Pětice muzikantů Lindsey Buckingham, Stevie Nicks, Christine McVie, John McVie a Mick Fleetwood pod hlavičkou Fleetwood Mac naprosto zbourala zažité představy o rockové hudbě a posunula ji do bezbřehých vod uměleckého i posluchačsky lahodných prožitků…
Ale popořádku. Nový kvintet začal velmi pilně nacvičovat repertoár, který se o starý sound opíral spíše jen okrajově. Hned od počátku bylo jasné, že jak Buckingham, tak i Nicks jsou velmi silné osobnosti a zároveň přitom i excelentní hudebníci. U obou představitelů se nyní na chvíli zastavme.
Lindsey Adams Buckingham se narodil 3. října 1949 v Kalifornii. Spolu s Markem Knopflerem patří k nejvýznamnějším představitelům prstové techniky, kterou předvádí i na elektrické kytaře. Ten, kdo to někdy zkoušel, jistě ví, že tlumení, feeling, vedení tónu a vůbec celkový sound jsou prvky, které mají zcela jiný charakter. Lindsey v tomto směru dosáhl absolutní dokonalosti a je jedním z nejnapodobovanějších kytaristů všech dob. Již od raného mládí tvrdě a nekompromisně cvičil a silně ovlivněn folkovými a klasickými hráči jako Chet Atkins nebo Segovia zkoušel vybrnkávací techniky tak dlouho, dokud mu nekrvácely prsty. I přes uvedené „inspirátory“ však jeho typické vybrnkávání vychází hlavně z pětistrunného banja. Právě stylu vybrnkávání na tomto nástroji se věnoval do té míry, že tuto techniku dokázal precizně zvládnout i na kytaře. Získal tak nejen virtuozitu, ale především originalitu rozpoznatelnou už na první poslech. Protože jako teenager zdědil určitý majetek, neváhal si pořídit čtyřstopý magnetofon Ampex a mixážní pult. Položil tím vlastně základy pro svůj dnes tak proslavený producentský a skladatelský věhlas. O jeho kytarové technice si budeme dál povídat v tomto seriálu v přímé souvislosti vybraných skladeb a samozřejmě tabulaturních ukázek. Jeho sólová alba si poté rozebereme v závěrečném díle v jakémsi miniprofilu.
Stevie Nicks, vlastním jménem Stephanie Lynn Nicks, se narodila 26. května 1948 v Arizoně. Malá Stephanie měla velké problémy s výslovností, trpěla vadou řeči, a proto se všude představovala jako Stevie (prý říkala tee-dee). Dnes, kdy je tato éterická diva s hlasem plným sexu (chraplavý kontraalt) vzorem a legendou mezi zpěvačkami takového kalibru jako Celine Dion, Cheryl Crow, Pink atd., a jen ona sama prodala bezmála třicet milionů desek, se tomu ani nechce věřit. Vedle pěveckého a skladatelského umu je Stevie Nicks také vynikající textařkou, četně využívající ve svých textech mnohovýznamovou symboliku. Ve svém teenagerském věku se Lindsey a Stevie spolu potkávají na střední škole Menlo Atherton High School. Ihned si padnou do oka. Nejen muzikantsky, ale i osobně. Zakrátko se stanou vyhledávanou dvojicí. Vlastní ambice a chuť hrát nakonec přispěje k tomu, že přijde první větší kapela. A dál už ten příběh znáte. Kapela Fritz, následně nahrávání sólového alba Buckingham/Nicks a laso do Fleetwood Mac. My tímto lasem elegantně uzavřeme odbočku od výše představené muzikantské dvojice a spolu s nimi přejdeme k FM.
Kapela je tedy v nahrávacím studiu, kde sehrává nápady třech velmi silných skladatelských osobností. Kromě Bucknighama a Nicks je to samozřejmě také Christine McVie, která už za dobu, co spolupracuje s Fleetwood Mac, ušla pořádný kus cesty, a rozhodně se nehodlá jen tak vzdát svých představ o tom, jak by měla hudba FM vypadat. Paradoxně přesně toto má za následek dnes už legendární jiskření, hromadu neotřelých nápadů a vyrovnané vokální harmonie všech třech zpívajících protagonistů. V roce 1975 vychází album FLEETWOOD MAC a i když to ještě nebyla tak úplně velká bomba, hudební svět začal dosti silně větřit. Skladby Rhiannon, Over My Head, Say You Love Me, I’m So Afraid a Landslide jsou výborně produkované, skladatelsky i textařsky silné. Na tu dobu opravdu neoposlouchané vokální harmonie spolu s instrumentalitou, kterou by šlo ohodnotit vysoko nad sto procent, činí z tohoto alba více než jen velmi podařenou záležitost. Za vše mluví už jen žebříčky hitparád. Všechny zmíněné skladby se drží v první desítce na celém světě. Ovšem právě toto album také poměrně jasně rozdělilo fanoušky FM na dva tábory. Jeden z táborů absolutně neakceptuje novou etapu, pro ně končí FM s obdobím Petera Greena. Naopak pro druhý tábor začíná tato kapela existovat právě až tímto albem. Očekávaná bomba vybuchla přesně o dva roky později, totiž vydáním alba RUMOURS. Pro doložení její detonační síly jen několik čísel a statistických údajů: jedná se o nejprodávanější rockové album všech dob – a nebýt prodejního úspěchu Thrilleru Michaela Jacksona, tak dokonce v hudbě vůbec (sic!); čtyři písně (You Make Loving Fun, Dreams, Don´t Stop a Go Your Own Way) na prvních místech po celém světě okamžitě po vydání alba; vítězství ve všemožných anketách včetně Grammy; několik platin atd. Zkrátka, Rumours je album, které právem patří do zlaté historie rocku a nemělo by rozhodně chybět v žádné domácí sbírce. Fleetwood Mac jím odstartovali neuvěřitelnou mánii; vlastně tím dali podnět k vytvoření nového hudebního směru, který byl později, po jistých modifikacích, nazván AOR. Obě zpěvačky byly také průkopnicemi rockového stylu, v němž zpěvačka není jen oku lahodící ozdobou kapely, ale skutečnou „frontmankou“. Dnes, kdy sami členové přiznali, jak to bylo při nahrávání, je opravdu s podivem, že natočili něco tak nadčasového. Láska dvojic Buckingham a Nicks, John a Christine McVie, ale i manželství Fleetwooda byli v troskách. Například při focení na titulní stranu časopisu Rolling Stone slavná fotografka Annie Liebovitz vypráví, jak se nemohly oba páry dohodnout, kdo kde bude ležet (resp. kdo vedle koho). Úspěch a chuť pokračovat v této muzice však v podstatě nedovolily jinou cestu než zatnout zuby a vyrazit na dvouroční turné, které si získávalo další a další fanoušky po celém světě. Malá perlička; Stevie Nicks je dnes známá také díky své éterické hippie-garderóbě, kterou ji však tehdy vymyslela oděvní návrhářka Margi Kent. Ta se specializuje v oblékání celebrit na míru, takže když ostatní členové FM viděli Stevie, okamžitě se vydali pro radu k Margi také...
Vydavatelská firma chtěla ze zcela pochopitelných důvodů na dalším plánovaném albu zopakovat úspěšnou formuli, ale hrubě narazila na všechny členy Fleetwood Mac. Nejen z těchto důvodů tak mají všichni protagonisté FM nesmírný respekt u ostatních muzikantů. Mimo jiné i proto, že si klidně počkali dva roky a s velkou důkladností připravovali nový materiál. Až v roce 1979 tak vychází album TUSK, které svým pojetím připravilo některým lidem nemalý šok. Album je jednoduše prosté jasně definovaných hitů (snad kromě songu Sara), ale je producentsky vystavěné tak dokonale, že ani jedna skladba nemá hluché místo – což pro něj opět znamená po právu zlato na obou březích Atlantiku. Buckingham se profiluje jako velmi zdatný producent a společně se Stevie a Christine také jako vynikající skladatel a textař. Bez problémů upozadil svůj kytarový um ve prospěch skladby a nechal mnohem více prostoru oběma ženám. To však Stevie nestačilo, navíc si chtěla zkusit po tom neutuchajícímu tlaku odpočinout. Nakonec vyšlo její první sólové album Bella Donna, které z ní udělalo doslova mega hvězdu. Na desce zazní několik duetů, např. s Tomem Pettym nebo Donem Henleym a deska je o mnoho rockovější než alba s FM. S přihlédnutím k tomuto úspěchu by jistě nebyl žádný důvod vracet se zpátky do kapely. Avšak pro Stevie, stejně jako pro ostatní, se hudba FM stala natolik srdcovou záležitostí, že se k FM opět ráda vrací.
Než vyšlo nové studiové album FM, projevil se firemní tlak vynucením zvukového záznamu z turné k Tusk. Album LIVE ukazuje kapelu v opravdu famózní formě. Je slyšet, že v pětici muzikantů se našla ona velmi vzácná shoda lidí, kteří spolu fungují i za velmi špatných situací, věří si a navíc si svou hudbu krásně užívají. Jakmile začnou hrát, vše je zapomenuto a na pódiu působí jako jedna velká rodina. Největší pecky jako Dreams, Go Your Own Way, Don´t Stop, Rhiannon nebo Landslide znějí na živo snad ještě lépe než ve studiových verzích. Došlo přitom i na starý greenovský materiál v podobě Oh Well, kde Buckingham ukazuje svou instrumentální všestrannost a s přehledem zvládá i klasické blues...
V roce 1982 pak konečně vychází nové studiové album Fleetwood Mac nazvané MIRAGE. Opět pestré a výborně zaranžované album, které ukazuje jasnou dominanci Buckinghama jakožto hlavního protagonisty. Ani obě „girls“ nezůstávají nijak zvlášť pozadu a songy Gypsy (Nicks) nebo Wish You Were Here (Christine) představují párádní kousky, které do úspěšné skládačky zapadají na milimetr přesně. Po tomto albu si chtějí všichni dát malou pauzu, hlavně aby si dali do pořádku osobní životy, ale také aby vytvořili své vlastní sólové projekty. Pauza se nakonec protáhla na pět let a Nicks vydává The Wild Heart a Rock A Little; Buckingham Law And Order a Go Insane; Christine sólovku Christine McVie a Mick Fleetwood vydává I’m Not Me, kde mu na basu hraje John McVie. Sólová alba byla přijata vesměs dost kladně (v případě Stevie Nicks dokonce platinově kladně), takže světem začali kolovat „zvěsti“ o konci Fleetwood Mac. Je pravda, že sám hlavní představitel, skladatel a producent Lindsey Buckingham měl stylu, který vlastně sám nastavil, plné zuby a vydal se opět do svého studia natáčet další sólové album. Tam jej však dostihli ostatní členové FM, s žádostí o pomoc při vydání další desky a přestože se Lindsey hodně zdráhal, nakonec souhlasil. Odložil své pracovní nahrávky na neurčito a společně s kapelou začal pracovat na dalším studiovém albu. To vyšlo v roce 1987 pod názvem TANGO IN THE NIGHT a po Rumours se stalo druhým nejprodávanějším albem Fleetwood Mac. Na tomto albu se objevily písně jako Little Lies, Seven Wonders, Family Man, Everywhere, Caroline a Big Love. Všechny skladby byly komerčně velmi úspěšné a v žebříčcích se pravidelně čas od času objevují na předních příčkách – a to až do dnešních dob! Posledně jmenovaná skladba Big Love se stala dokonalým „majstrštykem“ páně Buckinghama (na koncertech ji hrál převážně sám a akusticky). Její geniální performancí spoustě kytaristům (včetně autora tohoto článku) přivodil nejednu bezesnou noc. Právě tuto skladbu si podrobně rozebereme v již zmíněném miniprofilu na konci dalšího dílu.
Vraťme se opět k Fleetwood Mac. Ačkoliv bylo TANGO IN THE NIGHT opravdu velmi úspěšné, začala zpočátku jen občasná, ale postupem času velká nevraživost mezi Lindseym a Stevie dostupovat vrcholu. Došlo to tak daleko, že se na koncertech (turné k Mirage) Lindsey veřejně posmíval Stevie a snad prý došlo i na osobní inzultaci. Oba to dnes popírají, ale asi tam opravdu došlo k něčemu nepříjemnému, protože oba dva spolu nekomunikovali hodně dlouho. Je zajímavé, že koncertní záznamy posledních let opět dokumentují jejich vzájemné sympatie. Zajímavé je, že pokud se podíváte na videoklip Seven Wonders, tak z obou sálá vzájemná sympatie a je vidět, že k sobě pořád něco cítí. To samé platí o druhém bývalém páru, McVievových. Jejich pravidelné období sympatie a antipatie působí hodně zajímavě a člověk si říká, jak vůbec spolu mohou pracovat. Aneb „tell me lies, tell me sweet little lies“ jak se zpívá v refrénu Christininy písně Little Lies... Každopádně, jak jsem už psal, na koncertech nic nebylo poznat a pro spoustu fanoušků představovali ztělesnění lidí, kteří spolu dokážou vycházet i přes občasné neshody. Společně s jejich hudbou šlo o vynikající kombinaci, která na koncertech přivádí fanoušky do pohody...
Lindsey ale toho všeho měl už opravdu dost a po vyšponované kapelní schůzi odchází z Fleetwood Mac. Před kapelou tím vyvstal obrovský problém, protože Lindsey nehodlal odjet ani jeden koncert z připravovaného turné k Tango In The Night. Nakonec však našli dokonce dva kytaristy a na turné se mohlo vyrazit. To si ale řekneme už příště...
V případě tohoto dílu a výběru tabulaturních ukázek jsem velmi váhal. Kterou skladbu, případně ukázky skladeb, vybrat? Nakonec jsem se rozhodl pro fragmenty Go Your Own Way, Landslide, Rhiannon a The Chain což je myslím slušně reprezentativní výběr kytarového umění Lindseyho Buckinghama. Chtěl bych jen znovu upozornit na to, že Buckingham hraje jen a jen prsty, že tedy hojně používá synkopické hraní s důrazem na vybrané struny. Opět doporučuji hodně poslouchat a pak teprve zkoušet hrát. Není to právě snadné, chce to skutečně notnou dávku trpělivosti.
Příště se tedy podíváme na další kapitolu této vynikající kapely a bude nás také čekat kompletní tabulaturní zápis legendární skladby Big Love. Chybět nebude ani avizovaný miniprofil Lindseyho Buckinghama, samozřejmě včetně jeho kytarového gearu.
