Z dálného východu
Představovat nějak sáhodlouze firmu Korg na stránkách našeho časopisu nejspíš nemá smysl. Světoznámá japonská firma, jejíž kořeny sahají až do roku 1962, zabývající se výrobou elektronických nástrojů od kláves, přes elektronické bicí a nahrávací vybavení až po syntezátory všeho druhu, je jistě více než známá čtenářům MS. Značka Korg je typická svým smyslem pro detail a skvělými zvukovými bankami, Wavedrum Mini v tomto ohledu rozhodně není krokem vedle.
Seznámení se s nástrojem
Korg Wavedrum Mini představuje perkusní syntezátor simulující zvuky v širokém pásmu nástrojů od bicích přes melodické až po syntetické pazvuky. Šasi nástroje je provedeno v plastu matně černé barvy a rozhodně nevzbuzuje dojem lacinosti. S podkladem spojuje Wavedrum čtvero gumových nožiček, ty k mému překvapení fungují na hladkém povrchu doslova jako přísavky, až je celkem problém nástroj po chvíli hry odlepit od stolu.
Největší část vrchní plochy zaujímá hrací „blána“, v případě Mini jde bohužel pouze o gumový pad zabírající polovinu kruhu, u vyšších řad Wavedrum je použito něco na způsob klasické hrací blány, jakou známe z akustických bubnů. Nad gumovou plochou se nachází dvoučíselný display, řada ledek, gumových tlačítek a potenciometr pro ovládání výstupní hlasitosti. Na rozdíl od oněch vyšších řad ale Wavedrum Mini disponuje reproduktorem o výkonu 1,3 W, který vyplňuje zbytek svrchní části.
Na pravé straně nástroje nalezneme vstup pro napájení DC 9V (adaptér je součástí balení), tlačítko pro zapnutí, sluchátkový 3,5mm JACK výstup a linkový 6,3mm JACK výstup. Na levé straně se pak nachází pouze vstup pro „klipsu“, tedy jde o inovativní prvek tohoto nástroje, o kterém si ale povíme až za chvíli.Na spodní části nástroje se nachází kryt na 6 baterií AA, díky kterým je možné Wavedrum vzít do „terénu“, bez nutnosti hledání zásuvky. Toto představuje další odlišnost od vyšších řad Wavedrum. Pro hraní „na koleni“ jsou zde očka pro provlečení pásku, díky kterému si můžeme nástroj připevnit na nohu.
Vyjma výše uvedeného se Wavedrum Mini pyšní novinkou v podobě již zmíněné klipsny. Jde o snímač, který lze kamkoliv připevnit a vibrace objektu, s nímž je takto produkt propojen, lze přeměnit v syntezované zvuky. Klipsna, tedy jakýsi kolíček, má jedno z bříšek otočné, uvnitř je tvořen gumovou objímkou, díky tomu není problém jej připevnit na rozličné předměty (např. pet láhev, stůl, botu,...). Jediné, co by bylo možné této skvělé vychytávce vytknout, je délka propojovacího kabelu, každou chvíli jsem měl strach, abych jej neroztrhl vedví. Jinak se jedná o výborný způsob, jak rozvibrovat (nebo do vibrací zapojit) celé hráčovo okolí.
Čím se ale může tento nástroj opravdu bez pochyby pochlubit (tedy za před-pokladu, že nástroje mohou vyjadřovat svou hrdost) je jeho zvuková banka. Korg Wavedrum Mini poskytuje celkem 100 nástrojů, bubny počínaje a baskytarou konče, 100 přednastavených rytmický patternů, které je možno dále obohacovat vlastními smyčkami (či vytvořit od počátku nový pattern). A dále je zde k dispozici 10 zvukových efektů, které jsou plně konfigurovatelné.
Ovládání
Korg Wavedrum Mini můžeme zapojit buď do zásuvky či vložit baterie a hned můžeme začít. Po chvilkovém podržení tlačítka spuštění se na displayi zobrazí animace značící načítání, vlastní inicializace zařízení zabere asi 10 sekund. První tři tlačítka slouží k přepínání zvuků a výběru právě ovládaného zařízení (padu či klipsy). Číslo vybraného nástroje poté zůstává na displayi, při držení tlačítka se tak dá celá zvuková banka celkem rychle prolistovat.
Méně příjemnou částí ovládání, alespoň tedy pro mne, je výběr efektů, jejich konfigurace a nastavení stupnic pro melodic-ké nástroje. Je totiž třeba podržet tlačítko edit, vybrat parametr a tomu nastavit hodnotu. Celý tento proces, jak asi tušíte, není během hraní dost dobře uskutečnitelný, což sice není pro změnu transpozice příliš podstatné, pro úpravu efektů by se ale nějaký ten potenciometr rozhodně hodil. Parametry jsou značeny písmenem a číslicí, od nastavení stupnice a transpozice, až po výběr efektů a jejich konfiguraci (vše je vypsáno v přiloženém českém manuálu). Po chvíli tréninku se však dá do tohoto systému proniknout. Hodnoty tohoto nastavení se na rozdíl od vybraných nástrojů ukládají a obnovují i při pozdějších spuštěních, nemusíme tedy vše konfigurovat stále znovu a znovu.
Co se inženýrům v Japonsku nepopíratelně povedlo je systém smyčkování. Čtveřice tlačítek zde zajišťuje snadné spouštění smyčky, vrstvení i odebírání nepovedených nahrávek. Je možné vytvořit vlastní rytmický pattern od základu, či využít jeden ze 100 vestavěných rytmů (a i na ty lze vrstvit vlastní nahrávky). Tlačítka jsou blízko padu a dostatečně přesná, a tak lze pohodlně nahrávat přesné smyčky již na první pokus. Posledním ovládacím prvkem je potenciometr. Ten chodí hladce a nastavuje intenzitu výstupního signálu do reproduktoru, sluchátek i do linky. Opravdu posledním z ovládacích prvků je pak již samotný pad, o kterém si povíme hned v následující sekci.
Hra
Když po všem tom spouštění, nastavování a pátrání po vhodném nástroji přijde čas na vlastní hraní, stane se středem pozornosti přirozeně samotný půlkruhový pad. Ten není k tělu nástroje připevněn napevno, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale s jistou „odpruženou“ vůli, což má jistě zabránit případnému poškození Wavedrumu hned při první hře. Povrch padu je pogumovaný a na dotyk při hře příjemný, jak už ale bylo uvedeno výše, do opravdové blány má daleko. Přesto lze při hlubším zaposlouchání se rozeznat rozdíly ve vycházejícím zvuku v závislosti na technice hry, třebaže toto není úplně „přirozeně“ patrné. Naopak dynamický rozsah má tento pad velice široký.
Jak už bylo řečeno, význačnou novinkou pro tento nástroj představuje snímač – klipsna, která snímá vibrace předmětů, posílá je do nástroje, a ten je poté interpretuje podobně jako údery do padu. Bohužel mě toto rozšíření poněkud zklamalo, nepodařila se mi nijak nastavit dostatečná citlivost klipsny, a tak jsem buď musel do dotyčného předmětu (na který byla klipsa připevněna, ne do ní samotné) „řezat“ doslova jako blázen, nebo podstatně ztlumit výstup padu, což poté chybělo na celkové hlasitosti. Některé předměty však byly použitelné naprosto skvěle, například při připevnění na botu se Wavedrum rozšířil o neviditelnou šlapku.
Skvěle provedeným detailem jsou zde gumové nožky. Ty, přestože jde jen o jednoduché gumové podložky, fungují na hladkém povrchu (jak už ta-ké zaznělo) téměř jako přísavky. Co je ale podstatnější – při hře, kdy je nástroj položen na stole, tlumí bouchání natolik, že se vibrace téměř nepřenáší do desky stolu. Nečekejte proto žádné bouřlivé cinkání lžičky v šálku kávy. Vestavěný reproduktor sice nezní špatně, basy si z něj ale příliš neužijete a na výkonu mohli výrobci taky trochu přidat; při silnějším hraní zvuk proudící z reproduktoru snadno „přeplácáte“, po připojení sluchátek však všechny tyto problémy zmizí a můžete si tak naplno užít hry. Mnohdy narazíme na bicí pad, který má mimo napodobenin akustických bicí v repertoáru i nějaký ten „pazvuk“. Ten se však mnohdy omezuje jen na dynamickou proměnlivost, Wavedrum je ale jiný, výsledný zvuk ovlivňuje, jak již bylo řečeno, několik faktorů úderu, a tak zvukovou banku naplňují i nástroje melodické (jako například marimba, sitár nebo steeldrum) a všemožné syntetické experimenty (na způsoby robotů a vesmírných žab). V některých případech dynamika ovlivňuje pouze vybraný zvuk (například kopák/hi-hat/snare), v případě některých melodických nástrojů, například u piána, ovlivňujeme dynamikou výšku tónu (například u zmíněného sitár je ale výška volena náhodně, u trianglu jsou změny předem dány), v těchto případech lze nastavit i stupnici (na výběr je durová, durová pentatonická, mollová, mollová pentatonická, indická a stupnice typu gamelan) a případnou transpozici, ve které se mají tóny pohybovat. No a řekněte: kde jinde si prostý bubeník, melodických nástrojů neznalý, zahraje na marimbu? Nástroje zde tedy můžeme rozdělit do skupin: bicí soupravy, perkuse, melodické nástroje, syntetické basy, melodické nástroje a syntetické pazvuky“ (některé zní na způsob zvuků ze starých 8bitových her, jiné jako plazmové dělo mimozem-ské lodě apod.). Zkrátka je z čeho vybírat.
Zvuky samotné můžete ještě obohatit některým z deseti efektů. Jedná se o Reverb, Delay se zajímavou možností nastavení rytmu ozvěn, dále o kombina-ce Delay + Reverb, Reverb + Phaser, Reverb + Flanger, poté o Pitch Shifter, který přidává ten samý zvuk tónově posunutý, Random Step Filter, který náhodně mění frekvence zvuku, Sweep Modulation Delay + Flanger dotvářející náhodné ozvěny v různých tónech, Tube Overdri-ve + Flanger zkreslující zvuk a Random Step Filter + Delay. Všechny tyto zvuky mají tři upravitelné parametry v závislosti na jejich typu, takže např. u reverbu můžeme navolit jeho typ (garáž, místnost, hala,...), podíl na výsledném zvuku a dobu jeho trvání, u Random Step Filter můžeme nastavit rychlost změn frekvencí, hloubku modulace a hloubku rezonance. Prakticky probíhá používání efektu tak, že na parametry a1 a b1 přiřadíme v nastavení některý z efektů, mezi těmi můžeme poté přepínat díky jedinému tlačítku, tím buď spustíme efekt a, efekt b, či efekty vypneme. Nelze používat dva efekty v jeden okamžik.
Na celém testování jsem měl nejraději vytváření vlastních smyček. Zde je možnost opravdu si vyhrát a zajamovat si. Smyčky mohou mít maximální délku 25 sekund, v jejich celkovém počtu by nás nemělo nic omezovat. Z obrovského množství vestavěných smyček si snad každý vybere, od jednoduchých hi-hat pomáhajících držet tempo, až po složité rytmické kreace.
Závěrem
Přestože má oproti dražším Wavedrumům tento model pouze gumový pad, kompenzuje tento svůj nedostatek skvělou využitelností v „terénu“, provozem na baterie, dispozicí reprodukce přes reproduktor a snadnou postradatelností stojanu či stolu díky možnosti připevnění zařízení na nohu. Zajímavé je rozhodně i využití klipsny, přestože její implementace ještě není úplně dokonalá, dá se docela dobře využít pro poskytnutí dalšího rozměru hry. Možnost proměny všed-ních předmětů nacházejících se kolem nás v nové nástroje také není k zahození. S ovládáním jsem sice z počátku trochu „zápasil“, ale po chvilce hraní se zdá být logika ovládacích prvků (až by jich mohlo býti více) naprosto intuitivní. Jako hlavní nástroj na pódium se podle mého názoru Wavedrum Mini nehodí, ale lze předpokládat, že tak ani není zamýšlen. Pro domácí nahrávání smyček a podkladů, či jako doplněk na pódium je, nebo se zdá být, více než dobře využitelný.
