V dnešním pokračování nepravidelné rubriky se budeme zabývat problémem, před který se jistě dostalo mnoho začínajících muzikantů, zejména z oblasti hráčů na strunné nástroje. Přiblížíme si totiž problematiku výběru nástroje, v našem případě kytary, a to z pohledu použití, účelnosti, ale i konstrukčních vlastností. Nebudeme se zde sice zabývat klasickými nástroji (španělkami), ale bychom na straně druhé nezapomeneme na elektrifikované hráče a jejich nástroje.
Akustická kytara
Nejprve přistoupíme k rozdělení cenových kategorií akustických kytar a dotknem se tématu kvalita/cena. Na našem trhu je v současné době zastoupeno mnoho firem (např. Fender, Epiphone, Takamine, Ibanez, Yamaha, Seagull aj.) nabízejících za menší či větší obnos peněz nástroje v určitých cenových kategoriích. Do první z těchto kategorií můžeme zařadit kytary do cca 6 000 Kč. V této cenové relaci nalezneme jednak kytary kolem 3 000 Kč vycházející svými proporcemi z kytar klasických, jež bývají již osazeny strunami kovovými, ale také westernové kytary typu „Jumbo“. V tomto místě bych se chtěl dotknout prvního velkého problému. Totiž zde je třeba pečlivě zvážit, k jakým účelům bude nástroj sloužit. Jestliže kytara bude sloužit jednoznačně k výuce klasické hudby, pak lze doporučit jednoznačně nástroj s nylonovými strunami. Pokud však bude kytara určena k produkci trampské nebo folkové muziky, vyplatí se nějakou tu korunu připlatit. V opačném případě natáhnete-li na klasickou kytaru konstrukčně vyrobenou pro nylonové struny struny kovové, můžete si být jisti, že dříve či později budete muset vyhledat opraváře hudebních nástrojů. Nástroje této kategorie lze doporučit všem začínajícím kytaristům, ale také všem těm, jež své nástroje nebudou užívat zrovna ke koncertním účelům na věhlasných scénách. Přecházíme k další cenové kategorii (6 000-8000 Kč). Zde můžeme nalézt zejména westernové kytary, a to již v poměrně slušné kvalitě. Samozřejmě že se jedná převážně o kytary vyrobené z překližek. Tyto nástroje vynikají velmi dobrým řemeslným zpracováním, ale i slušnými akustickými vlastnostmi, jež by měly vyhovovat většině středně náročných hráčů. Nutno dodat, že kvalita jednotlivých kytar této cenové třídy se u většiny firem nijak výrazně neliší, takže není potřeba moc brát zřetel na značku. A názory některých muzikantů, které můžete slýchat v obchodech s hudebními nástroji, jako např. „... ta hraje nejlíp...“ jsou samozřejmě nesmysl. Tito lidé jsou mnohokráte ovlivněni zajímavou reklamou než zkušenostmi s nástroji tohoto výrobce. Další kategorií jsou nástroje střední cenové třídy (tj. 7 000-15 000 Kč). V tomto bodě se můžeme dotknouti dalšího ožehavého tématu kvalita/cena. Nástroje této třídy mají v drtivé většině již vrchní desku vyrobenou z masivního dřeva, některé z nich dokonce i desku spodní. Za poměrně nemalé peníze tak získáte téměř jistě kvalitní nástroj, který bude pravděpodobně vyhovovat všeobecným nárokům a to jak zvukovým, tak i estetickým. Pravdou však je, že si v této cenové třídě nechávají jednotlivé renomované firmy zaplatit především své jméno a cena často převyšuje kvalitu, jež bychom za ni mohli očekávat. Mnohdy postačí zapátrat v nižší cenové kategorii a zjistíte, že mezi určitými nástroji nemusí být žádný rapidní rozdíl. Snad jen v nápisu na hlavě nebo na vinětě uvnitř korpusu kytary. Čím více se přiblížíte k cenové hranici 15 000 Kč a více, můžete si být jisti, že kupujete kvalitní sériově vyrobený nástroj, který by neměl zklamat očekávání ani velmi náročných kytaristů. V těchto cenových hladinách budou zřejmě pátrat již zkušenější, ale také beze sporu majetnější muzikanti, kteří mají již jasnou představu o svém vytouženém nástroji. Vyšší cenové sféry jsou již především prestižní záležitostí jednotlivých firem, ale také muzikantů, kteří na tyto nástroje hrají.
El. kytara
Je na čase dotknouti se našich elektrifikovaných přátel a jejich věrných přítelkyň. Samozřejmě přítelkyněmi myslím elektrofonické kytary, jimž se na několika následujících řádcích budeme věnovat. Co se týče nabídky na našem trhu, je situace obdobná jako u kytar akustických (např. Fender, Gibson, Squier, Epiphone, Ibanez, Hohner, Washburn, Yamaha, Cort, Shark, Hyundai aj.). I přes poměrně široký výběr jednotlivých firem nalezneme v jejich nabídce, a to zejména v kategorii nižší cenové hladiny, stejné modely kytar. Jsou jimi především kopie nejslavnějších el. kytar všech dob Gibson Les Paula a Fender Stratocastera majících své charakteristické a snadno identifikovatelné zvukové vlastnosti. Tyto nástroje lze pořídit již okolo 6 000 Kč. Zde malá rada začínajícím kytaristům. Nežli dojde ke koupi kytary, je třeba si naprosto ujasnit, jaký druh muziky bude na nástroj zejména v první fázi muzikantova vývoje produkován. Důvod tohoto konání je prostý. Důležité je, jakým typem snímačů je nástroj osazen. Jednocívkové snímače (tzv. single-coil) bych doporučil hráčům hrajícím zejména hudební styly, v nichž převládají spíše čisté zvuky. Upřímně řečeno, na singly se metal hrát nedá. Naopak právě kytary vybavené dvojitými snímači (tzv. Humbuckery) jsou předurčeny pro silný plný tón a svým charakterem vhodné zejména pro zkreslené zvuky.
V dalších cenových kategoriích (7 000-15 000 Kč) nabízí většina firem své typické modely nástrojů v mnoha modifikacích nebo variantách, a to ať už se jedná o osazení snímači, druh použitého materiálu a v neposlední řadě i povrchovou úpravu. V této třídě lze vybrat již velmi slušné nástroje, které by měly svou kvalitou i zvukem vyhovovat většině hráčů spadajících do středně náročné vrstvy muzikantské populace. Ostatní vyšší cenové sféry tvoří stejně jako u kytar akustických „vlajkové lodě“ jednotlivých firem, totiž modely nástrojů, z nichž většina je proprána silnými vlnami reklamy ve spojení s řadou světových kytarových velikánů.
Malé doporučení
Na závěr bych rád uvedl několik důležitých bodů, které by měly napomoci při šťastné volbě mezi vybíranými nástroji, a to zejména po konstrukční stránce.
Nejdůležitější částí každé kytary je krk, a proto by se náš zrak měl ubírat nejprve tímto směrem. Doporučuji pořádně prověřit. Postup je následující : zmáčkněte strunu E6 na prvním a posledním pražci a podívejte se, jak velká je mezera mezi strunou a pražcem okolo 12 polohy. Vzniklý průsvit by měl být cca 0,5mm. Pokud se ještě podíváte po hraně krku nástroje (směrem od těla k hlavě), uvidíte, kde se ohýbá. Pokud průhyb začíná zhruba u pátého pražce, je vše v pořádku, a to i když se ohyb může zdát příliš velký. Toto je prvním předpokladem, že výztuha krku by měla pracovat správně a krk by měl jít seřídit k obrazu vašemu. Jestliže se však krk ohýbá okolo oktávy (12 pražec), pak vám pravděpodobně žádné manipulace s výztuhou nepomohou. Výše napsané se týká především kytar elektrofonických a samozřejmě všech kytar akustických, jež jsou zmiňovanou výztuhou krku vybaveny. Jestliže je krk správně seřízen (viz letošní Music Store č.2) a váš vytipovaný nástroj má stále vysoký dohmat, je třeba přesunout svoji pozornost ke kobylce nástroje, kde je zpravidla plastová vložka, přes kterou se lomí struny. Pokud je tato dosti vysoká, dá se jejím snížením na potřebnou výšku docíliti požadovaný dohmat, aniž by váš nástroj utrpěl na svých zvukových vlastnostech. Jestli že je však plastová vložka nízká tak, že struny mají již velmi malý úhel sklonu (myšleno směrem k zajišťovacím kolíčkům v kobylce nebo k místě jejich uchycení), moc toho s dohmatem nepořídíte. V neposlední řadě je vhodné zkontrolovat ladění jednotlivých strun. Doporučuji tak činit podle ladičky, a to systémem poloha od polohy. To, že struna ladí na dvanáctém pražci (oktáva), ještě nemusí znamenat, že bude ladit i v polohách jiných a naopak. Pokud jsou všechny výše uvedené záležitosti v pořádku, a navíc jste i spokojeni se zvukovými vlastnostmi a povrchovou úpravou nástroje, nezbývá už nic jiného nežli poblahopřát k šťastnému výběru vašeho nového nástroje.