného komba. Všechny herní nedokonalosti tu zasvítí jak červená na býka. Kulaté tlusté výšky u krkového snímače, ostrá pevná razance u kobylkového. Nejvíce mi tento zvuk s aktivovaným brightem a s Austinem připomínal zvuk Jimmyho Page. Při gainu přes 2 hodiny už jsme oběma nohama v hardrocku, zvýší se sustain a musíme lehce ubrat výšek, aby nám to neuřezalo uši. Ovšem stále je ta agresivita kulatě lampová a zůstává v mezích tvrdého pevného lampového nakreslení, s tvarem a plným tělem, zvláště při hře na větší box. Ostatně vůbec bylo zajímavé sledovat, jak si 15W konec lehce radí se 120W boxem a jak hezky s ním cvičí. Hlasitostně byl velmi malý rozdíl mezi Greenem a Vintagy, ovšem možná je to dáno těmi 2dB rozdílu v citlivosti, Greeny jsou méně citlivé než Vintage. Tweed tedy hodnotím jako hodně univerzální modul s rozsahem čistého až téměř higainového spektra, zvuk je pevný, čitelný, nekompromisní a neodpouští chyby.
Modul Treadplate
Tak tento modul byl nejjednodušší na testování i na popis. Nemá totiž žádný čistý zvuk. Jedině tak někde těsně za výchozím prahem gainu. Okamžitě kreslí, a to bohatě. Zvuk dostává tvar až při gainu od 9 hodin a korekcemi musíme v každém případě dobarvovat. Do 10 hodin rozsahu gainu je to zvláštní crunch, či spíše neprobuzený higain, ale crunch nebude doména tohoto modulu... Greenback posadí zkreslení Treadplate více do kulata, barva je lehce tučnější, ale zároveň se zkreslení tak trochu rozmazává. Vintage reproduktory jsou vynikající volbou pro tvrdou muziku, což je především cílová skupina tohoto modulu. Zvuk z Vintage je mnohem údernější a čitelnější. V dalších polohách gainu zkreslení postupně narůstá, zaplňuje se a komprimuje, od 11 hodin nahoru už je to jen gain, gain a zase gain. Korekce už pak ztrácejí vliv na zvuk a skryje se také kdejaká chyba. Stále zůstává zachován rozdíl zvuku snímačů, krkový je krásně kulatý a bublavý, kobylkový ostrý a jasný. Lépe tu zněly gibsonovské humbuckery než např. SD, které byly mírně sušší, ač samozřejmě stále zřetelné. Duncany zase na rozdíl od Gibsona měly více twangový podtón. Singly byly také zvukově zajímavé, ostré a zároveň dostatečně nakreslené s měkkou špičkou. Šlo zde dostat i zvuk Gilmoura, ještě tak do vlastních kolejniček jako modul zasunout i jeho ruce! Modul Treadplate je plnokrevný higain, ačkoliv tak trochu jednobarevný. Nejvíce použitelný se mi zdál zvuk s gainem kolem 1 hodiny, s brightem a staženými výškami – ostrý a jasný, kilový i sólový, kovový nabroušený moderní zvuk s pevně definovaným zkreslením. Určitě ale bude dobře si v tomto případě ke kombu připojit ještě externí box.
Celkově hodnotím systém výměnných modulů jako velmi inspirativní, až natolik, že jsem si „musel“ pořídit hlavu RM20. Pokud budete potřebovat dva kanály, můžete si pořídit buď řadu 22 se sloty pro dva moduly, nebo výkonnější řadu 50 a 100W, což jsou dvou a třímodulové aparáty. Anebo rack na 4 moduly... Randall prostě dává velký prostor technicky i zvukově, a to se mi líbí. Dalo by se říct „jen houšť a větší kapky“.
Salvation Mods
A aby toho nebylo málo, větší kapky už dávno prší. Randall nabízí jako základní sortiment okolo 25 modulů. Že nejsou všechny zvukově úplně dokonalé, nebo že nemusí vyhovovat každému, je jasné. Antonín Salva z Jižních Čech tvoří modifikace Randallových „stock“ modulů. Začal ve své podstatě podobně jako Don Randall – servis, opravy, modifikace... ale jak jsem zmínil na začátku, vždycky jde o ten přístup k vlastní podstatě toho, co dělám, a o množství odvahy a invence. Netvoří se tu jen tak nějaké úpravy. Tony (a v úzké spolupráci vlastně celý tým Salvation Mods) modul ve své podstatě překope, osadí modulizovanými originálními zapojeními (ano, mám na mysli původní schemata známých značek) a upraví se i vzhled čelní desky modulu. Vznikají tak modely, které vám nabídnou zapojení a tím i zvuk originálu, bez digitálních simulací a nějakého přibližování a modelace. Dostáváte tím k dispozici preampy (a schválně, jestli poznáte předlohy) s názvy např. S1S0, Orangutan, Mandarine, Mash-all, Matchvox, Angel, Mark-Us, Salvado, Benzin, Terrier, Mamba, Loneclean... Věhlas Tonyho modifikací už dávno překročil hranice Evropy a své moduly dělá na zakázku do celého světa. A aby toho nebylo málo, několik jeho modulů má ve svém studiu i známý zvukový mistr a producent Michael Wagener (Dokken, Accept, Mötley Crüe, Mettalica, Alice Cooper, WASP, White Lion, Megadeth, Overkill, Extreme, Ozzy...), pro kterého vznikl i modul Wagener postavený na základě Soldano SLO Overdrive.
Měl jsem tu čest se s Tonyho prací důvěrněji seznámit a několik custom modulů jsem dostal k porovnání. Tedy pánové, tohle je úplně jiná liga! Při vší úctě k Randall modulům, bez kterých to v podstatě ani nejde (a s čistým svědomím mohu říct, že mnohé „stock“ moduly jsou dost dobré), tak to, co dělá tým Salvation Mods, vám vytře zrak. Čistota, originalita, nekonvenční přístup, a dle mého (já elektrice, a to žádné, nerozumím) taková malá elektrotechnická kouzla. Když se podíváte na „faceplate“ jednotlivých modulů, je tam nápad, vtip, ale také skvělá grafika a nevšední invence. A pokud chcete například Marshallský modul, postavený na základě 800 a JVM, vězte, že i ovládací knoby budou známé „soudečky“. Takže žádná polovičatost a něco jen tak „na koleně“.
Když už srovnání, tak pořádné
A na mušku jsem si vzal jedno z nejtěžších hodnocení – zvuk á la Vox. Nemáme k dispozici Alnico Blue, ale máme v koncovém zesilovači, stejně jako předloha, EL84 a k tomu další tři reproduktory na výběr a porovnání. A vlastní moduly se zvukem Voxe – Randall Top Boost, Egnater VX a Tonyho Matchvox. Po téměř nekončícím zapínání a vypínání zesilovačů, šroubování modulů, prohazování beden a bedlivém poslouchání mohu napsat, že oba stock moduly jsou výborné, ale jednobarevné. TB má krásné zkreslení a crunch, nemá žádný čistý zvuk a korekce jsou účinné, ovšem zkreslení je téměř v polovině rozsahu totožné, nijak se nemění. Korekcemi se dá hodně dobarvit, ale čekal jsem jasnější, kovovější charakter. Je to však dáno účelovostí modulu. Modul není tak tvárný, jako např. Tweed, ale zkreslení je opravdu dobré a použitelné. VX má oproti TB gainu celkově trochu méně, ani v maximální poloze nekreslí tolik jako TB, ovšem barva je bohatší a vliv korekcí tak slyšitelnější. Měl jsem k dispozici starší provedení modulu, Egnater dnes dělá moduly dvoukanálové, dva gainy a mastery. Na VX lze nastavit čistý zvuk se stopou crunche, skvělé pro kila a vůbec čitelné akordové hraní, je výborný ve spolupráci s boosterem. Celkově ale oběma modulům chybí více komprimace a jsou takové „hodné“.
S modulem MATCHVOX se přenesete do jiného světa. Posloucháte totiž Vox AC30, s knoby ve tvaru malých „chickenheads“ a s ovladačem Cut pracujícím v opačném gardu jako u předlohy. Takže bass, treble a cut... a k tomu dva minipřepínače Match a TopBoost. Základní zvuk je zkrátka nádherný. Už se to špatně píše, o to líp se to však poslouchá. Dynamika, attack, komprimace, živost, průzračná čitelnost a čistota... to je základní charakter tohoto modulu. Nádherný kovový šťavnatý crunch, kde zní každá struna. Gain pracuje, jako kdyby měl nějaký sytič, plný barevný zvuk, od 9 hodin crunch, od poloviny hardrock....po zapnutí přepínače Match zvuk ztloustne a dostane další grády v gainu, zagresivní se attack a spodky začnou pěkně pumpovat. Po zapnutí TopBoost se přesouváme mezi higainisty a s tímhle modulem zahrajete moderní nabušený rock jako z partesu. Krásně na tento modul reagují i V30, zvlášť pokud se Treble nechají v polovině a Cut někde za půlkou, takže to do metalových tvrdých reproduktorů posílá i šťavnaté pevné středy. Ovšem nejlépe hrál Matchvox na Greenback v kombu RM20, tento reproduktor mu opravdu sluší a pokud nemáte na Alnica, tohle je dobrá volba.
Mandarine Stonerverb
Tak tento modul vychází z Orange Rockerverb, kanál Dirty. Orange Tiny Terror (ve stylu Fender Jazzbass) jsou perfektní. Má dva přepínače, bright a clean/dirty, celá grafika je ve stylu Orange, tedy vlastně žádné popisy, jen ta typická grafika. Do první čtvrtiny gainu zde dostaneme čistý zvuk, lehce potom s příměsí crunche, a přidáváním gainu začíná „teror“, hustý, tlustý, nabroušený zvuk plný alikvot a žádoucích harmonických. Hraje krásně v celém rozsahu hmatníku, účinně se dá korigovat ekvalizerem a krásně si rozumí s boosterem, ačkoliv není moc potřeba zvuk ještě „boostit“. Výborně tento modul pasuje k V30, které umí pěkně rozpumpovat. Modul je poměrně univerzální, ale nejvíce mu budou slušet tvrdá muzika, nabroušené zvuky, ostrá kila a výrazná sóla. Pro mě výrazný favorit svou přímočarostí a nekomplikovaností zvuku.
Angel
Předlohou tohoto modulu je (jak jinak) Engl, a kromě jeho typického nosově zabarveného gainu, kvůli kterému si lidé Engl kupují, nabízí ještě další možnosti. Modul má totiž už 5 přepínačů – noise gate, tight (odřeže přebytek basů - pokud nechcete příliš pumpovat - ještě před gainem, což nemění charakter zvuku, ale jeho dynamiku; přináší tak rychlejší attack), dále higain (prostě zapne forsáž), contour (přidá nezbytné středové frekvence a jemně tak přeladí celý zvuk) a edge, který provede v podstatě totéž, co contour, jen v jiném pásmu. Dostáváte tu tak minimálně 4 rozdílné zvuky, kromě toho, co nakroutíte korekcemi, neboť přepínače mění vlastní základní charakter a reakce preampu na vaši hru, nejen doplňují či přidávají nějaké frekvence. Všechna tato udělátka vycházejí z originálních předloh a já jsem se rozhodl pro řadu MTS právě z tohoto důvodu – můžu mít skoro všechny zesilovače (a to analogově, ne modelingem), jejichž preampy se „vejdou“ do modulu... Angel je higainový modul „od narození“, od sklepa až na půdu, je ostrý, kovově nabroušený, nekompromisní, zkomprimovaný a německy dokonalý. Zní tam všechno, co znít má, alikvoty, napískávání, pevné spodky, kila, výrazná a dominantní sóla, to všechno tu je. Zajímavé bylo slyšet ho ne z obligátních Vintage, ale právě z Greenbacku, jen by to chtělo větší box kvůli pevným spodkům. Tenhle modul si buď zamilujete, nebo ho budete nesnášet, tady nejde udělat kompromis. Ovšem...jestli chcete higain, je váš.
Salvado Deluxe
Tak tento modul nemá nic společného s Deluxem, ale je, skoro bych řekl, signifikantním modulem Salvation Mods. Má v sobě to, co byste čekali od velmi kvalitního lampového aparátu. Čistý zvuk je výrazný a přesně dá vyniknout charakteru kytary i snímačů. Singly znějí krystalicky a měkce, humbuckery jasně a tlustě. Opět jsou tu k dispozici přepínače tight a bright a dále bite a crunch/slo drive. Modul má v podstatě dva základní operační režimy – crunch a slo drive. Už v režimu crunch máme v nabídce plnokrevný drive, tak jako ho má pro přiblížení třeba Dual Rectifier ve svém druhém kanále. Slo mi ale připadá tlustší a pevnější, otáčení gainu zleva doprava je opravdu poctivé přidávání plynu a reproduktory se krásně probouzí. Má v sobě všechno, co nabízí například Angel, má ale ještě více možností ve středech a celkově v tvarování tónu. Mně osobně by stačil i režim crunch samostatně, protože tu opravdu máte často víc barev, než u zesilovačů jiných značek. Přepínač bite pracuje ve dvou režimech – v drive modu dodává vyšší harmonické v závislosti na dynamice hry (to je jedno z oněch malých kouzel), v crunch modu jím přepínáte mezi véčkovým charakterem „SRV“ lehkým crunchem a tlustým pevným crunchem na základě Soldano Atomic... no, není to úžasné? U reprobeden vám to normálně bere dech, protože těžko normálně dostanete domů kombinace takovýchto zvuků. Krásné bublavé kulaté zvuky i ostré, jasně definované nabroušené tóny, to všechno tu je. Nemá smysl pokoušet se bavit o věrnosti vůči předlohám a míře „napodobení“ a podobně – jednak tu máme téměř identické obvody, mnohem lépe využité lampy a spousty „přidaných hodnot“, a jednak nabízené zvuky jsou charakterově nesmírně kvalitní, beze zbytku použitelné, s vlastní tváří, a vpodstatě „za pár kaček“. Salvado se mi po všech srovnáváních líbilo nejvíce jak univerzálním charakterem, tak hlavně tváří zvuku, který je z „horních deseti tisíc“, a je mi jasné, že tento modul si také pořídím do své sbírky.
Se Salvation Mods se celý Randallův systém MTS dostává do jiné kategorie a vřele vám doporučuji se s ním seznámit. Možná budete překvapeni, jak světové zvuky vznikají v naší české kotlině...
