Rok se s rokem sešel, a tak jsem opět zde s „powerspeedovou mlýnicí". Zkrátka, stručně a jasně řečeno, na následujících stránkách budete mít k dispozici takříkajíc „telegrafický" přehled podle mého názoru toho nejpodstatnějšího, co se na této scéně událo za uplynulých 12 měsíců. Tentokrát přicházím s poněkud odlišnějším přístupem ke zpracování recenzí, které, jak alibisticky doufám, doposud zaběhnutý standardní postup alespoň trochu ozvláštní. Oproti předchozímu způsobu je více prostoru věnováno samotnému výčtu kapel a vlastní recenze jsou obsahově lehce zestručněny. V konečném výsledku se tedy jedná spíše o přehled, který případným zájemcům usnadní orientaci při zajišťování produktů z tohoto žánru. Novinkou je i možnost poslechnout si na www.music-store.cz zvukovou „ochutnávku" z jednotlivých desek.
DEMONS AND WIZARDS – Touched By the Crimson King (SPV Records)
Tak o tomto projektu již pět let nebylo slyšet. Kytarista Jon Schäffer měl spoustu starostí, aby udržel svoji vlastní kapelu ICED EARTH v chodu a zpěvák BLIND GUARDIAN Hansi Kürsch si také na nedostatek práce nemusel stěžovat. Každopádně druhý počin této hvězdné dvojice do jisté míry navazuje na debut, žádné výrazné změny se tedy nekonají. Ostré riffy Schäfferovy kytary, Hansiho lehce „přiškrcený" vokál ve výškách, mohutné sbory, „šlapavá" rytmika atd. Důrazné skladby jako Crimson King, Terror Train, Gunslinger se rovnoměrně střídají s melancholickými a baladickými songy (Seize The Day, akustická Wicked Witch). Celkem zdařilou desku uzavírá cover Immigrant Song od Led Zeppelin.
Ochutnávka: Crimson King
FREEDOM CALL – Circle Of Life (SPV Records)
Tito němečtí melodici nejsou v branži žádnými nováčky. Na svém kontě studiových alb mají již tři zářezy plus jedno minialbum. Novinkové album pravděpodobně předznamenává vývoj, jakým se kapela hodlá ubírat do budoucna. Určitou snahu o novátorství v rámci možností stylu představuje první polovina skladeb na desce (Mother Earth, The Rhythm Of Life). Nesou se ve výrazně mírném až středním tempu, přičemž zachovány zůstaly veškeré ingredience předchozích alb včetně zpěvných melodických refrénů a kytarových linek. Jednotlivé songy místy přecházejí až do poprockové jednoduchosti (např. Starlight). Oproti předchozí tvorbě byly více posíleny klávesové prvky. V souvislosti s tím nastala také personální změna. Kapela působí v pětičlenném složení, poté, co přibrala klávesistu Nilse Neumanna.
Ochutnávka: Starlight
GAMMA RAY – Majestic (Mayan Records)
Tuto kapelu stejně jako předchozí není třeba dlouze představovat. V současné době je zcela jednoznačným představitelem tohoto hudebního směru. Novinkové album navzdory tomuto faktu nepřináší téměř nic nového či převratného. Skladby bez invence, při poslechu mám dojem, že jsem ten či onen motiv již od Gamma Ray (nebo od někoho jiného?) slyšel. Došlo tedy paradoxně k tomu, že kapela „přešlapuje na místě", protože začala zcela zjevně vykrádat sama sebe. Na druhou stranu ale nelze říci, že by Majestic byl vyložený propadák. Je to jen další standardní dílo, které nepostrádá všechny prvky, které jsou nezbytné pro tento hudební styl. Bohužel vše jaksi postrádá tolik potřebnou šťávu a trochu křečovitě působí i Hansenův zpěv. Pomyslná laťka nastavená albem No World Order tedy bohužel překonána nebyla.
Ochutnávka: Hell Is Thy Home
GRAVE DIGGER – The Last Supper (Nuclear Blast)
Germánští hrobníci vykopali další hřbitovní produkt. S tématikou posledních dnů Ježíše Krista pokračují směrem, který nastínily dvě předchozí alba. Nefalšovaný heavy metal s ostře řezanými kytarovými riffy a Boltendahlovým charakteristickým chraplákem. Songy se nesou v temně pomalém (titulní The Last Supper či Crucified) až středně rychlém tempu (Soul Savior), které se místy zvrhne až ve skutečný heavymetalový kvapík (Desert Rose či Hell To Pay). Současná tvorba GRAVE DIGGER však nepostrádá potřebnou dávku melodie, o čemž svědčí zejména skladba Divided Cross. Skutečnou lahůdkou alba je pak „našlapaná" Grave In The No Man‘s Land, která se stala jedním z koncertních hitů, což mohu osobně potvrdit po návštěvě zářijového vystoupení kapely na Fantasy Metal Festu v Pardubicích.
Ochutnávka: Grave In The No Man‘s Land
HAMMERFALL – Chapter V: Unbent, Unbowed, Unbroken (Nuclear Blast)
Tito sympatičtí Švédové počátkem roku vydali již své páté studiové album. V porovnání např. s debutem Glory To The Brave nastal u této kapely zjevný vývoj, pro nějž je charakteristické výrazné zpomalení a znatelný posun z původně ryze speedmetalových vod směrem ke klasičtější tvorbě. Patrné jsou vlivy heavymetalových kapel z let osmdesátých typu ACCEPT a JUDAS PRIEST, a to zejména ve skladbách Blood Bound, Fury Of The Wild, Born To Rule a Take The Black. Relikty svižnějšího soundu zůstaly zachovány pouze v úvodní vypalovačce Secrets. Jako zajímavost je třeba uvést, že v závěrečné skladbě Knights Of The 21st Century hostuje Mr. Conrad Lant alias Cronos z legendárních VENOM.
Ochutnávka: Blood Bound
HELLOWEEN – Keeper Of The Seven Keys – The Legacy (Nuclear Blast)
Hamburské „tykve" tentokrát na rozdíl od svých stylových soupeřů GAMMA RAY udeřily hřebíček na hlavičku. Volné pokračování dvou slavných alb „Strážců sedmi klíčů" z druhé poloviny let osmdesátých s podtitulem The Legacy opět připomnělo, že s HELLOWEEN je třeba na této scéně i nadále počítat. Desku rozjíždí téměř čtrnáctiminutový opus King For 1000 Years evokující svojí délkou a nápady staré dobré časy. Další dlouhou a přitom pestrou kompozicí je Occasion Avenue. Klasické svižné vypalovačky představují skladby Born On Judgement Day, Silent Rain či Shade In The Shadow. V porovnání s novinkou od GAMMA RAY je zde ke slyšení spousta nových motivů a objevují se také hardrockové vlivy. Snaha ozvláštnit zaběhnuté postupy tvorby padla v tomto případě na úrodnou půdu. Album je nabité energií a při své více než hodinové délce vůbec nenudí!
Ochutnávka: My Life For One More Day
KAMELOT – The Black Halo (SPV Records)
Američtí powermetalisté roku 2005 vydali již osmé album v pořadí, tedy pokud počítáme skvělý „živák" The Expedition z roku 2000. Jak bývá u tohoto spolku již téměř tradicí, každá nová deska je lepší než ta předešlá. I tentokrát zde najdeme fascinující mixturu powermetalu s precizně odměřenou dávkou progresivních prvků, která vkusně zapadá do nastaveného epického kontextu alba. Nesporné umění muzikantů nesnižuje ani nenásilné použití různých doprovodných zvuků, které podbarvují celkovou atmosféru. Již tak dost chytlavou tvorbu navíc zpestřuje ženský vokál (Cinzia Rizzo). Album je vzorovou ukázkou ladného prolínání powermetalové melodičnosti s experimentátorstvím progress metalu.
Ochutnávka: When The Lights Are Down
MASTERPLAN – Aeronautics (AFM Records)
Není to tak dávno, co ze slavných Helloween odešli kytarista Roland Grapow a bubeník Uli Kusch a spolu s excelentním zpěvákem Jornem Landem představili koncem roku 2002 svůj hudební projekt singlem Enlighten Me, po němž v roce 2003 následovalo vydání regulérního alba. Novinková „dvojka" startuje přesně tam, kde debut před dvěma lety přistál. Oproti němu zjevně došlo k postupnému vykrystalizování tvorby včetně ustálení vlastního soundu. První počin působil mírnou nejednoznačností, mísily se zde vlivy melodického powermetalu s prvky progressu. Novinka působí již kompaktnějším dojmem, přitom ale zůstala zachována jistá pestrost nahrávky.
Ochutnávka: Crimson Rider
PRIMAL FEAR – Seven Seals (Nuclear Blast)
Po nepříliš výrazném albu Devil‘s Ground, které jsem mimochodem v recenzích za rok 2004 silně zkritizoval, je to tentokrát úplně jiné kafe. Album je doslova napěchované energií. Od úvodní vypalovačky Demons And Angels až po závěrečnou melancholickou In Memory vše „šlape" jak dobře namazaný stroj. Totálním „odstřelovákem" je až thrashově pojatý song Evil Spell. Další hudební lahůdkou je vysoce chytlavá baladická kompozice Diabolus. Také ostatní songy dobře zapadají do soukolí celého alba, které je pro mne překvapením roku.
Ochutnávka: Evil Spell
RUNNING WILD – Rogues en Vogue (GUN Records)
Je zřejmé, že kapitán hamburských pirátů Rock’n‘Rolf Kasparek ještě nehodlá stáhnout Jolly Rogera ze stěžně! Po více než dvaceti letech existence souboru dál nezdolně třímá kormidlo, žádná změna kurzu se nekoná. Tentokrát to však vypadá, že jeho rozeschlý škuner uvázl na mělčině. Novinkové album totiž neobsahuje nic přelomového, jde v podstatě o tuctový bigbít nesoucí se převážně ve středním tempu, který vám jedním uchem „vpluje" do hlavy a druhým stejně hladce „vypluje" ven, aniž by za sebou zanechal jakoukoliv vážnější stopu.
Ochutnávka: Angel Of Mercy
STRATOVARIUS – Stratovarius (Mayan Records)
Už to vypadalo, že se jeden ze symbolů melodického speedmetalu navždy vytratí ze scény. Po určitých personálních i osobních problémech si šéf souboru Timo Tolkki uvědomil, že si na ten chleba už neumí jinak vydělat. Tak to zkusil znovu a povolal nazpět své spolubojovníky. Výsledek jejich snažení však bohužel zůstává velmi daleko za očekáváním. Většina skladeb se nese v pomalém až středním tempu, výrazně je potlačena dřívější pestrost a bombastičnost a na nějaké dvojkopákové zběsilosti je třeba definitivně zapomenout. Velkým mínusem je i poměrně plochý zvuk nahrávky. Zejména při poslechu úvodní skladby Maniac Dance mám dojem, že Mr. Tolkki hodně přestřelil. Inspirace „černým albem" od Metallicy je zde prostě nepřehlédnutelná. Určitým připomenutím původní tvorby jsou songy Just Carry On, Gypsy In Me nebo závěrečná hymna United. Tento výtvor bohužel patří, dle mého soudu, mezi největší zklamání roku 2005.
Ochutnávka: Maniac Dance
WIZARD – Magic Circle (Limb Music Products)
Čaroděj z temné Germánie po dvouleté odmlce opět vysílá svá kouzla, která tentokrát tvoří celý magický kruh. Nechybí přísady z lektvarů minulých let. Oproti předchozím nahrávkám je novinka zvukově syrovější a temnější, zpěvák Sven D‘Anna zvolil nižší hlasové polohy a drsnější výraz. Na škodu celé nahrávce jsou až příliš monotónně znějící bicí. Nechybí tradičně mystické intro, superrychlá vypalovačka (Fire And Blood), střednětempá (Call Of The Wild) a v takové struktuře bychom mohli pokračovat až do konce alba. V podstatě nic převratného. Zaryté příznivce true metalu ala MANOWAR toto novinkové album zcela určitě nezklame.
Ochutnávka: The Magic Goes On
Poněvadž se v roce 2005 sešlo opravdu větší množství více či méně zajímavých novinek od kapel působících v oblasti powermetalu, rozdělil jsem tento článek do dvou dílů. Pokračování se dočkáte v následujícím čísle MUSIC STORE.
