The Police

První týdny roku 1980 tráví kapela především koncertováním po USA. Zároveň se stále více začíná projevovat Stingova angažovanost a to třeba dobročinnými koncerty pro Northumberlandské združení chlapeckých klubů nebo založením charitativní organizace Outlandos Trust, vedenou poslancem Anthony Steenem.

The Police absolvují turné i po Asii a třeba v Bombaji jsou údajně vůbec první západní rockovou kapelou, které zde vystupuje. Naproti tomu v Hong Kongu hrají před pouhými 50 lidmi (!).

Počátkem léta se v prodejnách objevuje speciální modrý vinyl Six Pack, s kolekcí dosud vydaných pěti singlů, plus The Bed’s Too Big Without You. Naši blonďáci začínají vydělávat stále víc a daně jsou ve Spojeném království. A tak se Sting i Summers stěhují do Irska.

Práce na třetím albu pro začínají v holandském Hilversumu, ve studiu Wisseloord. První ochutnávkou z něho je písnička Don’t Stand So Close To Me. Její text vypráví o pokušení učitele a žačky na autobusové zastávce, ale zároveň jde o patrný odkaz na Lolitu Vladimira Nabokova. V září se 2 týdny drží na špici britského žebříčku. (V USA se prosazuje se zpožděním a do Top Ten to dotáhne až za půl roku.) V televizi BBC se také objevuje dokument z asijského turné „Police In The East". Pamětníci možná vzpomenou na 2 roky opožděnou videoprojekci na malostranské Baráčnické Rychtě, kde podobné pořady uváděla Sekce mladé hudby. Velice příjemná záležitost, mimo jiné i díky jejich smyslu pro humor. Exceluje především Andy Summers.

V září má v USA také premiéru film Chrise Pettita – Radio On, s jednou další Stingovou rolí. Zazpíval si zde píseň Three Steps To Heaven svého oblíbence Eddie Cochrana. Za tříminutový výstup si ale vydělal jen 20 liber. Zahrál si i sexpistolském The Great Rock’n’Roll Swindle, odkud však bylo jeho líbání s Paulem Cookem naštěstí - hlavně pro další kariéru The Police - včas vystřiženo...

V říjnu uvádí A&M na trh třetí album, Zenyatta Mondatta, opět v produkci kapely a Nigela Graye. Název „do třetice" vymyslel Miles Copeland. Obvykle je považováno za jejich největší „úlitbu" komerci, i když je to poněkud zkreslující pohled, především skrze 2 – 3 jednodušší písničky. Na album bylo tentokrát méně času a snad i to mělo za následek relativní úbytek lehkých refrénů. Aspoň v porovnání s předchozí velkou deskou. To samozřejmě neplatí o prvních dvou singlech Don’t Stand... a De Do Do Do... Ale žádný strach. Jinou než vynikající desku kapela nikdy nenatočila. K další typickým kouskům policeovského střihu patří songy Shadows On The Rain, When The World Is Running Down... a reggae Man In A Suitcase. Rytmickými chuťovkami se dají nazvat Voices Inside My Head nebo Copelandova instrumentálka The Other Way Of Stopping. Neméně zajímavou skladbou beze zpěvu - Behind My Camel - přispěl i Summers. Zní tak trochu jako hudba k nějaké gangsterce.

Zenyatta Mondatta kraluje 4 týdny v britské hitparádě. Asi nejjednodušší popěvek z dílny naší trojice – De Do Do Do, De Da Da Da – se ale v té samé hitparádě dostává jen na pětku... Mimochodem její velice závažný text zůstal ke Stingovu zklamání nepochopen. Driven To Tears je inspirovaná televizními záběry hrůz v zemích třetího světa. O jejím nahrávání se Sting později zmiňuje: „Nedovolil jsem Andymu odejít ze studia, dokud to netrefil. Pěkně jsem mu zkazil náladu. ,Podívej se, tohle musí rozmetat všechny kytarový sóla! Prostě kruci hrej, jako bys mě nenáviděl! Pak to bylo skvělý." (Jedním z těch, kteří se nechali Summersovým stylem ovlivnit, byl i Slávek Janda v tehdejším Abraxasu...)

V prosinecu a v prosinci hrají v končinách od Winnipegu až po Buenos Aires. Právě do argentinské metropole za Stingem přijíždí i jeho žena se synem a je zde i Stewartova manželka Sonja Kristina (jen Andy se nedávno rozešel se svojí druhou ženou Kate). Je krátce před falklandským konfliktem, který má „předehru" už na koncertě The Police: Když se do teenagerů surově pouštěli argentinští policajti, Andy se neudržel o toho největšího uniformovaného magora z pódia nakopl. Následovala dohra v šatně, kde policie Andyho nejprve ručně zpracovala a pak ho donutila aby se před jejich foťákem dotčenému argentinskému policajtovi omluvil. Druhý den všichni v novinách viděli, že s policií je třeba být zadobře...

Ve výroční anketě prestižního Melody Makeru se dostávají na 3. místo, mezi Pink Floyd a Led Zeppelin...

Jednodušší sound tradičně zabírá v Americe víc a tak se výše zmíněný singl dostává v lednu 1981 až do tamní Top Ten a album dokonce na pětku. A zase se koncertuje po celém světě... dokonce v Madison Square Garden.

V únoru se tradičně rozdávají Grammy a na The Police také jedna zbyla: konkrétně za nejlepší rockový instrumentální výkon za skladbu Regatta De Blanc. Březnová evropská šňůra je zrušena, muzikanti si musejí odfrknout. Hlavně od sebe navzájem. Napětí je hlavně mezi Stingem a zbylými dvěma: „Vím přesně, že si myslí: Napíšeme pár písniček, ale Sting napíše album." Veřejně se vyslovoval i o jejich schopnostech: „Andy nedovede skládat melodie. Hudební profesionalitě je to na hony vzdálený a technicky báječnej muzikant si to jen stěží dokáže přiznat...". O hádkách a rvačkách dobře ví manažer (a abstinent) Miles Copeland: „Čím je něco větší, tím hůř to drží pohromadě. To je nevyhnutelné. S tím se musí skupina naučit žít. Já také. Kdybych měl na ně dohlížet 24 hodin denně, musel bych najmout dalších 10 lidí a zdvojnásobit své provize. Kapela mě víc platit nebude, tak se s tím musíme smířit..."

V květnu se do amerických kin dostává další film se Stingem. Jmenuje se The Secret Policeman’s Other Ball a tento britský „policajt" v něm mj. zpívá akustickou verzi Roxanne. Hraje i v televizním dramatu BBC - Artemis ‘81 (rež. Alastair Reid).

Počátkem léta začínají práce na čtvrtém albu a to ve studiích AIR George Martina, na karibském ostrově Monserrat. Spoluproducentem je tentokrát Hugh Padgham a přítomna je opět i televize BBC. (Dokument z natáčení bude ke shlédnutí až na vánoce.)

Prvním singlem z alba je Invisible Sun, skvělá hypnotická skladba inspirovaná problémy Severního Irska. Videoklip se záběry z Belfastu byl zakázán a tak když se skladba se zcela jiným obrazovým doprovodem objevila v televizní hitparádě Top Of The Pops, Stinga to notně dožere: „Strčí tam krémem namaštěný balet v sombrerech, protože si myslí, že je to o slunci. Přitom jde o neviditelné slunce v nás, o naději na lepší časy". V britském žebříčku se v říjnu dotlačí na druhé místo, když ho na špici nepustí Adam Ant The Ants s hitovkou Prince Charming. Spolu s prvním singlem se objevuje i novinkové album Ghost In The Machine, které se na vrchol s přehledem dostává a drží se tam 3 týdny. Hudebním posunem této desky je použití žesťové sekce a saxofonu (na něj hraje Sting), mnohem více kláves i Andyho kytarový syntezátor. Reggae už není tolik znatelné. V Invisible Sun zní syntezátory jak od Garyho Numana a hodně kláves lze slyšet i z úvodní lahůdky Spirits In The Material World a ze skladeb Secret Journey a Every Little Thing She Does Is Magic. Skladby s použitím žesťů jsou výrazně ochuceny funky (francouzsky zpívaná Hungry For You, Too Much Information či One World). Demolition Man pak zní přesně jako Nebudeme od Laury a tygrů (!). Kdo od koho asi kopíroval? Zmiňovaný saxofon použil Sting hlavně v Rehumanize Yourself a v One World.

Druhý singl z této vynikající desky, Every Little Thing Is Magic, se na britskou špici dostává v prosinecu rovněž. V americké singlové hitparádě je z něj pěkná trojka. Jde o jedinou skladbu, která nebyla natočena v Karibiku ale v kanadském Quebecu.

Do vánoc to vydavatel zkouší ještě s třetím singlem – Spirits In The Material World. A britská dvanáctka taky není k zahození.

Za velkou louží je publikum vždy poněkud konzervativnější a „pomalejší" a když se započte i náročnější promotion, není nic divného na tom, že Ghost In The Machine se v USA prosazuje až v lednu 1982. Zato se na druhém místě drží celých 6 týdnů.

Přichází i období udělování nejrůznějších cen za předchozí rok a tak 24. února dostávají The Police Brit Awards jako nejlepší britská skupina a pouhých několik hodin poté dvě americké Grammy. První za skladbu Don’t Stay So Close To Me (nejlepší rockový vokální výkon dua nebo skupiny), druhou za Behind My Camel (nejlepší rockový instrumentální výkon).

Publicita následně pomohla i singlu Spirits In The Material World, který se v březnu v Americe vypracuje příčku o jednu vyšší než v Anglii.

Hudebně se mimo domovskou kapelu realizuje znovu Copeland: V létě píše hudbu k filmu Francise F. Coppoly – Rumble Fish. Ta mu zásadním pomůže realizovat se skladatelsky v Hollywoodu i do budoucna.

Sting se prezentuje singlem Spread A Little Happiness. Jde u jednu ze čtyř revivalových písní nahraných pro kontroverzní film Brimstone & Treacle (rež. Dennis Potter) v němž si i zahrál. Dalšími třemi snímky (A Kind Of Loving, How Stupid Mr. Bates a Burn For You) sem přispěli kompletní The Police. Stingových sólovek je na soundtracku celkem šest. Další Stingovy předělávky, Tutti Frutti a Need Your Love So Bad, se objevují v prosinci 1982 na soundtracku Party Party. Zato jeho první manželství rychle spěje k rozchodu. A to přesto, že prodávají dům v Irsku, kde je jejich sousedkou a manželčinou přítelkyní herečka Trudie Styler, Stingova nová láska. Přestože se v dubnu Sumnerovým narodila dcera Fuchsia Katherine, Sting záhy od ženy a dvou dětí odchází. (S Trudie má v lednu 1984 dceru Brigitte, oslovovanou Mickey, v r. 1986 syna Jakea, v r. 1991 dceru Coco a v prosinci 1995 dalšího syna Giacoma.)

Začátkem léta začíná i Stingův soudní spor s Virgin Music, s níž před lety uzavřel hodně nevýhodnou smlouvu, díky níž nyní přicházel o spoustu peněz (z prvních alb inkasoval mnohem méně než jeho spoluhráči) a neměl vládu nad svými skladbami. „Každý zelenáč by měl se smlouvou zajít k právníkovi... já jsem těch 600 liber neobětoval. Stálo mě to milióny". Nakonec došlo k mimosoudní dohodě.

Počátkem září jsou The Police jedněmi z řady hvězd monstrkoncertu „US Festival" v kalifornském San Bernardinu, kde vystupují před 400.000 diváky.

Pozadu za svými kolegy nezůstává ani Andy Summers a i on pracuje mimo kapelu. V říjnu mu vychází instrumentální album I Advance Masked, pod nímž je podepsán společně s Robertem Frippem z King Crimson. Navíc je zapáleným fotografem a ve stadiu posledních příprav je kolekce jeho fotek s názvem Throb. Copeland pro změnu píše hudbu k sanfranciskému nastudování baletu Král Lear. S bratrem Milesem navíc připravuje půlhodinový dokument o čtyřech britských punkových kapelách s názvem So What (vč. Anti-Nowhere League a Chelsea).

Na další album se tentokrát čeká poněkud déle. Vychází až v létě 1983, pod názvem Synchronicity. Po autorské stránce je to opět především Stingovo dítě. V textech se odráží nejen jeho nedávné manželské problémy, ale čerpá i z teorií psychologa Carla Younga (skladby Synchronicity I a II) a z díla britského spisovatele Arthura Koestlera. Natáčelo se opět v Quebecu a spoluproducentem byl znovu Hugh Padgham. Walking In Your Footsteps (se zvláštními názvuky jakoby afrických rytmů) je pro změnu zřetelnou výpovědí o strachu z jaderné katastrofy. Jednoduchá pohodová hitovka o posedlostí láskou – Every Breath You Take – se drží 4 týdny v čele britského žebříčku a celých 8 týdnů v čele amerického. Sting ji složil během krátké návštěvy u Iana Fleminga, autora Jamese Bonda, v jeho domě na Jamajce. Sting nemohl kvůli vedru a komárům usnout a tak šel do přijímacího pokoje, sedl k pianu, a za chvíli to tam bylo... Summers se pro změnu ve svých kytarových partech nechal inspirovat Bartókovým smyčcovým kvartetem.

Celkově se The Police opět posunuli ke složitějším aranžím i melodiím a poněkud syntetičtějšímu zvuku. Typickým dokladem je hned úvodní nádherné dílko - Synchronicity I. Summers používá stále více kytarový syntezátor a výsledek je od zvuku kytary často na hony vzdálen. Vedle dalších příjemných skladeb (King Of Pain, Wrapped Around Your Finger) zde nejdeme i docela drsný úlet v podobě Summersovy (a jím také zpívané) Mother a třeba taky disko-funkovou O My God, pocházející prý už z doby Last Exit. Poslední dvě písně ze Synchronicity - Wrapped... a Tea In The Sahara už naznačují jak asi budou vypadat budoucí Stingovy sólovky. Čeští kritici toto album ve své době jednoznačně vyvyšovali nad všechna předchozí. Ale snad to bylo jen tím, že generace odchovaná na jazzrocku 70. let se na každou, i zdánlivě jednodušší písničku dívala apriori s despektem.

Album je na vrcholu 2 týdny v Anglii a celých 17 (!!!) týdnů v USA. Hodně jim tam pomohlo časté vysílání videoklipu k Every Breath You Take, pod nímž se režisérsky podepsala známá dvojice Godley & Creme. Z alba vyšly postupně ještě další 3 singly: Wrapped Around Your Finger, Synchronicity II a King Of Pain. S výjimkou třetího uvedeného se všechny dostaly do americké Top Ten. V prosinci vyhlašuje časopis Billboard tradičně singl roku. Stává se jím Every Breath You Take....

Jinou poctou kapele je album Arrested (na zn. RCA), které přináší skladby The Police v podání rockových hvězd, vč. např. Roye Wooda a Royal Philharmonic Orchestra.

Svoji sbírky Grammy rozšiřují v únoru 1984 o další 3 gramofónky. Dva jsou za Every Breath You Take (skladba roku a nejlepší popový vokální výkon dua nebo skupiny) a jedna za Synchronicity (nej. rock. vokální. výkon dua nebo skup.). Sting sám si pak odnáší Grammy za Brimstone And Treacle (nejlepší rockový instrumentální výkon).

V dubnu je oceněno i video k Every Breath You Take, když je na teprve druhém odevzdávání cen American Video Awards vyhlášeno Nejlepším videem skupiny.

Sting se v prosinecu podílí zpěvem na nahrávce Do They Know It’s Christmas? sdružení Band Aid. V hlavní roli se proti tomu představuje ve sci-fi Dune režiséra Davida Lynche (amer. premiéra je v prosinci). Barona Frankensteina hraje ve filmu The Bride, příležitostného milence rozmarné aristokratky ve filmu Plenty (po boky Meryl Streep).

I Copeland se znovu objevuje ve filmu. Jde o společné dílo s Jeanem Paulem Dutilleux – Talking Drums.

Všechno ale již pomalu směřuje k rozchodu kapely. Bylo dosaženo všeho co bylo možné. Financí na pohodlné stáří je taky pro všechny dost a když se k tomu přidají sólové ambice, tak proč v nejlepším neskončit? I když vztahy v kapele už zdaleka „nejlepší" nebyly. Hlavně mezi Stingem a Stewartem. Třeba potyčka po jinak velice úspěšném koncertě na newyorském Shea Stadium v červenci 1983 měla za následek zlomené basákovo žebro...

Miles Copeland přesto prohlašoval, že The Police jsou tady navždy

Sting už v lednu 1985 shání špičkové muzikanty do své doprovodné skupiny Blue Turtles Band a koncem února ji představuje na třech předpremiérových koncertech v newyorském klubu Ritz. K tomu samozřejmě i nový repertoár.

Popularita nepadá ze dne na den, hlavně pokud mluvíme poctivé kapele typu The Police a ne o nějakých rychlokvaškách. A tak ještě v únoru 1985 získávají cenu Brit Awards za vynikající přínos britské hudbě. A co dělají sami hudebníci? V květnu vychází Copelandovo sólové album ovlivněné africkými cestami – The Rhytmatist, v červnu Stingův albový debut Dream Of The Blue Turtles, zatímco album Summerse a Frippa - Bewitched se objevilo už na podzim. Hlavně Sting je v tomto momentě už světovou Superstar, což dokumentuje třeba film Bring On The Night natočený během jeho světového turné. Zachycen je zde dokonce druhý Trudiin porod... Na stejně pojmenovaném dvojalbu najdeme i několik písní z repertoáru The Police. (V r. 1987 bude filmový dokument odměněn i cenou Grammy.) Další zajímavostí je jeho účast písní Mack The Knife na albu Lost In Stars věnované Kurtu Weillovi.

Trio po více než roční pauze v červnu 1986 opět schází na koncert Amnesty International v americké Atlantě. V létě dokonce zkoušejí společně nahrávat, ale už to opravdu nejde...

V říjnu vychází upravená verze Don’t Stand So Close To Me s přídomkem „86", která o pár týdnů předznamenává kompilaci Every Breath You Take – The Singles, další jedničku v britské hitparádě. V USA je to 7. příčka. Sting chtěl údajně skladby pro tuto desku přetočit komplet ale u zbylé dvojice mu to neprošlo.

Dalším Copelandovým počinem na poli filmové hudby je v roce 1986 Out Of Bounds (rež. Richard Truggle). Summers nahrává několik skladeb pro film Down And Out In Beverly Hills (rež. Paul Mazursky). I v budoucnu se ještě mnohokrát objeví jako autor filmové hudby (Wild Life, Band Of The Hand, 2010, End Of The Line, Deceived, Motorama, Another You atd.)

Oficiální rozchod je oznámen v dubnu 1987. Do té doby asi nejzajímavější interview se Stingem vyšlo 29. března v The Sundy Times: „Víte, v jistém smyslu přivodila revoluce, kterou punk rock v hudebním průmyslu způsobil, úplný zmatek... My jsme přišli s koncem přílivové revoluční vlny - byli jsme oportunisté - proto mluvím o strategii. Vyvěsili jsme lacinou vlajku, která hlásala: ,Jsme na prodej, jsme nicméně součástí této revoluce. Berte nás. Budeme mít odpovídající úspěch. A přesně to se stalo... Vlastně jsme měli obrovské štěstí, že to, co jsme opravdu chtěli dělat, se v té době shodovalo s tím, co lidé chtěli kupovat... V první řadě bylo velice důležité správně vypadat. Dále pak volit správná slova a logicky odpovídat na inteligentní otázky..."

Nástroje

STING

• od časů The Police má Fender Precission Bass model 1954
• od svých 17 let měl Fender Jazz ‘62
• má i 150 let starý kontrabas
• na zakázku vyrobený 8-strunný nástroj Hamer Cruisebass v bílé barvě
• v ranných časech The Police užíval i Ibanez s velmi oloupanou dýhou
• Z–bass – baskytara pořízená během turné Zenyatta Mondatta
• Steinberger – nástroj užívaný během turné Ghost In The Machine
• další kousky: Spector, Fender Telecaster, Fender Stratocaster – užité na turné k Synchronicity
• ve studiu ale kombinuje řadu nástrojů

  Summers

• první slušnou kytarou si koupil jako teenager: byl to Hofner President za 11 liber
• nejraději má Gibson 1960 ES-335
• Fender Telecaster ‘68 (sunburst, se snímačem Gibson, s javorovým krkem s Humbuckerem)
• Stratocaster ‘61
• červený Hamer Phantom
• bílý Hamer Phantom A7 (plus další nástroje této značky, mj. i elektrifikované mandocello a 12-strunná harfová kytara v červené barvě)
• akustický nástroj od Michaela Peterse
• jeden kousek - Les Paul 58 (flame top sunburst) – prodal za 80 dolarů Eriku Claptonovi, když mu jeho kytaru kdesi těsně před vystoupením ukradli.
• později získal elektrifikovanou klasiku Gibson Chet Atkins
• V době působení u The Police používal mj. Electro-Harmonix Electric Mistress Flanger (pro zjemnění), Boss CS2 Chorus (jako flange), Boss Delay, Boss OD1 Overdrive, MXR Dynacomp compressor (pro protahování tónů), NM Dynacomp compressor, MXR Phase 90, často dva echoplexy (k nastavení rytmu a dosažení vícenásobného zpoždění), effects pedal board specielně sestavený Petem Cornishem, MXR Distortion Plus FT (při sólech), NM analog delay, Mu-Tron III envelope filter, kytarové syntetizéry Roland GR 505, GR 300, GR 700 (ten méně), syntetizér Synth-Axe (s tím ale nebyl spokojen a brzy se ho zbavil), wah-wah pedal, 2ks amps Roland JC-120s, 2 ks Marshall 4 x 12’s, 2 ks Marshall heads
• Na konci 90. let používá na pódiu zesilovač Mesa Boogie triaxis spojený s TC Chorusem (Taurus distortion) a dva kusy rapropeden stejné značky.
• Struny: Dean Markley (0.10, 0.13, 0.17, 0.26, 0.36, 0.48)

  COPELAND

• Už dávno před vznikem The Police se rozhodl pro značku TAMA. Používá velmi silné, 9-vrstvé dřevěné skořepiny, přitom dává přednost menším průměrům, mj. i v souvislosti s jeho razantním stylem. Např. tom tomy má 3 v řadě (10" , 12" a 13") a čtvrtý vpravo v patře (16"). Vršky zn. Remo Emperor, spodky Ambassadors. Syndrums míval netypicky na basovém bubnu (22"), činely Paiste a Zildijan (rovněž menší typy), hi-hatky Octobans a Synare, mikrofony Rototon, King Beat Pedal, echo Roland Space (se 3 vstupy), clap trap, sythezátor TAMA, 28-kanálový desk Allen & Heath. Míval obvykle 3 soupravy: jednu v USA, jednu v Anglii, jednu na cestách v posledních letech mu je společnicí TAMA s mosaznou skořepinou o 0,5mm tlustší než standardní 1 mm, s litou obručí a trojitou přírubou na dolní obruči (firma později začíná vyrábět tento snare drum pod Stewartovou signaturou). Rozmístění tom tomů je ale oproti 80. letům pozměněno.
• Paličky: v dobách The Police to byly lehčí dřevěné Calato Regal Tip, později přechází na paličky signované vlastním jménem tj. The Stewart Copeland Standard VM-9 z amerického ořechu, délky 16 palců, průměru 0,555 palců, s elipsovitým hrotem, značky Vater.

Diskografie The Police:

• Outlandos D’Amour (1978, A&M)
• Regatta De Blanc (1979, A&M, v USA jako dvojalbum)
• Zenyatta Mondatta (1980, A&M)
• Six Pack (1980, A&M, komp. 6 singlů)
• Ghost In The Machine (1981, A&M)
• Synchronicity (1983, A&M, kazetová verze obsahuje navíc skladbu Murder By Numbers)
• Every Breath You Take - The Singles (1986, A&M, komp.)
• Their Greatest Hits (1991, A&M - Polystar - Polygram, komp., totožná s albem 7)
• Message In A Box - Their Complete Recordings (1993, A&M - Polydor, 4CD, hity, rarity a B-strany singlů)
• Live! (1995, A&M - Polygram, koncertní dvojalbum)
• Every Breath You Take – The Classics (1995, A&M – DTS, komp., reedice z r. 2000 obsahuje předtím nevydanou verzi De Do Do Do De Do Do Do)
• Strontium 90: Police Academy (1997, Pangaea – ARK21, komp. z raného období, s Mike Howlettem)
• Very Best Of Sting And The Police (1997, Polygram, komp., reedice v r. 2002, obsahuje čerstvý remix Roxanne od Puffa Daddyho)
• Greatest Hits (1997, A&M, komp.)