Kdy naposledy jste si zapojili kytaru do aparátu Vašeho táty? Většina z Vás, nikdy. Tak proč kupovat procesor, který slibuje zvuky starých aparátů a beden? Tak takhle uvádí Rocktron svoji premiéru na poli modelingových kompaktních kytarových zařízení na podlahu.
Rocktron propagaci Utopie pojal vskutku sebevědomě a originálně a díky němu Utopia v reklamních publikacích vyznívá jako naprosto nekompromisně futuristické zařízení, které zcela bude doceněno nejdříve tak za dvě sta let, a to pouze jedinci s implantovaným hudebním čipem či Terminátory řady T 1000 a výše. Hrajte v Utopii, nikoliv v kapele svého otce, vyzývá nás poněkud po barnumovsku Rocktron. Přiznám se, že tato taktika Rocktronu vychází, a i já jsem díky ní byl v příjemném napětí, cože to nového bylo stvořeno na naší Zemi, jaký nový milník píšící modelingovou historii, neboť hraní si s Utopií zavánělo téměř verneovskou sonickou vizí pro dlouhé zimní večery a experimentální nekonečné noci.
Ocelové město
Konstrukce Utopie je zcela v souladu s názvem zařízení. Již na první pohled velice vábná, černo stříbrný design s elegantními hranami a kaskádovými segmenty je kovově šik a seriózně sexy, doplněný o opalizující modře matrixovský displej. Expression pedál působí velmi robustně, stejně jako kovové šasí a footswitche vychází z léty prověřené technologie Rocktronu, která nějaký ten metalový či hardcorový koncert, případně nohu razantnějšího headbangera, přežije.
Na svrchní straně zařízení najdeme ovládací sešlapávací buttony Up, Down a Recall a čtyři otočné knobíky: Preset Select, Parameter select, Parameter adjust a Function select. Vpravo potom plně programovatelný expression/wah/whammy pedál. Pedál je konstrukčně čistým expressionem a neumí tedy sám spouštět vlastní funkce (např. aktivovat Wah) jeho obvyklým přišlápnutím v krajní poloze se špičkou dole.
Na zadní straně přístroje najdeme vypínač, zdířku pro připojení adaptéru, dva velké jackové výstupy pro modelovaný signál či připojení komba nebo koncového zesilovače, sluchátkový výstup, stereofonní jackovou zdířku pro připojení, iPodu nebo obdobných zařízení. MIDI, USB či digitální výstup Utopia bohužel neobsahuje. V tomto směru je Rocktron poněkud kostnatě staromódní.
Utopia nabízí pro zvuky 128 presetů, z toho 64 továrních a 64 editovatelných, což je na dnešní dobu rozumný standard, který většině hráčů bude dostačovat.
Editace všech parametrů zvuků Utopie se odehrává prostřednictvím již zmíněných čtyř knobů, a to s jasnou a přehlednou strukturou virtuálního stromečku s jedním parametrem na každé stránce. Editace globálních nastavení včetně výstupní hlasitosti probíhá stejnou cestou, tedy nikoliv samostatným ovladačem.
Přepínání presetů probíhá buď za pomoci otočného knobu nebo zmíněných plastových šlapátek Up a Down. Pokud je sešlápnuté podržíte, začnou další zvuky přeskakovat poměrně rychle směrem nahoru či dolu v seznamu presetů, které nejsou tříděny do bank. Zvuk se změní až po sešlápnutí šlapátka Recall, takže z pohledu posluchače se nějaké zbrklé „přecvakávání" zvuků nekoná. V praxi to nicméně znamená, že rychlé přehazování presetů v rámci jedné skladby při live performanci je poněkud nepohodlné. Při tvorbě a ukládání presetů je tedy třeba mít na paměti, jak jdou během koncertu po sobě, a umístit je pokud možno bezprostředně vedle sebe v číselné řadě.
Cesta kolem světa za 128 hodin
Zvukové jádro Utopie vychází z prověřených produktů Rocktronu, která se jinak prodávají v zařízeních s podstatně vyšší cenou, než za jakou lze pořídit Utopii.
Simulační sekce Utopie, jejímž úkolem je vytvořit hráči základ tónu, nabízí čtyři předpřipravená zkreslení, a to Clean, Texas, British and Mega. Clean je čistý zvuk v duchu boutique A Class moderních preampů, Texas je mírně nakřáplý bluesový crunch, British připomíná tradiční vintage aparáty britské provenience ze sedmdesátých až osmdesátých let a Mega je.
Prostě moderní až hypermoderní high gain se vším všudy. Samotné zkreslení však pro dobrou simulaci nestačí a dále tak kytarový signál prochází přes virtuální box snímaný neméně virtuálním mikrofonem v imaginární místnosti, jinými slovy stejnou cestou jakou musí projít při nahrávání nebo live snímání z „klasického" aparátu. V kategorii modelovaných boxů najdeme simulaci 8", 12", 15" reproduktoru a reproduktoru s ideální s vyrovnanou frekvenční charakteristikou. Výběr rozdílných mikrofonů se nekoná, stejně tak jako rozdílných boxů se stejně velkými reproduktory. Přeci jen, 4x12” Marshall Greenback hraje jinak než 4x12” Mesa. Z koncepce zařízení je však zřejmé, že i to je zcela v souladu s “nesimulační” filozofií Rocktronu. Přestože ,,mikrofon" snímající simulovaný box není nijak pojmenován ani typově určen, můžete měnit na další stránce editace jako další parametr plynule jeho sklon k simulovanému reproduktoru, což je zásadní funkce pro editaci ostrosti zvuku na jedné straně a jeho hutnosti na straně druhé, máte-li rádi riffy v duchu Tonyho Iommiho. Posledním parametrem v modelační sekci je Reactance, jejíž pomocí upravíte interakci zesilovače a boxu. Jedná se o plynulý přechod mezi chováním zcela uzavřeného boxu na straně jedné a otevřené (open – back) bedny na straně druhé. Tento parametr razantním způsobem ovlivňuje dynamiku zvuku. Jeho vyšší hodnoty velmi pozitivně ovlivňují při vyšším gainu výsledný dojem živosti tónu a jeho hutnost např. při shreddování (rychlé thrashové riffování tlumené pravou rukou).
V útrobách Utopie najdeme také patentovanou technologii Variac (tube sag emulation), kterou znalci např. aparátů Mesa/Boogie znají z režimu Spongy – jde tedy o napodobení celkového podpětí lampového aparátu, které má za následek rychlejší nástup zkreslení, poněkud jinou dynamickou odezvu, a ve výsledku tedy to, čemu se říká „brown sound". HUSH® noise reduction je klasikou mezi systémy potlačení šumu, čili jednoduše řečeno klasický dobře fungující Noise gate, aby i hodně nakreslené zvuky nedělaly nežádoucí hluky.
Je zde třeba velmi pochválit výrobce za to, že výstupy lze nastavit pomocí funkce Global tak, že z jednoho signálového výstupu Utopie jde signál do komba či koncového zesilovače na pódiu bez simulace boxu (což znamená větší hráčský komfort, než poslouchat simulovaný signál prohnaný kombem) a z druhého simulovaný signál přímo ke zvukaři (což mi chybí u většiny zařízení jiných „modelářů" např. Line 6). Na druhé straně je však zřejmé, že takto v takovém případě přicházíte o veškeré stereo kejkle, které Utopia umí. Tedy ještě jeden pár jacků nebo XLR by byl u zařízení honosícího se označením Professional guitar system jistě dalším kladem, nicméně pochvala za tuto zdánlivě nepodstatnou, ale při praktickém použití velmi významnou funkci, jistě patří.
Tajuplný ostrov
Efektová sekce Utopie nabízí Compressor, Wah, Phaser, Flanger, Tremolo, Pitch Shifter, Chorus, Delay a Reverb. Tedy vesměs samé klasické záležitosti, jejichž názvy netřeba vysvětlovat.
Inovativní je však to, jak detailně s nimi můžete pracovat. Možnost editace zmíněných efektů je u zařízení této cenové kategorie opravdu velmi, velmi důkladná. Především je třeba zmínit, že můžete pracovat zcela nezávisle s editací levého a pravého kanálu. Následnému experimentování se potom meze skutečně nekladou. Například Whammy vyrobené z Pitch Shifteru, poslané pouze do jednoho kanálu zatímco ve druhém vám zůstává původní zvuk, je pro fanoušky takových Rage Against The Machine povinnost. Další dimenzi potom dodává ovládání určených parametrů expressionem. S jeho pomocí potom můžete zvláště u Delaye a Reverbu vytvořit pomocí dampingů a přechodových stereo feedbacků jakýkoliv nereálný prostor z vaší oblíbené sci-fi či desky Pink Floyd...
Efekty jsou řazeny sériově a to tak, že modulace může následovat před i po simulaci aparátu, Delay a Reverb jsou v řetězci umístěny standardně na konec. Můžete tedy mít zapnut vždy jen jeden z modulačních efektů, tj. není možné aktivovat např. Flanger a Tremolo současně, ať již sériově či paralelně, což nicméně při možnostech každého z efektů již povětšinou nebude třeba.
Matrix tě potřebuje
Méně je někdy více a při hodnocení preampu (přiznejme si, pořád ještě je preamp základem tónu, nikoliv kombinace dvaceti flangerů s šedesáti devíti chorusy) je třeba reflektovat koncepci Utopie, která nabízí základních zvuků raději jen několik. Zvuky jsou velice dobře frekvenčně vyrovnané, kompaktní, konkrétní, netřepí se, někomu mohou připadat mírně chladné (což ale na druhé straně nemusí být pro některé žánry nutně na škodu). Je fakt, že po chvilce tweakování z relativně kosmických továrních presetů dostanete zvuk, který si zhruba přejete se vší jeho prostorovou plností.
Lze souhlasit, že aparáty našich otců v Utopii nenajdeme, což ovšem – jak bylo řečeno – vůbec nemusí být na škodu, nestavíme-li se k hudbě konzervativně, leč pokrokově. A „pokrok mosí byť, protože tak je to správne". Je tomu vskutku tak, každá dekáda rockové historie zní z dnešního pohledu odlišně právě proto, že někdo, namísto zvuků, které tehdy používal kdekdo, zkusil něco novátorského (ať již Beatles, Hendrix, Page, Iommi, Satriani, Vai nebo třeba Korn).
Dokážu si představit, že leckterý fanoušek Mikea Oldfielda a milovník méně tradičních barev tónu bude nad Utopií přímo ryčet nadšením. Zvuky preampu jsou solidní ve všech směrech, čili i pokud chcete důraznou kytaru do popové skladby, která jí dodá šťávu avšak nenaruší její koncept ,,přemírou" syrovosti, je Utopia určitě dobrou volbou.
Efektová jednotka Utopie je i při všech svým možnostech editace množstvím možných efektů na dnešní dobu relativně konzervativní – přeci jen jedná se o vesměs klasické efekty a ne žádné progresívní filtrovaní, ring modulování a hypermoderní trance bublání. Je však křišťálová a precizní, bez zahlcování základu zvuku a o to jde. Reverby jsou čisté, delaye konkrétní, čitelné a klenuté, chorusy jemné z hlubin kosmické modři a flangery velice příjemně vířivé a majestátně ohromující. V Utopii je tak možno vymyslet a vytvořit pestrý repertoár vzdálených temných riffů z hlubin vesmírných propastí s přidanými spodními oktávami, stereofonních ledových jeskyní kaskád čistých akordů a whammy vzlyků vampirézy v kamenném loži na oltáři odsvěcené katedrály pod echem tříště dozvuků z maleb na vysokých gotických oknech. V šikovné kombinaci nebude problém zkoncipovat ani zvuk průletu lodi Enterprise červí dírou z jedné dimenze do druhé tak, aby nepůsobil chaoticky a vyzněl muzikálně.
Budoucnost je (doufejme) o komunikaci, propojení a vzájemné spolupráci a nemohu se tedy vyhnout tomu, že mi na planetě Utopia chybí MIDI, USB a digitální výstup, minimálně z důvodů záznamu do PC, upgrade firmware a možnosti sdílení zvuků s ostatními „obyvateli Utopie". Zmíněné limity zařízení jsou však dány cenovou kategorií, resp. za cenu, za kterou se prodává, toho Utopia umí i tak hodně.
Ze Země na Utopii ... a zpět
Manuál k Utopii je důkladný a nadstandardně názorný s detailním grafickým výčtem užitelných parametrů u každé myslitelné konfigurace, plný praktických obrázků propojení a routingu efektů, takže odlet vám ulehčí měrou vrchovatou. Stejně tak ladička funguje, jak má, dostatečně přesně i pro studiové využití.
Po návratu z Utopie je tedy možno říci, že muzikantský život na ní je v mnoha ohledech velmi inspirativní, intuitivní, přitom solidní a . . leckdy opravdu futuristický.
