Nejnovějším počinem ASHLY v oblasti amplifikace jsou produkty z „rodiny“ nX. Její zesilovače jsou k dispozici ve třech verzích, kdy nejlevnější nX značí „holý“ zesilovač bez možnosti dálkového monitoringu či processingu po síti. Modely nXe již umožují po Ethernetu zesilovače dálkově zapínat, monitorovat, nastavovat vstupní úrovně atd. a lze je rovněž osadit kartou s digitálními vstupy.
A konečně typy s označením nXp mají implantován pokročilý DSP, který je kompletně ovladatelný (pouze) po síti. Pokud jde o výstupní výkon, Ashly v této řadě nabízí čtyři verze – s max. výkonem 400, 800, 1500 a 3000 W RMS na kanál. Zatímco v případě dvou výkonnějších modelů výkon očekávatelně „padá“ s vyšší zatěžovací impedancí, slabší dva typy se vyznačují zajímavostí, že udávaný výkon poskytují bez ohledu na zátěž (tedy do 2, 4, i 8 ohm mají dle údajů výrobce identický výkon). Konkrétně „náš“ nXp 3.04 je schopen dodat 3000 W do 2 ohm, 2000 W do 4 ohm, a nebo1250W do 8 ohm na kanál; nXp 1.54 dává 1500W shodně do 2 i 4 ohm a 1250W do 8 ohmů. Chování zesilovačů je tedy dosti odlišné, než u klasických analogových „koncáků“. Podotýkám ještě, že údaje platí při plném vybuzení všech 4 kanálů!
V typovém označení se údaj o výstupním výkonu promítne v prvních dvou, resp. třech číslicích, tedy 400. značí 400W model, 800. je 800W, 1.5. je jeden a půl kilowattu a 3.0. je tříkilowattový typ. A konečně všechny kombinace existují v dvoukanálovém nebo čtyřkanálovém provedení (viz poslední číslice v označení). Celkem tato „rodina“ tedy skýtá 24 variant na dané téma!
Já jsem dostal na testování nejvýkonnější, nejvybavenější a logicky také nejdražší čtyřkanálový model, tedy nXp 3.04, navíc ještě osazený kartou s čtyřmi digitálními vstupy/thru výstupy ve formátu AES/EBU. Mimochodem – na rozdíl od modelové řady KLR, jejíž obvodové řešení vychází z konstrukce Patricka Quiltera, zde by paralely s jednou nebo dokonce dvěma PL380 v jedné krabici nebyly zcela na místě. Téměř shodná je volba výkonových tranzistorů, v obou případech jde o „průmyslové“ MOSFETy IXYS, jejichž parametry dovolují bezpečně osadit každý kanál jen naprostým minimem, tedy dvěma kusy, k plošnému spoji jsou přišroubovány za vývody (!) a dvojice má chladič připevněný pouze k sobě. Vše je tedy přesně naopak, než jste asi zvyklí v zesilovačích vídat. Každý kanál má samostatné napájení, což zvyšuje odolnost proti úplným výpadkům a omezuje přeslechy přes napájecí zdroj, a hlavně je zde mohutný vklad firmy ASHLY v podobě řízení a signálového procesoru Protea. Asi bych měl začít od začátku, tedy popisem...
Ashly zpředu
Skříň zesilovače je tvořena 19“ rackovou jednotkou o výšce 2HU (tj. 89 mm) a poměrně značné hloubce 428 mm. Mechanika je řešena jako čistě užitková, povrchová úprava není provedena lakováním, nýbrž jednosměrným kartáčováním a pokovením. Lakován je pouze mírně zapuštěný, symetricky uspořádaný čelní panel, který má po obou stranách plastové mřížky výstupů chladicího vzduchu v „módně negeometrickém“ tvaru. Tyto krytky se dají po povolení jednoho imbusového šroubu sejmout a získáme tak možnost vyčistit nejen samotnou mřížku, ale též ventilátor ukrytý pod ní (viz foto). Ještě stojí za upozornění, že „airflow“ je na rozdíl od zesilovačů Ashly řady KLR řešen směrem „z racku ven“, zesilovač tedy nasává vzduch otvory na bocích a vyfukuje výše zmíněnými mřížkami. Na levé z nich je v elipse umístěno logo nXp Series a symetricky na pravé se rovněž v elipse nachází označení modelu.
Uprostřed panelu je plato s ovládacími prvky a kontrolkami. Není moc o čem se rozepisovat, jsou zde 4 potenciometry vstupní úrovně a čtyři LED sloupce: žlutá TEMP (indikující sepnutí tepelných ochran), zelená CURRENT, rovněž zelená SIGNAL a červená CLIP/MUTE. Mezi prvním a druhým, a mezi třetím a čtvrtým kanálem jsou ještě umístěny zelené kontrolky BRIDGE (indikující, jak jinak, provoz v můstku). Úplně uprostřed panelu se nachází membránový síťový spínač a nad ním kontrolní LED PROTECT (červená – copak tak asi může indikovat?), SLEEP (modrá, o níž si povíme později), DISABLE (žlutá, která indikuje, že zesilovač je překonfigurován do módu, kdy jej lze zapínat a vypínat pouze dálkově a vypínač na čelním panelu je mimo provoz), no a konečně zelená COM, která poblikává, pakliže na softwarovém ovládacím panelu v počítači klikneme na tlačítko IDENTIFY DEVICE anebo právě dálkově měníme nějaký parametr. Pod ovládacími prvky je drobné, nenápadné logo ASHLY.
Rád bych ještě dodal, že ačkoli jsem nepřítelem elips a jiných „všelijak různě šišatých“ designů, tentokrát bych řekl, že to výrobce až tak nepřeháněl a zesilovač mně osobně připadá poměrně elegantní. Možná je to díky zcela symetrickému provedení. (Inu, symetrie je prý estetika idiotů… abyste chápali, já už se za sebe ve svém věku nestydím.)
Ashly zezadu
O dost hustěji je zabydlen zadní panel zesilovače. V jeho horní polovině uvidíme výbavu, která je společná všem zesilovačům nX, nXe i nXp. Bráno odleva doprava to jsou vstupní COMBO konektory (XLR/jack) 1. a 2. kanálu s příslušnými DIP switchi a euroblock konektory. Uprostřed se nachází čtveřice výstupních speakonů 1.– 4. kanálu, vstupní konektory 3. a 4. kanálu se svými DIP switchi a euroblock konektory, a posléze typový štítek, pod nímž se nachází „velký“, tedy 32A Neutrik PowerCon pro napájecí kabel. Přepínače DIP umožňují nastavit pro každý kanál zesilovače samostatně 80Hz HPF, limiter, napěťový zisk (zesílení 26, 32 nebo 38 dB, anebo vstupní citlivost 1,4V) a konečně navolit provoz do nízké zatěžovací impedance, anebo do 70V či 100V rozvodu.
První z třípinových euroblock („phoenix“) konektorů je paralelně spojen s combo konektorem a umožňuje jednak snadné připojení v pevných instalacích, jednak paralelní výstup. Druhý konektor je určen k dálkovému nastavování regulace gainu zesilovače (každý vstupní kanál je vybaven VCA). Mezi oběma COMBO konektory se ještě nachází isostat, přepínající příslušné dva kanály do můstkového provozu. Uživatelský manuál upozorňuje, že z isostatu lze sejmout hmatník a vytvořit tak zapuštěný přepínač (jako ochranu proti náhodnému přepnutí – doporučuji učinit neprodleně).
Modely nXe a nXp se odlišují Ethernetovým připojením (RJ45 v klasickém „ajťáckém“ provedení; zde bych si dovolil malou výtku – proč výrobce nepoužil EtherCon?), dále celou řádkou euroblock konektorů umožňujících dálkové spínání standby, monitorování stavu zesilovače, přepínání presetů a podobně pomocí instalačního příslušenství (tj. jiným způsobem než pomocí Ethernetu). Poslední čtveřici tvoří konektory AUX OUTPUTS, na něž je přiveden signál z výstupů DSP procesoru (např. v případě, kdy budeme využívat koncové stupně v můstku a k jejich buzení budeme používat pouze dva kanály processingu, máme zde k dispozici dva výstupy z nepoužitých DSP včetně filtrů, zpoždění, ekvalizací atd.) A posléze jsou zde dva sloty pro přídavné karty: První – NETWORK AUDIO umožňuje instalovat DANTE nebo EtherSound modul s dvojicí RJ45 konektorů. Druhý – slot DIGITAL I/O může být osazen (a v mém případě také osazen byl) kartou s dvěma páry XLR AES/EBU vstupů a výstupů.
Do nitra zesilovače
Popis zesilovače „zvenku“ bychom měli za sebou, co se skrývá uvnitř? Do nitra zesilovače lze proniknout po demontáži „dna“, tedy spodního víka – horní část krytu je s bočnicemi vyrobena z jednoho kusu. Mějte tedy na paměti, že zesilovač, tak jak jej vidíte otevřený na fotografiích, je vlastně „vzhůru nohama“. Všechny PCB s výjimkou AES/EBU karty jsou tedy montované součástkami dolů, což je výhodnější z hlediska zanášení nečistotami. Osazení je kombinací „klasických“ a SMT součástek (digitální obvody jsou samozřejmě osazeny výhradně SMD). Po pravé straně se nachází úzký „strip“ pomocného spínaného zdroje s 230V relé a odrušením. Prakticky celý prostor mechaniky je vyplněn dvěma velkými deskami vždy s dvojicí kanálů, každá deska nese dvojici nepříliš rozměrných chladičů z Al profilu a dvě čtveřice elektrolytických kondenzátorů 2700μF/200V.
Poměrně snadno lze prozkoumat desku signálového procesoru, kde je k vidění SHARC DSP Analog Devices ADSP 21262 (32bit s plovoucí desetinnou čárkou). A/D převod je svěřen profesionálnímu čtyřkanálovému převodníku „for broadcast application“ Burr-Brown PCM 4204 (24bit/až 216 kHz, až 128násobný oversampling). Zpět do analogové formy je potom signál konvertován pomocí dvojice AKM AK4396VF (rovněž 24bit a až 216 kHz, až 128násobný oversampling, osminásobný digitální filtr). V našem přístroji ovšem převodníky pracují nejvýše se samplovací frekvencí 96 kHz.
K vnitřnímu provedení a zpracování zesilovače lze jen těžko mít nějaké smyslupné připomínky. PCB jsou sklolaminátové, nikde nejsou žádné „vrávorající“ součástky (a to by jste se divili, kdyby jste si otevřeli třeba takovou YAMAHU P3200!) Propojovací kabeláže je v zesilovači naprosté minimum, vše vyhlíží čistě a úhledně, vše je spolehlivě uchyceno.
Ovládací software
Ponejprv jsem se pokusil rozběhnout zesilovač, aniž bych připojoval počítač pro nějaká nastavení, ale s tím jsem si poněkud naběhl. Vzhledem k tomu, že „můj“ kus byl již dříve využíván firmou Prodance na akci DEMO 6, byl zde aktuálně „naloudován“ nějaký preset s crossoverem. Tudíž mi nezbylo, než z přiloženého CD nahrát do půjčeného notebooku PROTEA SOFTWARE, připojit a začít „klovat“. S instalací, a dokonce ani s připojením po CAT5 kabelu kupodivu nebyl problém. Stačí jen mít na počítači navoleno automatické načítání IP adresy, a celý proces proběhne takřka samovolně, při zapnutém „design modu“ se nXp sám objeví na pracovní ploše a stačí ho jen rozkliknout.
Co všechno nám software umožňuje? K dispozici máme záložky Control Surface, Security, Network Properties, DSP, Input Source, Meters, Meters Dynamic, Meters AutoLeveler, Events a Log. To nejpodstatnější najdeme pod záložkou DSP – zde máme prázdné „blokové schéma“ vstupních a výstupních kanálů, do jehož okének můžeme volně přiřazovat „moduly“, které chceme – na výběr jsou regulace zisku včetně dálkového řízení, zpoždění, ekvalizace (parametrické ekvalizéry až do 10pásem, třetinooktávový grafický ekvalizér, ale také feedback suppressor), HP a LP filtry crossoverů (dnes již běžné emulace Butterworth, Bessel nebo Linkwitz-Riley se strmostí 12 až 48 dB/okt), dynamické procesory (brickwall limiter, kompresor, autoleveler, ducker a noise gate), a konečně můžeme kamkoli v řetězci zařadit také generátor (sinus, šum) nebo sloupcový měřič úrovně, které se oba skrývají pod položkou Tools. Jediným blokem, který je přiřazen natvrdo „na vstupu výstupního kanálu“, je maticový Mixer, který umožňuje buď využít „tvrdý“ routing, nebo namixovat poměr z vstupních kanálů. Pokud máme příslušný kanál „osazen“ funkcemi, případně i nastaveny parametry, můžeme jeho konfiguraci a nastavení jednoduše pomocí „copy – paste“ nakopírovat do jiného kanálu. Totéž lze provést se samotnými fukčními bloky. Libovolné funkce mezi libovolnými kanály se také dají „slinkovat“ přiřazením do některé z celkem 16 „link groups“, což je oboje velice pohodlné a zjednodušuje a zrychluje to práci s procesorem.
Aby nám byl zesilovač schopen vůbec zahrát, musíme „popropojovat“ nějaké vstupy s nějakými výstupy (systémem „drag and drop“) a vyjet příslušné fadery na Mixeru – toto propojení jsem si připravil, když jsem chtěl zesilovač budit přes speakermanagement procesor XTA. Pokud ovšem nepoužíváme žádný externí processing a chceme třeba jen zesilovač 4 vstupy – 4 výstupy, bylo by věčná škoda nevyužít alespoň možnosti laditelného LPF a nastavitelného limiteru. Já osobně bych si rozhodně nenechal ujít čtyři kanály GEQ (obr. 1). Dále jsem do DSP „překloval“ parametry, které mám nastavené na XTA, abych mohl svoje bi-ampové monitory provozovat přes samotný zesilovač (obr. 2).
Nyní bych se asi měl vrátit k tomu, co obsahují ostatní záložky:
V pořadí první záložka Control Surface nám zobrazuje vlastně tři nezávislé attenuátory: „tahový“ fader a dva otočné knoby, z nichž první – „Front“ indikuje skutečnou aktuální polohu potenciometru na čelním panelu zesilovače a druhý polohu knobu na eventuálním dálkovém ovládání („Remote“). Dále v této záložce můžeme mutovat, otáčet fázi a přejmenovat linkovací skupiny dle svých potřeb.
Dalším panelem v této záložce je blok s DIP přepínači – ty sice samozřejmě nemůžeme přepínat z PC, ale software „vidí“ reálnou polohu (viz obr. 3), což je velmi příjemné. No a v neposlední řadě zde můžeme zesilovač dálkově zapínat ze stavu „stand-by“ a zakliknutím „disable“ vyřadit z funkce ovládání zisku na panelu či na dálkovém ovládání…
Záložka Security počítá s celkem 7 uživateli, kteří se mohou hlásit každý vlastním heslem a Admin jim může různě omezit přístup do vybraných funkcí.
V Network Properties nastavujeme MAC a IP adresu – můžeme přepínat mezi ručním nastavením a automatickým načítáním z DHCP serveru, jestliže pracujeme s více přístroji, můžeme je pojmenovat a přiřadit do skupin. DSP jsme zde již probrali, v Input Source můžeme přepínat mezi analogovými a digitálními vstupy, v případě osazené karty zřejmě také volit jako zdroj kanál ES nebo Dante. Záložky „metrů“ celkem nevyžadují žádný komentář. Předposlední „bookmark“ Events je zajímavý především pro trvalé instalace: umožňuje časované spouštění různých funkcí, jako je zapínání/vypínání zesilovače, mutování, přepínání presetů apod. V úplně poslední záložce Log můžeme nahlédnout do činností zesilovače za uplynulé období (od okamžiku, kdy byl Log naposledy smazán). Tyto „výpisy“ lze samozřejmě i ukládat… jenom podotýkám, že prvním nutným krokem je v „Events“ sesynchronizovat vlastní hodiny zesilovače s PC – např. „můj“ zesilovač se domníval, že byl poprvé zapnut 1. 1. 2000 (a to bych se vsadil, že tou dobou byl ještě „na houbách“).
V praxi
Zesilovač budil během praktického testu různé sestavy: malé stereofonní PA složené z 12“ + 1“ satelitů a 18“ subwooferů (hrálo se sice v poměrně malém prostoru, ale Hentai Corp. nejsou zrovna decentní parta…), dva kanály bi-amp monitorů (zde bylo velmi zajímavé srovnání provozu „narovno“ s procesorem XTA a přes vestavěný procesor – zvuk procesorovaný XTA byl výrazně „měkčí“, možná příjemnější či spíše „hladší“, méně agresivní, možná ovšem také méně pevný a konkrétní – sám nedovedu říci, který zvuk byl „správnější“…). Zajímavé je, že ani při buzení čtveřice 2x 18“ subwooferů (zde byl zesilovač evidentně „ve svém živlu“) se nám nepodařilo zesilovač nějak výrazněji ohřát (i když, pravda, signál byl ošetřen externím procesorem a jednalo se o ozvučení produkce „živé“ kapely v délce „pouhých“ 1,5 hod. – chápu, že při několikadenním nepřetržitém „tucání“ může být zatížení zesilovače výrazně drastičtější…). Posléze jsme zesilovačem pokusně „nakrmili“ i jednu stranu 4pásmového PA systému (kompakt osazený 1“ na CD horně , 6.5“ v plochém zvukovodu a 15“ ve folded horně a k tomu dva 18“ hornflex subwoofery – ano, nemýlíte se, jde o staré známé boxy ClassA) – zde bych ovšem nevyvozoval žádné závěry, neboť odladění crossoverů a ekvalizace pro podobnou sestavu tak, aby bylo skutečně optimální, je běh na mnohem delší trať, než byl náš několikahodinový sprint…
Závěr
Zdá se, že firmě ASHLY se podařilo vytvořit opravdu zajímavý produkt, lépe řečeno produktovou řadu. Oproti konkurenčním, podobně koncipovaným zesilovačům, jako je Crown s řadami I-TECH či Xti, QSC sérií PLD a CXD, Lab gruppen či MC2 výrobce zcela opustil ideu „editovatelnosti“ procesoru z čelního panelu – možná, že doba už k tomu opravdu uzrála, vždyť zvukaře bez notebooku již drahnou dobu nevidno (není výjimkou, že se na zvukařském pracovišti válí i tři nebo čtyři počítače…). Otázkou samozřejmě zůstává, zda a jak dalece se ASHLY podaří prosadit proti zavedeným hráčům na trhu, zvláště v momentě, kdy řada výrobců je dnes navázána na nějakého velkého výrobce reproduktorových systémů (jako je tomu u Crownu s JBL či u MC2 a Turbosoundu; a to nehovořím o „jednoúčelových“ zesilovačích určených jen a pouze k boxům daného výrobce, jako jsou CAMCO/L-Acoustics LA4/LA8 či YAMAHA/NEXO NXAMP). Nicméně si myslím, že technický potenciál tyto zesilovače mají a rozhodně neudělají ostudu ani v konkurenci všech výše jmenovaných.
Doporučená cena: 140 298 Kč (zesilovač s DSP) 4 526 Kč (AES/EBU karta OPAES4)
