V listopadovém čísle našeho časopisu jsme uveřejnili recenzi vokálních mikrofonů Heil Sound PR-22 a PR-35 zakončenou příslibem dalšího testování výrobků této více než zajímavé značky. Dnes jsou tedy na řadě mikrofony pro bicí nástroje. Tak pojďme na to...ada mikrofonů pro bicí označená HDK-7, již Heil Sound dodává v luxusním kovovém kufříku, je na první pohled pozoruhodná tím, že neobsahuje žádné kondenzátorové modely. Je to plně v souladu s originální filozofií firmy Heil, která kapacitní mikrofony považuje za zbytečně složité, přehnaně náročné na fundovanou obsluhu a nedostatečně odolné v tvrdých podmínkách pódiového nasazení. A protože se teoretické úvahy o tom, jak ten který typ mikrofonní konstrukce vyhovuje či nevyhovuje pro určitý druh snímání na stránkách našeho periodika objevily v minulosti už několikrát, považuji dnes za užitečnější podívat se raději nejprve na to, jak si sedmero dynamických modelů Heil Sound poradilo se svými úkoly v praxi.
Model PR48
A začneme pěkně od podlahy, mikrofonem, který už svými mohutnými proporcemi nenechává nikoho na pochybách, že jeho doménou jsou nízké frekvence a tedy zejména snímání velkého bubnu. U modelu PR48, jenž si díky svému tvaru připomínajícímu světlomet motocyklu Harley Davidson v mém zvukařském teamu okamžitě vysloužil přezdívku „reflektor“, však nejsou olbřímí rozměry nikterak samoúčelné. V jeho útrobách se totiž skrývá opravdu mamutí velkomembránová kapsle o průměru 1,5“ (38 mm), která dokáže posbírat hluboké tóny velmi působivým způsobem. Kardiodní mikrofon o impedanci 250 Ohm a s citlivostí -59 dB si bez zkreslení poradí s akustickým tlakem až 148 dB, což je sice více, než u velmi populárního kopákového modelu Audix D6, ale méně než u podobně osvědčených mikrofonů z dílen Shure nebo AKG. Na druhou stranu je nutno přiznat, že maximální SPL hraje mezi parametry dynamických modelů, jež neobsahují žádnou přebuditelnou elektroniku, ve skutečnosti jen marginální roli. Daleko důležitější je zde frekvenční rozsah 30 Hz – 8,5 kHz. Ten je sice v té nejdůležitější hlubokotónové složce perfektní, ale směrem k vyšším kmitočtům za svými hlavními konkurenty přece jen poněkud zaostává. A protože velký buben, alespoň v tom dnešním moderním pojetí, to rozhodně nejsou jenom basy, dá se již z tabulkových parametrů odvodit, že sférou PR48 bude spíše „vintage“ zvuk. Tomu pak odpovídá i průběh frekvenční křivky, nabízející poměrně široký zdvih 10 dB v oblasti 70 Hz, přičemž zbytek grafu je prakticky rovný, pouze se zanedbatelným „zvlněním“ mezi 3 – 4 kHz. Pod úroveň 0 dB se křivka zanoří okolo 7 kHz a vyšší frekvence, jež jsou u kopáku dosti signifikantní (např. v soudobých tvrdších hudebních stylech), již mikrofon neposkytuje vůbec.
Co z toho plyne pro praxi? Mikrofon umí vytvořit naprosto dokonalý naturální dřevní šlapák ve stylu starého jazzu či rock´n´rollu a pokud máte štěstí na buben s velkým průměrem a krátkým korpusem, dostanete mocný zvuk, který by si jistě přál i John Bonham. Typický je pro něj kulatý a plný tón se zemětřesnými basy, velkým množstvím těla bubnu, sice s důrazným, ale neagresivním atakem. Pro razantní zvuk kategorie „Metallica 91“ se tedy „reflektor“ příliš nehodí. Zvláště v případě, kdy je na bubnu použita dvoušlapka, má PR48 trochu problém s konkrétním vykreslením jednotlivých rychlých úderů. To vše samozřejmě platí, pouze pokud je „osmačtyřicítka“ použita samostatně. Jde-li zvukař s dobou a snímá-li tedy kopák moderním způsobem „na dva“, představuje „velký“ zvuk Heilu ideální basový základ, na němž může své barvy a konkrétnost rozvinout - např. Beta 91.
Velký buben však není jediným působištěm mikrofonů této kategorie. Další „píseček“, na němž si mohou pěkně pohrát, představuje snímání baskytarových aparátů. Při této aplikaci je rovněž potřeba plnohodnotný záběr směrem dolů, podobně jako je tomu u velkého bubnu. Většina soudobých hlubokotónových mikrofonů je však výrobcem preekvalizována tak, že mají zdůrazněné výšky a úzké pásmo nejhlubších basů, zatímco nižší středy bývají citelně potlačeny. To sice vyhovuje právě velkému bubnu, ale nikoliv už baskytaře, jíž tyto mikrofony často vnucují nepřirozený charakter s nekonkrétním tónem a sklonem k bučení. Ovšem PR48 se chová zcela jinak. Jelikož jeho zvuk není příliš „kopákově předvařený“, projevuje se díky tomu jako jeden z nejpříjemnějších baskytarových mikrofonů, které jsou dnes na trhu. Dostatečný rozsah směrem dolů poskytuje nástroji plnost a měkkost, šířeji pojatý basový zdvih zaručuje muzikální, plnou barvu bez nepřirozeného akcentování bučivých frekvencí a vyrovnané pásmo nižších středů dodává konkrétnost přesně v tom místě, kde ji baskytara vyžaduje. Řečeno méně učeně – postavíte jej před basový aparát, vyjedete fader a je to tam! Baskytara snímaná jiným typem mikrofonu nebo linkou nikdy nezní tak dobře. Podtrženo a sečteno, PR48 funguje pro kopák „jak kdy“, ale pro baskytaru úplně vždy.
Mikrofon PR22
Malý buben je pravděpodobně vůbec nejdůle-žitější součástí bicí soupravy, ale zároveň je to také nástroj, kde se kus od kusu a bubeník od bubeníka projevují nejvýraznější rozdíly v barvě, dynamice a celkovém charakteru zvuku. Proto je výběr i hodnocení mikrofonů pro snímání bubínku velice ošemetnou záležitostí, zde mohou být výsledky a dojem s jedním nástrojem diametrálně odlišné od výsledků a dojmů s nástrojem druhým. V sadě firmy Heil plní úlohu mikrofonu pro malý buben nám již dobře známý model PR22, jenž byl ve vokální verzi testován v listopadu 2012.
Štíhlým a elegantním designem mikrofon nijak nezastírá své primárně zpěvové zaměření, které v případě dvojice setových kousků maskuje pouze decentní černý nástřik krycí mřížky. Tabulka parametrů deklaruje frekvenční rozsah 50 Hz – 18 kHz, provázený schopností zpracovat signál s úrovní 145 dB, při citlivosti -55 dB a impedancí 600 Ohm. Maximální útlum -30 dB s ohledem na kardioidní směrovou charakteristiku najdeme logicky v úhlu 180 stupňů od osy mikrofonu. Z hlediska frekvenčního průběhu mikrofon lehce potlačuje středo-vé pásmo v oblasti 200 Hz – 2 kHz a naopak mírně zdůrazňuje frekvence vyšší. Dá se říci, že tato charakteristika přesně vyhovuje většinové představě o zvuku malého bubnu, což je zde podtrženo ještě tím, že mikrofon je zároveň velice „rychlý“. Nástroj tak získává výraznou jiskru, razanci a dobře se prosadí i v zahuštěné mixáži, zvlášť pokud použijeme jeden mikrofon ke snímání hrací blány a druhý s opačnou fází k sejmutí síťky. Taková kombina-ce skutečně „hraje spolu“ a dá se říci, že také „hraje s bubnem“. Tedy stíhá přesně sledovat všechny údery, které bubeník předvádí, a to v jakékoliv úrovni dynamiky. Je to jeden z mála mikrofonů, který bez přehnané ekvalizace dobře funguje na snare v metalu i jazzu. Pouze výrazně tence znějícím či chřestivým bubínkům je třeba dodat středobasovou korekcí trochu „těla“, jelikož Heil, který sám o sobě téměř postrádá proximity efekt, to, na rozdíl od obligátního SM57, za nás neudělá.
Příjemné je, že směrová charakteristika mikrofonu je z pohledu frekvenčního zabarvení poměrně uniformní, takže pokud už „dvaadvacítka“ snímá z přeslechu na soupravě i něco jiného než bubínek, alespoň tomu většinou nechává přirozenou barvu. Druhou pozitivní vlastností mikrofonu je naprosto nulový manipulační hluk, takže je úplně jedno, zda mikrofon umístíte na samostatný stojan, nebo zda jej připnete klipem přímo na buben či kamkoliv jinam.
Výrobce navrhuje použití PR22 též pro snímání činelů a Hi-Hat, osobně si však myslím, že jeho doporučení pro tento účel je poměrně nadsazené. Mikrofon má sice poměrně dost výšek, ale jsou to většinou řezavější výšky v pásmu 2 – 10 kHz. Hajtka jím sejmutá je průrazná a konkrétní, ale trochu jí chybí jemná „aura“ harmonických kmitočtů, která přichází až s poslední slyšitelnou oktávou. A tu bohužel PR22 vzhledem k dosti strmému propadu křivky nad 10 - 12 kHz postrádá natolik, že se zpravidla nedá „vyrobit“ ani ekvalizací. Ať tak či tak, pro hlavní účel, jímž je snímání malého bubnu, patří PR22 k tomu nejlepšímu, co se dnes mezi mikrofony vyskytuje, a tak není vůbec nutné hledat mu nějaké další doplňkové aplikace.
„Blinkry” PR28
Pokud jsme kopákový mikrofon PR48 označili jako reflektor motocyklu, může nám dvojice mikrofonů PR28 určená pro snímání „tomů“ připomínat „blinkry“. Konstrukčně je zajímavá především tím, že má odpruženou nejen samotnou mikrofonní kapsli (opět o značném průměru 1,25“/32 mm), ale také kompletně celou snímací část včetně krycí bambulky. Nakolik je toto řešení výhodnější oproti konvenčnímu třeba při zásahu paličkou se mi nepodařilo zjistit, avšak z pohledu minimalizace přenosu nežádoucích vibrací do těla mikrofonu je to řešení nápadité a úspěšné.
Mikrofon nabízí stejný tabulkový frekvenční rozsah a impedanci jako PR22, má však vyšší citlivost -51 dB, snese SPL „pouze“ v úrovni 142 dB a nabízí větší kardioidní útlum mimo osu (až -35 dB), což přijde vhod, pokud je nutno odstínit blízko umístěné činely, zejména ride. Odlišná je také křivka frekvenčního průběhu, jež, nemajíc žádných signifikantních hrbů, pouze mírně a plynule stoupá od nejnižší tabulkové frekvence tak, aby v oblasti 5 kHz byla jednoduše o celých 12 dB výše. Takový průběh se může teoretikovi jevit jako poměrně neobvyklý, nicméně při blízkém snímání tomů sehrává svou roli také grafem nezaznamenaný proximity efekt, který doplní chybějící nižší pásmo natolik, že výsledný zvuk působí vyváženě. Tento model pak ve skutečnosti hraje úplně jinak, než jak se jeví podle grafu. Zvuk tomů je s ním především plný a přirozený, obsahuje hodně těla bubnu a méně mlaskavého ataku na bláně a jako takový je ideální všude tam, kde požadujeme naturálně znějící soupravu bez zvukových extrémů. Na rozdíl od „reflektoru“ však „blinkr“ dovoluje pomocí cíleného korekčního zásahu na mixu vytvořit i nějaké ty modernější a jedovatější zvuky. Osobně mi spíše než pro tomy připadá vhodnější třeba pro perkuse jako jsou konga, djembe a arabské bubny, což jsou všechno nástroje, kterým svědčí vyvážené sejmutí celého zvukového spektra bez frekvenčních hrbů a propadů. Vyzkoušel jsem si ho s úspěchem i na několika žesťových nástrojích a použitelné výsledky mi dala kombinace PR28 s PR30 při snímání elektrické kytary.
Z hlediska zvuku mu nemohu nic vytknout, zvlášť pokud téměř v každém svém textu zdůrazňuji, že se vždy najde nástroj, který bude s daným mikrofonem znít nejlíp na světě. Co mi však na něm opravdu vadí je šroub, jímž se zajišťuje kloub mikrofonu ve zvolené pozici. Hlavice tohoto šroubu má miniaturní průměr, odpovídající zhruba natahovacímu kolečku cibulových hodinek mého pradědečka, což s ohledem na to, že mikrofon je dosti těžký a směrem ke kapsli vyloženě přetížený, znamená, že kdokoliv nedisponující ve stisku silou Arnolda Schwarzeneggera jej bez použití kleští v požadované poloze zajistí pouze s velkou námahou. Zvukař sice mívá kombinačky zpravidla po ruce, ale v dnešní době mi jejich použití k takovému účelu připadá až neslušné. Rovněž je třeba dát si pozor na dodávané ráfkové úchyty HH-1, které jsou sice výborně nastavitelné, ale zatímco na některých typech bubnů drží naprosto dokonale, na jiných, zejména těch s ohýbanými ráfky a vrtanými korpusy, nemusí držet vůbec.
„End Fire Element“ PR30
Nejpozoruhodnější položkou v sadě je dvojice mikrofonů PR30, kterou v kontextu sady HDK-7 výrobce doporučuje pro úlohu činelových overheadů. Vzhledově vypadají jako běžné studiové kondenzátory „snímající bokem“, ve skutečnosti však jde o velkomembránové dynamické modely s tzv. „End Fire Element“, což znamená, že 1,5“ snímací kapsle míří nikoliv do strany, ale nahoru (směrem ke konci mikrofonu). Výrobce je deklaruje jako kardioidní, avšak podle (nejen) mého názoru se mikrofon chová spíše „hyperkardioidně“, s nejvýraznějším útlumem v úhlu okolo 125° a znatelným zadním lalokem. Podobně, jako bohužel i u několika dalších modelů Heil, se technické údaje na různých místech oficiálních stránek výrobce vzájemně rozcházejí a to z pohledu frekvenčního rozsahu, citlivosti, impedance a grafu frekvenčního i směrového průběhu, proto je raději nebudu hlouběji rozebírat. Tabulkové parametry však stejně dobrý zvuk nedělají, mnohem důležitější je to, jak se mikrofon jeví v praxi.
Tam mě při prvním použití v overheadové úloze PR30 úplně nepřesvědčil. Sice vzhledem k užšímu úhlu snímání a rozumné citlivosti sbíral při správném nasměrování mnohem méně přeslechů z okolí (kytarové aparáty, pódiové monitory apod.), než kardioidní kondenzátory obvykle používané pro daný účel, u zvuku činelů mi však (stejně jako u PR22) chyběla ona „aura“ vyšších harmonických kmitočtů. Plechy se mi jevily jako zbytečně agresivní a z mého pohledu jim scházela jemná zářivost. Podobný zvuk často vzniká v případě, kdy vám na malém pódiu činely „přetékají“ do hodně zesílených vokálních mikrofonů. Pak jsou sice dokonale slyšet, ale určitě neznějí zrovna krásně.
Možná je to tím, že je moje ucho příliš navyklé na kapacitní modely akcentující nejvyšší pásmo (např. ADX51 a C414), avšak ani při snaze o doladění korekcemi na pultu zvuk PR30 neodpovídal úplně mým představám o optimálním zvuku činelů, byť tento názor musí být samozřejmě chápán jako zcela subjektivní. Je docela dobře možné, že zvukař s jiným hudebním vkusem nebo „nala-děním ucha“ by je posoudil zcela jinak. Nenechal jsem se však prvním zdánlivým neúspěchem odradit, dal jsem „třicítce“ šanci i v dalších úlohách, a najednou se můj prvotní poněkud chladný a odtažitý názor na ni začal měnit téměř v zamilovanost.
Přestože se rozsahem ve výškách dynamická konstrukce „třicítky“ asi nemůže rovnat kondenzátorům, vysoká citlivost její kapsle ke zvukovým detailům a celkově rovný, přirozený a měkký zvukový charakter ji přibližuje kvalitním páskovým modelům, což je možná daleko cennější. Díky tomu se výborně osvědčuje při snímání prakticky čehokoliv, co neobsahuje tak extrémní množství nejvyšších harmonických složek jako činely. Určitě je proto dobré ji vyzkoušet na perkusích, kde dokáže přesně a bez zaváhání sejmout i sebemenší ťuknutí hudebníka do nástroje, citlivě a věrně přenese rychlé transienty a nesbírá příliš hluku v pozadí. Dalším širokým polem působnosti mohou být žesťové nástroje všeho druhu, které se dokonale prosadí, aniž by zněly nepříjemně, přičemž takový barytonsaxofon s nimi zní lépe, než s čímkoliv jiným.
Prubířským kamenem pak bylo úspěšné ozvučení souboru provozujícího styl zvaný „A capella Doo Wop“ (čistě vokální vícehlasý rhythm and blues) v situaci, kdy tři zpěváci zpívali na jediný mikrofon z poměrně velké vzdálenosti, přičemž ozvučovací aparatura musela být z prostorových důvodů umístěna až za nimi (reproduktory naproti mikrofonu). Z uvedeného plyne, že PR30 si poradí i s vokálem, a to dokonce i za zvukařsky krajně nepříznivých podmínek. Nebál bych se vyzkoušet ji i na blízký sólový zpěv na pódiu i ve studiu.
Vrcholnou disciplínou tohoto velkomembránového dynamického modelu je však snímání elektrické kytary. Zvláště zkreslený zvuk a crunch klasických aparátů jako Fender, Marshall nebo Vox přenáší PR30 naprosto věrně. Zajímavostí je, že toto „kouzlo“ netkví tolik ve frekvenční charakteristice (téměř vždy bylo potřeba u kytary trochu zdůraznit korekcemi nižší středy), ale spíš v citlivosti a přirozené reakci mikrofonu na dynamiku hry. Výsledek je ovšem takový, jakého se mi s jiným mně známým mikrofonem nepodařilo dosáhnout. Dynamickým modelům s malou membránou (např. SM57) zde chybí tlak a přesnost ve vykreslení nižších složek, páskové modely sice většinou důkladně „tlačí“, ale mohou se někdy díky tomu zahltit a ztrácet konkrétnost u zkreslenějších zvuků. PR30 má od všeho tak akorát, stačí ho umístit do správné pozice, malinko doladit středy a opět je to tam! I zde tedy platí, že pro činely je dobrý asi jak kdy, ale pro kytaru naprosto vždy.
Resumé
Pokud bych měl sadu HDK-7 posuzovat pouze jako set určený čistě pro bicí nástroje, zřejmě bych z ní byl, obzvláště s ohledem na vyšší cenu, mírně zklamaný. Existují totiž i jiné mikrofonní sety, jejichž zvuk jde mnohem více s dobou a pro účel snímání bicích poskytují použitelnější, dá se říci „předvařený“ zvuk. Ovšem pokud se na set HDK-7 podíváme pohledem méně vyhraněným, pak už jej nebudeme vnímat pouze jako jednoúčelově zaměřený kit, ale jako sadu vysoce kvalitních univerzálně použitelných výrobků, které jejich výjimečně přirozený zvuk předurčuje pro snímání prakticky čehokoliv – za určitých okolností tedy i bicích nástrojů, zvláště pokud je kladen důraz na jejich naturální charakter. Z tako- vého pohledu má investice do setu Heil smysl, protože jeho prostřednictvím můžeme obohatit svůj mikrofonní arzenál o excelentní mikrofony pro kytaru (PR30) a baskytaru (PR48), pro něž se na trhu jen obtížně hledá srovnatelná konkurence, o prvoligový mikrofon pro malý buben (PR22) a široce použitelné nástrojové modely (PR28), jež si své uplatnění vždycky najdou. Musím se přiznat k tomu, že sám jsem během testu vyhodnotil mikrofony PR30 jako „pro kytaru naprosto nezbytné“ a bezprostředně po navrácení testovací sady je objednal. Podobným způsobem uvažuji ještě o PR48. (Heil všem, kdo práci s kvalitními mikrofony vnímají především jako experiment!)
