Před vánočními svátky minulého roku zcela určitě zaplesala mnohá „kovová srdce". Světlo světa spatřila totiž na první pohled velice zajímavá záležitost. Podle slov autora by tato kniha neměla chybět ve sbírce každého, kdo jen trochu přičichl k „těžkému kovu". Jakmile jsem se tuto významnou novinu prostřednictvím internetu dozvěděl, neváhal jsem ani minutu a tento nečekaný klenot jsem si nechal takticky nadělit pod stromeček.
Autorem encyklopedie je Američan Daniel Bukszpan, průměrný kytarista a novinář na volné noze, který od roku 1994 přispívá recenzemi a články o heavy metalu do rozličných amerických hudebních periodik, např. do The Pit Report nebo do časopisu Shout. Mimochodem, autor žije v New Yorku, kdyby měl někdo zájem mu pogratulovat nebo naopak.
Knihu vydalo v České republice nakladatelství BBArt, text přeložil Roman Lipčík. Velmi výstižnou předmluvu si vzal na starost ostřílený matador a živoucí legenda heavy metalu Ronnie James Dio. Na první pohled působí publikace velmi kompaktním a dokonalým dojmem. Jenže i přes veškerou parádu a snahu o preciznost se i v tomto případě nějaký ten šotek objevil. Ale všechno pěkně po pořádku.
První nedostatky jsou řekněme technického rázu. Při důkladném pročtení lze objevit poměrně velké množství pravopisných chyb (např. vynilové drážky v předmluvě) nebo překlepy vzniklé při překladu či snad v tiskárně (např. venomes namísto venues, s. 273). A to jsou jen příklady nejvíce bijící do očí. Dalšími viditelně slabými místy jsou chyby vzniklé při transkripci jmen germánského původu nerespektující specifika písmen typu ö, ä, é apod. Tím ale veškerá má kritika zdaleka nekončí.
Obsahem této třísetstránkové encyklopedie je rozbor přesně 208 hudebních seskupení, které podle autora měla, nebo stále mají, co dočinění právě s heavy metalem. A zde se objevují další nesrovnalosti. Výběr kapel je samozřejmě věcí ryze subjektivní a sám autor přiznává, že již jen tento fakt může čtenáře velmi rozzuřit. Právě z tohoto důvodu i mne původní nadšení způsobené vydáním této publikace rychle opustilo, a to po pročtení úvodního seznamu všech „účinkujících". Autor si podle mého názoru při výběru kapel počínal velmi nekriticky a nesystematicky. Z díla na první pohled čiší zjevná nevyváženost způsobená výraznou převahou ryze severoamerických interpretů. Mnou odhadovaný poměr činí 4:1 v neprospěch Evropy a zbytku světa. Tento fakt bohužel vyplývá z pouhé přirozenosti. Autorem je přece Američan. Ale to zjevné přehlížení významných evropských kapel je až příliš ostentativní. Zřejmě se k uším pana Bukszpana nedonesly nahrávky fenomenálních kapel jako jsou STRATOVARIUS, NIGHTWISH, THERION, RHAPSODY, CRADLE OF FILTH, apod. Autor rovněž podcenil význam formování evropského metalového podhoubí v osmdesátých letech, třeba takoví STORMWITCH nebo RAGE by si jako jedni z mnoha zasloužili alespoň zmínku. Rovněž i severský spolek BATHORY by vedle zmiňovaných VENOM stálo za to uvést. No dost už bylo nářků, pojďme tedy alespoň „ohodnotit" výběr těch sdružení, která to štěstí měla, a jsou již nedílnou součástí této encyklopedie.
Plně opodstatněné je zařazení AEROSMITH, BLACK SABBATH, DEEP PURPLE, LED ZEPPELIN, QUEEN, THIN LIZZY, KISS nebo VAN HALEN vzhledem k tomu, co tyto spolky během své existence pro tento styl učinily. Jedná se o světoznámé a neoddiskutovatelné průkopníky. Zcela na místě je také uvedení interpretů jako jsou: AC/DC, ACCEPT, ANTHRAX, ALICE COOPER, DEF LEPPARD, DIO, GRAVE DIGGER, HELLOWEEN, IRON MAIDEN, JUDAS PRIEST, KING DIAMOND, KREATOR, MANOWAR, MEGADETH, MERCYFUL FATE, METALLICA, MOTÖRHEAD, OZZY OSBOURNE atp. až po W.A.S.P. nebo WHITESNAKE. Není mi však zcela jasné, co vedlo autora k uvedení hudebních seskupení jako jsou ATOMIC BITCHWAX, ATOMIC ROOSTER, BLUE CHEER, CHEAPTRICK, DUST, ELECTRIC WIZARD, GRAND FUNK RAILROAD, GRANICUS, INSANE CLOWN POSSE, IRON BUTTERFLY, KID ROCK, LAS CRUCES, MC5, THE MENTORS, NATAS, NEBULA, … a tak bych mohl ještě chvilku pokračovat. Mohu s klidným svědomím tvrdit, že jména těchto podivných spolků slyším snad poprvé v životě, a že s metalem mají podle mne jen málo společného na to, aby si zasloužili více pozornosti. Důvodem jejich existence v encyklopedii je zřejmě jejich původ.
Ale abych v rámci recenze stále jen nesypal na autorovu hlavu žhavé uhlí. Je třeba vyzdvihnout také pozitivní stránky encyklopedie. Vedle zasvěcených komentářů ke kapelám zde čtenář najde i více než 600 fotografií od koncertních momentek přes propagační materiály, obaly alb, plakáty a nášivky. Autor se v komentářích snaží rozebrat kariéru jednotlivých skupin od jejich vzestupu na vrchol či naopak. Je více než sympatické, že rozsah komentářů je přizpůsoben skutečnému významu kapely, takže těm opravdovým velikánům je věnováno hned několik stránek. Za každým komentářem jsou uvedeny statistické údaje skládající se z abecedního seznamu všech současných i bývalých členů a samozřejmě chronologicky seřazené diskografie. Knize nelze upřít ani zřejmou přehlednost a věcnost, pro vystižení charakteru kapely používá autor také zajímavé speciální značky jak pro samotnou skupinu (úmrtí člena, problémy s alkoholem, drogová závislost, propracovaná pódiová show), tak pro tématické okruhy týkající se tvorby textů (sex, násilí, fantasy, politické, satanistické, náboženské atd.).
Jen pouhý abecední výčet interpretů včetně nezbytné statistiky by však byl pro dnešního náročného čtenáře příliš nudný. Proto autor zpestřil knihu hned několika prvky. Jedná se např. o dvacet žebříčků Top 10, kde se dočteme, kdo že je ten nejlepší metalový kytarista (???), která jsou nejprodávanější alba nebo která je ta nejpodceňovanější kapela apod. K oživení slouží i monotematické sekce, které mají spojitost s tímto žánrem: Heavymetalová móda, Vnitrokapelní spory, Rádia, Časopisy, Drogy, Kapelní rivalita, Styly, Nahrávací společnosti, Kluby... U těchto článků se však znovu projevil autorův přehnaný patriotismus. Např. v sekci Časopisy chybí takové známé veličiny jako Metal Hammer nebo Rock Hard, nemluvě o chybějících významných evropských labelech v sekci Nahrávací společnosti. No comment, no more!
Pár slov na závěr. Encyklopedie Heavy Metalu se přes všechny své „mouchy" poměrně dobře čte, styl autora je jasný a srozumitelný. Rovněž i grafické ztvárnění splňuje podle mého soudu kritéria požadovaná v současné době pro tento typ publikací. Přesto na úplný závěr znovu připomínám, že se autorovi bohužel vzhledem k obsahu nepodařilo překročit onen pověstný práh subjektivity. Můžeme však polemizovat, zdali je to vůbec možné. Nejsem ale určitě sám, kdo čekal vyváženější a kritičtější přístup ke zpracování. Na další encyklopedii s významnějším zastoupením evropského metalu si asi budeme muset nějaký ten čas počkat. Ale kdo ví, třeba to nebude trvat tak dlouho.
