Carlos Santana

Těch kytaristů, které po pár vteřinách rozpozná i průměrný rockový fanda zase tolik není. Clapton?, Hendrix?, Knopfler?, Oldfield?, May? The Edge?. Těžko soudit. Ale i Carlos Santana by vás mohl napadnout mezi prvními... Pokud někdo hovoří nebo píše o tónech jeho kytary, používá obvykle přívlastky jako dlouhé, plné, sladké, jasné, ušlechtilé... Při tom všem mu ale nechybí ani ostrý rockový atak. „Jak to, že mně rozeznáte mezi jinejma kytaristama? Kvůli spoustě věcí. Protože miluju Johna Caltranea a jeho tón. Protože miluju B.B. Kinga a jeho tón. Protože miluju Arethu Franklin. Pro to, co mi dal táta."

Jeho španělské jméno není žádná náhoda. Narodil se 20. července 1947 v mexickém Autlan de Navarro a sourozenců neměl málo, celkem osm. Matka byla Španělka a otec pro změnu potomkem tamních indiánů. Carlos žil první 4 roky s rodiči v Mexico City, od svých osmi vyrůstal v Tijuaně. Tam to už jako 11letý kluk zkoušel v striptýzových barech a zajímalo ho spíš blues, přestože a nebo možná právě proto, že jeho tatínek hrával na housle mexické lidovky zvané mariachi. Přesto se nenechte mýlit. S těmi houslemi to na malého Carlose zkoušel také. Ten měl ale na svém rádiu naladěno San Diego, kde hráli třeba Little Richarda nebo Johna Lee Hookera. Nejvíc si zamiloval B.B. Kinga („Tohle je to, co se chci naučit a co chci dělat..."). Mezi prvními Santanovými vzory bývá někdy zmiňován i místní bluesový kytarista Javier Batiz. Zkrátka tátovi nakonec nezbylo než mu koupit prvního - velkého a tlustého Gibsona. V roce 1961, tedy ve 14 letech, odešel za rodinou do San Franciska, když ta se tam přestěhoval už rok předtím. A zjednodušeně řečeno, přesně v tomhle okamžiku zafungovalo rčení o tom, být ve správný čas na správném místě. Knírkatý Mexičan je ten správný sedmčtyřicátý ročník a tohle město se za chvíli stane místem, kde se budou dít ty správné věci. Ono se tam popravdě řečeno „dělo" už tehdy, ale surfující Beach Boys a životní styl zazobaných amíků lezl Carlosovi krkem... Lépe se cítil v černošských čtvrtích. V polovině 60. už funguje i populární Fillmore West. „Jednou tam hrála Butterfieldova kapela, ale bez Paula, ten nějak nemohl, a tak se vlastně jenom jamovalo. Tenkrát jsem udělal krok do života. Jam řídil Mike Bloomfield a na pódiu byli kromě něj, Elvina Bishopa a dalších členů Butterfield Blue Bandu, ještě lidi z Jefferson Airplane i Gerry Garcia. A můj známý šel za Mikem a řekl: ,Mám tady kluka z Tijuany, bluesovýho kytaristu. Mohl by si zahrát?_ Bloomfield byl v naprostý pohodě: ,Jo, přiveď ho. „Dal mi svou kytaru, protože chtěl hrát na piano. Pustili mě dokonce sólovat pár taktů, aby viděli, co s tím udělám." Když Santana v roce 1966 skončil střední školu, zakládá s kamarády skupinu The Santana Blues Band. A už tehdy je to muzika, od které se příliš neodchýlí ani v dalších letech. Rytmické cítění leží v latinskoamerických kořenech, ale přítomný je i rock a blues, přesněji jeho „bílá" verze - elektrifikované rhythm & blues. Jaký dojem udělali v září '66 jako předskokani The Who v sanfranciském sále Fillmore West není známo... Název souboru se za nějaký čas zkracují na pouhý „Santana", zvuk posunují trochu víc k „latině" a v roce 1968 už hrají ve Fillmore West třikrát týdně. Jeho majitel, Billy Graham si je velmi oblíbil a později se stává i Santanovým manažerem. Ten o něm jednou řekl: „Bill věděl, že všechno, o čem Santana je, jsou jamy – bez začátku, bez prostředku, bez konce. Řekl nám, že potřebujeme písničky. Sloku, refrén...". Ale nezapomínejme, že tu je nový fenomén festivalů a tak se kapela v září 1968 objevuje na třídenním Sky River Rock Festivalu, vedle takových hvězd jako byli třeba Muddy Waters nebo Grateful Dead. O výborném kytaristovi se už ví a tak nepřekvapí, když se objevuje v jedné skladbě na slavném živém dvojalbu Al Koopera a Mike Bloomfielda - The Live Adventures. I když to byl „jen" záskok za Bloomfielda. To se odehrálo ještě pod střechou sanfranciské Fillmore West, ale v létě 1969 vrcholí festivalová vlna a 14 dní po vystoupení na Atlanic City Pop Festivalu (mj. s Jefferson Airplane, B. B. Kingem či Creedence) se Santanova kapela objevuje na slavném festivalu ve Woodstocku). Jejich vystoupení 15. srpna dokumentuje nejen známé woodstocké trojalbum (osmiminutová vrze skladby Soul Sacrifice), ale i filmový dokument. Za dva týdny ještě stihnou velkou přehlídku na plochodrážním stadionu poblíž texaského Dallasu.

V prosinci vychází debutové album Santana, které se dostává na 4. příčku americké hitparády. Singl Jingo, s výraznými, téměř africkými percussions vylezl na 56. příčku. Lépe si vedl až následující, Evil Ways, který byl za čtvrt roku devítkou. Santana si nevychutnal jen slavný Woodstock, ale zažil i pomyslnou černou tečku za podobnými akcemi, když hraje i 6. prosince na koncertě v kalifornském Altamontu, kdy byl při vystoupení Rolling Stones ubodán 18-letý černoch Meredith Hunter. Na jaře 1970 se Santanova kapela pokouší uspět také na britském trhu, přičemž je často vzpomínáno vystoupení v londýnské Royal Albert Hall, mj. s Taj Mahalem. Albový debut to pak v Anglli dotahuje aspoň na 26. příčku. Na podzim vychází druhé a možná nejlepší Santanovo album: Abraxas. Celých 6 měsíců se drží v čele amerického žebříčku (v Anglii bylo sedmé). Pojmenováno prý bylo podle imaginární postavy z románu Demian německého spisovatele Hermanna Hesseho. Na dlouhou dobu nejúspěšnější singlovým hitem byla Black Magic Woman, samozřejmě z alba Abraxas. Santana ji vytáhl z repertoáru Fleetwood Mac (autorem byl Peter Green). V lednu 1971 to dotáhla na americkou čtyřku. Na albu na ní plynule navazuje skladba Gypsy Queen, jejímž autorem je pro změnu jazzový kytarista Gábor Szabó. Barva kytarového tónu na tomto albu je vůbec často přirovnávána právě ke Greenovi. Jiná převzatá skladba – Oye Como Va, rockově přepracovaná samba od Tita Puenteho, byla o tři měsíce v Americe číslem 13. V kapele v té době došlo muzikantským výměnám: nejprve se přidal zpěvák a kytarista Neal Schon, později odcházejí baskytarista David Brown a percussista Mike Carabello. Kromě bubeníka Michaela Shrieveho, tak Santanův kvartet doplňuje už jen jeho letitý souputník už z počátků Santana Blues Bandu, klávesista Gregg Rolie. Změny v sestavě souvisí i se změnou ve zvuku, který je pod vlivem tehdy letících kapel typu Led Zeppelin citelně syrovější. Ale funguje je to i obráceně: stále více rockových kapel rozšiřuje obsazení o dechovou sekci nebo percussions... S ročním odstupem se objevuje další album, označené pouze římskou trojkou. V Americe je to opět špice hitparády, v Anglii pak číslo 7. První singl z desky, Everybody‘s Everything, s říznou dechovou sekcí skupiny Tower Of Power, obsadil v USA 12. příčku. Úvodní skladba alba – Batuka – vznikla ve spolupráci s losangelskou filharmonií, tehdy vedenou Zubinem Mehtou. S koncem roku se ale muzikanti Santanovy kapely rozcházejí, přičemž Rolie a Schon se po půldruhém roce objevují ve skupině Journey a třeba Shrieve vede vlastní soubor Automatic Man. Živé album s Hendrixovým bubeníkem Buddy Milesem natáčí Santana v září 1972 poblíž havajské sopky Diamond Head. A je docela úspěšné - 8. v USA, 29. v Anglii. Jazzovější novinka – Caravanserai (s názvuky bossanovy, soulu i orientu) se opět prodává velmi dobře. V Americe je osmá a v Anglii dokonce šestá!

V lednu 1973 se obnovená skupina objevuje na benefičním koncertě v L.A., který je tak trochu nápravou za nepovedený Altamont. Opět je pozvali Rolling Stones a 400 tisíc dolarů putuje na pomoc obětem zemětřesení v Nikaragui. Zajímavou kapitolkou v Santanově životě jsou jeho kontakty s indickým guru Sri Chinmoyem. Seznámila ho s ním jeho žena Urmila (svatba v dubnu 1973). Nakonec i on sám přijímá církevní jméno Devadip, což údajně znamená něco jako „Oko boží" nebo „Světlo lampy nejvyššího". Kdoví, třeba je tou lampou Santanova kytara a světlem její zvuk... Po čase se od jeho učení odvrátil, ale třeba vegetariánství mu už zůstalo. Asi ještě větším vyznavačem Chinmoye byl v té době jiný prvotřídní kytarista, John McLaughlin zvaný Mahavishnu. Právě s ním natočil desku akustických instrumentálních duet Love, Devotion, Surrender (v USA č. 14, v Anglii č. 7). Pro zajímavost – hraje na ní i Jan Hammer. Opět jazzovější, či dokonce freejazzové album Welcome se prodává stejně dobře jako předchozí desky, i když je v americkém žebříčku pouze pětadvacáté. Zato v Anglii je to 8. příčka a určitě to souvisí i se skutečností, že různé jazzrockové fúze mají v Evropě více fandů. Deska přináší pod názvem Going Home zajímavou část Dvořákova Larga z Novosvětské, přearanžovanou Alicí Coltrane. (Nedivme se, v Americe je to téměř lidovka.) Od jejího, už nežijícího manžela Johna Coltranea si Santana vybral pomalou titulní kompozici Welcome. Ale na desce hraje i McLaughlin – ve vlastní skladbě Flame-Sky. Je třeba připomenout, že Santana nikdy k jazzu nepřistupoval přes znalost harmonií, ale spíš přes intuici a cit. První Greatest Hits nemohly dopadnout špatně. V USA 17. a v Anglii 14. Na ostrovech se navíc říjnu 1974 objevuje instrumentální singl Samba Pa Ti, původně z alba Abraxas. Do konce roku ještě vychází opět rockovější album Borboletta (s účastí Brazilců Airto Moreiry a Flory Purim, 20. v USA a 18. v Anglii) a experimentální impresionistická deska Illuminations, která je výsledkem spolupráce s harfenistkou a varhanicí Alicí Coltrane. Za povšimnutí stojí první a poslední kompozice alba, v nichž lze slyšet 18-člennou skupinu smyčců... Živé trojalbum Lotus vyšlo původně v Japonsku a teprve se zpožděním, na podzim 1975 také v USA a v Anglii. Obsahuje live snímky z roku 1973 a do hitparád se nejspíš nedostalo kvůli vysoké ceně.

V lednu 1976 se Santana objevuje na jednom z koncertů Dylanova „Rolling Thunder Revue". V texaském Houstonu (v sále Astrodome) tehdy svedl i zajímavý kytarový souboj s dalším hostem – Stephenem Stillsem. Deska Amigos má opět velmi dobrý ohlas a v USA se vyšvihne až na 10. příčku (v Anglii je jedenadvacáté). V srpnu se Santanova kapela objevuje na londýnském Wembley, a to společně s Grateful Death a New Riders Of The Purple Sage. Další zajímavý londýnský koncert se odehrál opět v Royal Albert Hall a živě ho vysílala rozhlasová BBC, na svou dobu ne zcela obvykle – stereofonně! Singl Festival, z počátku roku 1977, získal stejně jako většina předchozích alb „zlatou desku", přestože by tomu pouhé 27. místo (shodně v USA i v Anglii) příliš nenasvědčovalo. V dubnu se skupina účastní charitativního koncertu v kalifornské věznici Soledad, mj. s Joan Baez. Největším britským hitem se v listopadu 1977 stává revival písně She‘s Not There, s níž se v r. 1964 prosadili The Zombies. Živé dvojalbum Moonflower obsazuje 10. příčku v USA a sedmou v Anglii.

Rok 1978 je především ve znamení koncertů. Už v březnu hraje Santanovci na akci California Jam II v kalifornském Ontariu. Nejen na ně, ale i na Teda Nugenta, Aerosmith a Heart se přišlo podívat 250 000 diváků. V létě se odehrává americká šňůra, na podzim následuje evropská. Album Inner Secrets komerčně nezaostalo i když v USA bylo opět pouze sedmadvacáté a v Anglii sedmnácté. Sólovou instrumentální kolekci Oneness/Silver Dreams – Golden Reality tvoří z poloviny studiové snímky a z poloviny živé nahrávky z koncertu z japonské Osaky. V roce 1979 vyšlo ještě album Marathon (v USA to dotáhlo na 25. místo, v Anglii na 27.). Dva singly uspěly spíš jen průměrně. Od r. 1979 se také v Santanově kapele poprvé objevuje skotský hudebník Alex Ligertwood, který s ním s přestávkami spolupracuje až do 90. let. Další sólové instrumentální album dostalo název The Swing Of Delight a vyšlo v roce 1980. Podíleli se na něm slavní jazzmani Herbie Hancock, Wayne Shorter a Ron Carter. Opětovným komerčním úspěchem se stává album Zebop! z jara 1981, které je sice v Anglii jen třiatřicáté, ale v Americe deváté. Přineslo hitový singl Winning, původně skladbu Russe Ballarda. Skupina je i v 80. letech výraznou koncertní atrakcí a tak nepřekvapí její účast na velké koncertní akci v kalifornském San Bernardinu, nazvané jednoduše US Feastival. Odehrála se počátkem září 1982, a před 400 000 (!) diváky se objevili nejen lety prověření Grateful Dead či Fleetwood Mac, ale i nastupující hvězdy jako Cars, Talking Heads a dokonce Police! Album Shango (22. v USA, 35. v Anglii) přineslo hit Hold On (15. v USA). Přišel opět čas na jedno sólové album. Vyšlo na jaře 1983 pod titulem Havana Moon a jako hosté se na něm objevují countryman Willie Nelson, souloví Booker T. Jones a bluesoví Fabulous Thunderbirds. A ještě jeden host tu je. Totiž Carlosův otec, který si zde vystřihne jednu mexickou odrhovačku. V létě ale opět funguje Santanova kapela a společně s Bobem Dylanem podnikají evropské turné. I když se album Beyond Appearances dá označit částečným ústupem ze slávy, nic to nemění na skutečnosti, že na živo je to pořád velký zážitek. A tak skupina nechybí ani na americké části slavné koncertní akce Live Aid ve Filadelfii. To se odehrálo 13. července 1985.

Rok 1986 znamená mimo jiné i 20 let existence kapely. A jak jinak to oslavit, než pořádným koncertem... V San Francisku se 20. července scházejí na jednom pódiu téměř všichni bývalí členové a společně vytvářejí 17-člennou formaci. Santana se v témž roce podepisuje jako hudební producent pod film La Bamba, věnovaný životu Ritchie Valense. Na desce Freedom z roku 1987 se opět objevuje i Buddy Miles a na následujícím dlouhém světovém turné hraje početná sestava, mj. s klávesisty Chesterem Thompsonem a navrátivším se Greggem Roliem. Instrumentální sólové album Blues For Salvador se sice nedostává do popředí hitparád, to ale vůbec neznamená, že by zůstalo bez povšimnutí a Santana za něj dostává s ročním zpožděním dokonce Grammy za instrumentální výkon. Carlos Santana má v roce 1989 už dostatek zkušeností i kuráže (a jistě i peněz) na to aby zkusil podnikat. Pár let už vlastní vegetariánskou restauraci ve Frisku, ale teď zakládá vlastní gramofonovou značku: Guts & Grace.

V roce 1990 vychází album Spirits Dancing In The Flash, které se v Anglii i v USA sice dostává do první stovky, nicméně zdá se, že Santanovy desky v tomto období kupují spíš jen fajnšmekři a letití fanoušci (kterých není málo), zatímco masy mají už pár let jiné idoly. Za zmínku ale určitě stojí tehdejší skvělý snímek s Johnem Lee Hookerem – The Healer. Že je i na počátku 90. let Santana žádaný jako osobnost, která na pódiu nikdy nezklame, potvrzuje třeba i pozvání na brazilský monstr festival Rock In Rio, v lednu 1991. Album Brothers z roku 1994 natočil ve spolupráci se svým bratrem Jorgem a synovcem Carlosem Hernandezem. Jen pro úplnost připomeňme, že Jorg vedl ve druhé polovině 70. let skupinu Malo. Firma Sony Music vydala v roce 1995 reprezentativní kolekci Dance Of The Rainbow Serpent, která obsahuje i dvě nevydané skladby a především 64-stránkovou publikaci s množstvím informací o Santanovi a kvantu hudebníků, kteří prošli jeho kapelou. Na konci 90. let je Carlos Santana už dávno zasloužilou legendou a tak asi těžko může protestovat proti jeho zařazení do Rock’a‘Roll Hall Of Fame. Stalo se v roce 1998. Za přelomové album se dá označit novinka z konce roku 1999, Supernatural. Pokud ho budeme poměřovat komerčním ohlasem, pak to platí nadmíru. Prodalo se ho 10 miliónu kopií a Santana ho připravil za účasti mnoha muzikantských hostů (Eric Clapton, Everlast, Lauryn Hill, Dave Matthews, Eagle Eye Cherry...). Navíc své sehrála i zvýšená vlna o etnickou hudbu a to včetně „latiny". Následných 9 cen Grammy, které album sklidilo, taky o lecčems svědčí. Mimochodem v tomhle ohledu překonalo i Jacksonův Thriller s 8 Grammy v roce 1983. Supernatural se stalo mj. albem roku a rockovým albem roku a singl Smooth písní roku. Tahle hitovka si taky dost dlouho poseděla na vrcholu americké hitparády. Vyšla i sázka na druhý singl Maria, Maria. Jeho spoluautorem a spoluinterpretem je Wyclef Jean ze skupiny Fugees. I tahle směska rapu, latiny, a afrokubánských rytmů dosáhla vrcholu amerického žebříčku a získala vlastní Grammy. Zajímavým způsobem vznikala skladba Love Of My Life: Několik dní po smrti svého otce neměl Carlos na hudbu ani pomyšlení a když si po této, pro něj výjimečné pauze naladil rádio, slyšel tam melodii, která mu zůstala v hlavě. Byla to klasická hudba a Santana si nejprve myslel, že to je Strauss. Když ji zanotoval v CD-shopu, prodavač ihned rozpoznal Brahmsův Koncert č. 2. Snímek pak poslal do New Yorku Davu Matthewsovi, i s instrukcemi, jak si novou skladbu představuje, včetně základu textu... Album Supernatural je zároveň prvním počinem u nové firmy – Aristy Records. Santana se zde po letech opět setkává s producentem Clivem Davisem, s nímž spolupracoval už na prvních nahrávkách u Columbie. Za pozornost stojí i DVD Supernatural Live, na němž opět můžete vidět řadu hostů a kde nechybí ani klasické hity z konce 60. let. Jestliže něco přinese balík peněz, je zvykem se to pokusit zopakovat. Firma Arista bezpochyby Santanu popostrčila a společně pak použili stejný vzorec ze Supernatural i pro album Shaman, vydané v roce 2002. Opět jsou tady hvězdní hosté a skladby s velmi širokým stylovým záběrem. A právě ona roztříštěnost je trochu na škodu věci. I když minimálně v USA je deska opětovným kasovním trhákem. Otevírá ji výborná latina Adouma a podobně lze označit i skladby Foo Foo a Aye Aye Aye. Pilotním singlem se stala trochu kompromisnější The Game Of Love, s účastí 19-leté Michelle Branch. (Píseň si brzy vysloužila Grammy.) Znatelný ústupek komerci lze cítit třeba i z „latino-rhythm &bluesovky „Nothing At All", na níž se podíleli Musiq. Z triphopové Feels Like Fire slyšíme Dido a na pomalejší bluesovce Sideways se podílel folkrockový bard Citizen Cope. V kolekci nechybí ani španělsky zpívaný kousek Hoy es Adios v podání Alejandry Lernera a rozjeté funky One Of These Days s muzikantským podílem Ozomatli. Asi nejrockovější skladbou je Why Didn‘t You & I, jedinou Santanovou plně autorskou pak pomalá Victory Is Won. Za možná vůbec nejpovedenější okamžik alba by se dala označit America, kterou přispěli P.O.D. a kterou velký kytarista „pouze" dotvořil. Naopak největším šlápnutím vedle je závěrečná Novus. Spojení se Placidem Domingem byl muzikantský risk, který nevyšel. Snaha dotlačit na album slavné jméno byla bohužel silnější. Santana ani tentokrát nezapomněl na dobré skutky a tak bylo 25 centů z každého exempláře Shamana nasměrováno na dětskou nadaci Milagro, kterou Carlos vede společně s manželkou Deborah. Část výtěžku z letního amerického turné v roce 2003 byla pro změnu určena organizacím bojujícím v subsaharské Africe proti AIDS. Zvuk Santanových kapel byl téměř vždycky mnohovrstevný a barevný, přičemž tradičně největší prostor obvykle patřil klávesovým nástrojům a širokému arzenálu bicích a percussions. Už od dob Blues Bandu obsluhoval klávesy Gregg Rolie a se Santanou prožil vlastně celé klasické období. Vydržel až do roku 1971, kdy ho Neal Schon přetáhl k Journey. V polovině 70. let se na těchto postech objevují Richard Kermode a Tom Coster, později Richard Baker a David Margen. Počínaje 80. roky tu vídáme černého Chestera Thompsona, který to se Santanou táhne dosud. Bubeníci jsou tvorové přelétaví a tak zde narazíme na větší počet jmen: v původním Blues Bandu to byl Gus Rodriguez, od r. 1966 Doc Livingstone a po něm Rod Harper. Od r. 1968 až do 1. pol. 70. let bubnuje Michael Shrieve. V r. 1975 se mihne Ndugu Leon Chancler, ale 80. léta už má tenhle post zapikaný Graham Lear, léta devadesátá pak Walfredo Reyes. Spousta jmen se najde i mezi percussionisty: V letech 66-69 to byl Michael Carabello, od r. 1968 až do 1. pol. 70. let José „Chepito" Areas. K němu se na prahu 70. let přidal Pete Coke Escovedo, jehož poměrně brzy vystřídal Armando Peraza. Zatímco Peraza vydržel do poč. 90.let, Areas se už od poč. 80. let v sestavě neobjevuje. Dlouholetými percussionisty se stali i Raul Rekow - od konce 70. let do počátku devadesátých a Alex J. Ligertwood od r. 1979 do poč. 90. let. Ale pozor! Ligertwood je především zajímavým zpěvákem a slušným kytaristou! Další percussionisté: Francesco Aquabella, Oerestes Viltó, Tico Torres, Karl Perazzo... stačí? Jdeme na baskytaristy: Na počátku třeba Dany Haro, pak Steve de Le Rosa a především David Brown, který si tu užil prakticky celé klasické období (jen v letech 1971-72 ho střídal Doug Rauch). Pak následují další jména, např. Pablo Tellez nebo Alfonso Johnson. Ale od r. 1990 dosud už je to Benny Rietveld. Jako kytarista spoléhá Santana přece jen hlavně na sebe, přestože měl v 60. letech v kapele taky Toma Frazera. Zvláštní kapitolkou byl počátek 70. let, kdy frčela móda dvou sólovek, tak jak je předváděli hlavně Allman Brothers. Právě to je doba spolupráce s už zmiňovaným Nealem Schonem. Santana je dobrým, ale určitě ne geniálním zpěvákem. Docela logicky tak dává šanci jiným, ať už v rámci vlastní kapely nebo ve spolupráci se spoustou jiných sólistů. V 70. letech skupinou Santana prošli Leon Thomas, Wendy Haas, Gregg Walker, Tom Robb a Leon Patillo. V 80. letech toho dost odzpíval už zmíněný Ligertwood. Už byla zmínka i o Buddy Milesovi. Zvláštní kapitolou jsou poslední úspěšná, která jsou na pěveckých hostech do značné míry založena. Muzikantů kolem Santany se vystřídalo velké množství a sestavy byly velmi proměnlivé. Navíc je třeba si uvědomit, že většina z nich ovládá velice dobře i další nástroje. Sám Carlos si například s chutí zaťuká na percussions. Na jaře letošního roku se Carlos Santana pohybuje především na pódiích v dosahu domovského San Franciska. Za zmínku stojí třeba účast na únorovém koncertě „Experience Hendrix" organizovaném Buddy Guyem. Na léto 2004 je naplánované evropské turné a v jeho rámci se zastaví i v pražské v Paegas Aréně. Takhle se o Santanovi jednou rozepsal Ondřej Konrád: "Dokonale ovládá umění držet myšlenku a stavět jako rozený architekt sóla i ve velkých časových úsecích. Hraje s rytmickým švihem Latinoameričana šprajcující doprovody, a jakmile nastoupí k sólu, začne se odvíjet samostatná událost. Střídá v rámci jednoho sóla nálady, barvy i charakter, zaplaví vás vodopádem not (i s mimoharmonickými odbočeními, které podchytil v coltraneovském modálním jazzu) a hned nato pověsí sáhodlouhý jediný tón jako kdyby se mistr světa v potápění bez aqalungu ponořil pod hladinu, a nakonec z něj vyjede do dalšího akcentu i s celou kapelou..." Stručněji, ale razantněji se o Santanovi vyjádřil Wyclef Jean: „On je bůh hudby a bůh kytary..." Jeden Santanův citát z roku 1977 na závěr: „Vím toho o hudbě hrozně málo, ale nemyslím, že by mi to vadilo v tom, co chci dělat doopravdy, protože mým hlavním cílem není být muzikantem až na půdu. Mým hlavním cílem je dát najevo radost a mluvit k lidem."

Nástroje

Původně hrával především na Gibsony (Les Paul nebo SG), později na Fendery (Stratocaster i Telecaster), popř. speciálně pro něj postavené Yamahy. Od 2. poloviny 80. let používá rovněž zakázkové Paul Reed Smith, v červené a modré barvě. Co se týče akustického nástroje, v posledních letech má v oblibě především Alvarez –Yairi CY 127 CE.

Efekty

Kytaru má zapojenou přes Jim Dunlop Amp Switcher (s jedním vstupem a čtyřmi výstupy) do pedálů:

• Mu-Tron Volume Wah-Wah (kvákadlo od fimy Musitronics používá už od 1. pol. 70. let)
• Ibanez Tube Screamer TS-9 (reissue)
• Ibanez Modulation Delay.

Přitom akustickou kytaru prohání přes Country Man DI přímo do P.A.

Mikrofony

V poslední době např. Shure KSM-32.

Aparatura

Tradičně používá především zesilovače Mesa Boogie Mark I Head (pořízený už v r. 1973) s reproduktory stejné značky. V posledních letech ale nachází svůj osobitý sound i pomocí zesilovačů Dumble Overdrive Reverb Head a Dumble Overdrive Special, které kombinuje s reproduktory Marshall a Brown. („Je to něco mezi váma a aparaturou. Musíte se naladit na stejnou vlnu. Když chci sustainově dlouhej tón, musím cítit mezi sebou a reproduktory jakoby laserový paprsek. V té vteřině to musím chytit, jako se spojujou dva vagóny vlakový soupravy....").

A někde nahoře si Santana obvykle postaví obrázek Ježíška (!).

Diskografie:

• Santana (1969, CBS - Sony)
• Abraxas (1970, CBS - Sony)
• Santana III (1971, CBS - Sony)
• Carlos Santana And Buddy Miles: Live! (1972, CBS - Sony, live)
• Caravanserai (1972, CBS - Sony)
• Love, Devotion, Surrender (1973, CBS - Sony, instrumentální dueta s Johnem McLaughlinem)
• Welcome (1973, CBS - Sony)
• Greatest Hits (1974, CBS - Sony, komp.)
• Borboletta (1974, CBS - Sony)
• Illuminations (1974, CBS, s Alicí Coltrane)
• Lotus (1975, CBS - Sony, koncertní trojalbum nebo 2CD)
• Amigos (1976, CBS - Sony)
• Festival (1977, CBS - Sony)
• Moonflower (1977, CBS - Sony, dvojalbum, částečně live)
• Inner Secrets (1978, CBS - Sony)
• Marathon (1979, CBS - Sony)
• Oeness / Silver Dreams - Golden Reality (1979, CBS, částečně live)
• Swing Of Delight (1980, CBS - Sony, instrumentální sólové album)
• Sound Of (1980, CBS - Pair, dvojalbová komp.)
• Zebop! (1981, CBS - Sony)
• Shango (1982, CBS - Sony)
• Havana Moon (1983, CBS - Sony)
• Beyond Appearances (1985, CBS - Sony)
• La Bamba (1986, Polygram, film. soundtrack, s dalšími interprety)
• Viva Santana - Very Best Of (1986, CBS, 2CD, komp. z let 1972 - 83)
• Freedom (1987, CBS - Sony)
• Blues For Salvador (1987, CBS - Sony, instrument. sólové album)
• Black Magic Woman (1987, CBS, komp. z let 1969 - 86, existuje i jiná kompilace stejného názvu)
• Viva Santana! (1988, CBS - Sony, živé komp. trojalbum, snímky z let 1969 – 87, vyšlo i v podobě videa)
• Samba Pa Ti (1988, CBS, komp. z let 1970 - 83)
• Very Best Of Vol. 1 & 2 (1988, Arcade, komp.)
• Persuasion (1989, Magnum)
• Spirits Dancing In The Flesh (1990, CBS - Sony)
• Latin Tropical (1990, Thunderbolt - Magnum, zkušební snímky z r. 1969)
• Milagro (1992, Polygram)
• Love Songs & Pieces (1993, Sony)
• MCMLXVIII - 1968 Pacific Rec. Studio, California (1993, FNAC, snímky z r. 1968)
• Sacred Fire (1993, Polygram, live z Jižní Ameriky, vyšlo i v podobě videa a DVD)
• Evolution (1994, Magnum, 2CD, ranné nahrávky z r. 1969)
• Brothers (1994, Polygram - Vertigo, s bratrem Jorgem)
• Dance Of The Rainbow Serpent (1995, Sony, komp., 3CD)
• Pearls Of The Past (1995, BAM, komp.)
• Early Years (1995, Muskateer, komp.)
• Summer Dreams - Best Of Ballads (1996, Sony)
• Live At Fillmore _68 (1997, Sony, live)
• A History Of Santana, The River Of Color And Sound (1997, CD ROM)
• Ultimate Collection (1998, CBS - Sony, 2CD)
• Best Of (1998)
• Supernatural (1999, Arista - BMG)
• Shaman (2002, Arista - BMG)
• Ultimate Collection (2002, Sony, 2CD, 39 skladeb, obsahuje i remastery původních nahrávek)
• Ceremony / Remixes & Rarities (2003, Arista - BMG, remixy a nevydané snímky)