Asi těžko existuje muzikant, který by minimálně jednou nepoužil produkt amerického výrobce Jima Dunlopa. Ne, nemyslím tím pneumatiky Dunlop, ale výrobce běžného příslušenství jako jsou trsátka, slide, kapodastry, řemínky a prostředky pro údržbu, ovinovací dráty, ale taky Cry-Baby Wah, Dunlop a MXR efekty a v poslední době také struny.
Kdo si teď ale myslí, že si tato firma nechává své produkty vyrábět na Dálném Východě, jak je dnes běžné, mýlí se. Dunlop Manufacturing Inc. je stejně jako dříve rodinný podnik. Otec a zakladatel Jim Dunlop je stále ještě aktivní, sice ne s takovým nasazením jako dříve, ale jeho syn Jimmy Dunlop se stará o veškeré produkty a o marketing, dcera Jasmin má na starosti organizaci a vedení výroby.
Produkty se i nadále vyrábějí v Benicii, Kalifornie.
K tomu Jimmy říká: „Vyrábíme vše zde v USA, jsme 100% americká firma. Když se začalo s Dálným Východem a na trh přišly efektové pedály za 30 dolarů, nejprve jsem váhal. Je to tak správné? NE! Museli jsme tedy najít cestu, jak pokračovat tady u nás. Jsme sice o něco dražší než jiní, ale spousta muzikantů si za tuto kvalitu zaplatí stejně tak dnes jako dříve. Rád bych si ponechal i nadále kontrolu nad výrobou a kvalitou. A to mohu pouze zde na místě."
A jeho sestra Jasmin zachází ještě dále: „Vyrábět zde u nás je pro kvalitu to nejlepší, a pokud zákázník požaduje něco speciálního, můžeme spontánně reagovat, hned vyrobit a dodat. Nemusíme týdny čekat na loď z Číny. Můžeme naše výrobky okamžitě přizpůsobit poptávce."
Jednodušší to má Dunlop s trsátky. Jimmy: „Výroba trsátek je na celém světě stejně drahá. Používá se stejný materiál a jsou zásadně vyráběny strojově. To by číňané museli být extrémně levní, aby nás ohrozili." Dunlop Manufacturing zaměstnává v místě firemního sídla v Benicii 220 lidí, kteří pracují ve dvou továrních budovách. Před nedávnem firma získala i novou administrativní budovu, která je přestavěným US bunkrem z druhé světové války. Jedna cigaretová firma ji za poslední roky přestavěla na moderní kanceláře, naštěstí pro Dunlop se ale ocitla v konkurzu a Dunlop tuto plně a moderně vybavenou budovu získal. Radost měli hlavně kancelářští zaměstnanci a lidé pracující v oddělení vývoje - ti teď pracují v nejmodernějším prostředí. Další tři zatím nevybavené bunkry slouží jako sklady. Celkem má firma k dispozici 15000 metrů čtverečných pracovní plochy.
Příběh
Jim Dunlop se narodil v Glasgow ve Skotsku. Jeho otec hrál na piano, varhany, housle, banjo a mandolínu. Ve 13 letech se mohl Jim rozhodnout mezi kytarou a kolem – vybral si kolo. V 19 letech si ale přeci jen koupil svoji první kytaru – Framusku - a začal hrát. Jim miloval country a folk, své přátele uchvátil svojí verzí klasiky, Kansas City. Ve věku 23 let odešel Jim do Toronta, kde poznal svou ženu Bernice. Ale už za krátkou dobu, během jedné velmi studené zimy, si sbalil své věci a odstěhoval se do Muscle Beach v Kalifornii, do země nekonečných možností a teplého počasí.
Jim nejdříve pracoval ve firmě Nuclear Research Instrumens, kde se spřátelil se svým šéfem, hrajícím též na kytaru. Později pracoval jako design-inženýr pro Dymo Industries.
Během této doby se s kamarádem z Nuclear Research Instrumens po večerech piplali na vývoji přístroje pro kytary – VU-Tuneru, který ale neměl žádný úspěch.
5. července 1964 ale Jim přeci jen založil svoji první firmu – Jim Dunlop Company. Jeho prvním výrobkem byl „Vibra-Tuner", malý přístroj, který byl na kytaru připojen přísavnou destičkou a který ukazoval, jestli struna souzní s interní malou kmitající jazýčkovou píšťalou. Jednou byl Jim na obcházkách music shopů, aby se pokusil prodat svůj vynález, když vtom slyšel, jak někdo říká: „To, co by muzikant opravdu potřeboval, je fakt dobrej kapodastr." Bylo mu řečeno, že pokud by se našel někdo, kdo by vyrobil takové kapo, které by bezpečně drželo i u 12strunné kytary, pak že by tento člověk vydělal neskutečně mnoho peněz. Tato motivace mu stačila. Jeho inženýrská praxe mu umožnila vyvinout takzvaný sukový kapodastr. Nechal si vyrobit licí formu a začal doma, v obýváku, vyrábět svoje první kapa. Začátek velikého úspěchu... Tyto modely se dnes stále vyrábějí pod označením „1100 Series Kapo".
Brzy byla poptávka tak velká, že se výroba musela přesunout i do garáže. 19.března 1972 začal Jim vyrábět první trsátka. Předtím pečlivě studoval každé číslo magazínu „Guitar Player" a analyzoval komentáře kytaristů; brzy věděl, co chtějí – a co ne. První trsátko Dunlop bylo Nylon Standard Pick, které je i dnes v této velké škále produktů jedno z nejoblíbenějších.
Do této doby pracoval Jim pro svou firmu jen ve volném čase, v roce 1972 ale u Dymo Industries nadobro skončil a koncentroval se pouze na svou výrobu.
Se svou rodinou se odstěhoval do Benicie severně od San Francisca, kde se usadil v jedné továrně v Benicia Industrial Parku. Ale i tato byl za krátkou dobu malá, takže se přestěhovali do Industrial Way, kde je firma doma i dnes. A od té doby šlo vše kupředu:
1982 - kupuje Dunlop od Whirpool Corporation práva na Crybaby Wah pedál a startuje s elektronickými produkty
1986 - přichází na trh první Hendrix-Wah
1987 - Jim získává licenci na výrobu MXR efektů s originální nálepkou. Posunuje vývoj Dunlop efektů kupředu.
1991 - Dunlop přináší na trh Fuzz-Face
1995 - rozšiřuje výrobce své elektronické produkty o nálepku Rockman, kterou získal od Scholz Research and Developement
1997 - vyvíjí Dunlop nové Trigger Kapo, jedno z celosvětově nejúspěšnějších
2001 - kupuje od firmy ART práva na MXR a konečně může rozšířit program o další nové produkty
2005 - získává Dunlop licenci na výrobu kytarového příslušenství Harley-Davidson, např. pásy
2006 - spolupracuje Dunlop s Bobem Bradshawem, který vyvinul booster a overdrive.
A poté, co výrobce stále poslouchal: „Ach, Dunlop nevyrábí žádné struny?" se v roce 2006 začínají vyrábět i tyto. Zakoupili nové stroje z Itálie, zaměstnali specialistu Lese O’Connora a dalších 40 nových spolupracovníků a rozjeli výrobu dlouho očekávaných kytarových a basových strun.
Dnes Dunlop prodává v 80 zemích světa, program roste takřka denně.V současnosti firma vyrábí 2 700 různých produktů, od obou kapodastrů a trsátek přes slidy, ovinovací dráty, zámky popruhů, Herco příslušenství, kytarové pásy, futrály až po nepřeberné množství elektronických produktů jako je originál Cry Baby, Univibe, Heil-Talkbox, Rockman a MXR efekty. Dunlop Manufacturing byl celoživotním cílem Jima a jeho ženy, která ale bohužel v roce 2001 zemřela. Jimovo přání, vyrábět to nejlepší příslušenství pro muzikanty celého světa je od každého, který u Dunlopu pracuje, plně podporováno. On sám stále miluje country a folk a i nadále nikdo nezpívá „Kansas City" tak jako Jim.
What’s the trick?
V posledních letech Dunlop posílil, vyvinul v přímé spolupráci s různými známými muzikanty speciální přístroje. Jak přišli k takovým kontaktům? Jimmy: "Můj spolupracovník Scott bydlí v L.A., on je naším prvním kontaktem k muzikantům, jelikož je na místě a pohybuje se po studiích. Znal už léta např. Boba Brandshawa a když jsme potřebovali nový napájecí zdroj, kontaktovali jsme ho. A toto zase vedlo k novým pedálům, boosteru a overdrivu, které už dlouho staví Brandshaw pro své zákazníky. Tyto jsou ale pro normální spotřebitele nedostupné. Pak je tu ve hře také Bob Cedro (který mimochodem pracoval 10 let pro Toma Scholze) a já, my dva tu pracujeme na konstrukci a zapojování obvodů."
Jimmy pokračuje: „Za produkty jsou pak zodpovědní Bob, Scott, Sam McRae – s ním spolupracoval můj otec tenkrát ve firmě Dymo a v Dunlopu je od roku 1987 – a nově také George Tripps, který vede naši kancelář v L.A. George byl designer u Line6, předtím měl firmu na boutique pedály, jmenovala se Way Huge Electronic."
V současné době je celá řada Hendrix efektů přepracovávána, v přípravě je Octavia a Band-Of-Gypsies-Fuzz, ale na trh přijdou také Van Halen Wah a Buddy Guy Wah.
Od tohoto roku jsou v programu také Dunlop Custom Shop pedály. Původně koncipované jen pro americký trh, aby mohli kvalitní, zajímavé produkty nabídnout také normálním malým obchodům s muzikou mimo velké řetězce, pedály získaly extrémně velkou popularitu po celém světě, nejvíce pak v Japonsku. Bob Cedro: „Produkujeme malé série. Jsou to upravené sériové přístroje jako Overdrive nebo Phase 90. Začalo to přáním zákazníka, který potřeboval napájecí zdroj pro svého Rockmana, nebo Santana, který objednal čtyřnásobný nožní spínač. Tyto Custom Shop pedály jsou sice o něco dražší než ty normální, ale zákazníci je prostě milují."
Jak se Dunlop dívá na téma modeling? Bob: „My jsme přeci vyrobili úplně první modelátor (tenkrát u Toma Scholze), Rockmana, který spojil zkreslení, chorus, echo a hall se speaker/mikrofonní simulací. Sice jen analog, ale tuto konstelaci můžete dnes najít na každém modelingovém zesilovači či procesoru. Jimmy doplňuje: „Myslím že modelingové přístroje jsou vynikající a jsou velmi komfortní. A vedou muzikanty, aby přemýšleli nad zvuky. Dřív nebo později tak chtějí experimentovat s phasery či chorusy, a tak se dostanou k našim přístrojům. To je přeci báječné."
Shánění materiálu pro výrobu klasických efektových krabiček není vždy v dnešní digitální době jednoduché. Jak těžké je dnes sehnat dobré díly pro jejich výrobu? Sam McRay: „To je obrovský problém. Mnoho diskrétních součástek není, jsou stále častěji nahrazovány DSP, jiné zas mají tak extrémní toleranci, že je musíme přebírat ručně. Často musíme sáhnout po reprodukcích a to je složité, protože mnoho starých součástek jsou jednoduše součásti zvuku. Ale je tu ještě jedna jiná věc: mnoho muzikantů si poslechne staré efekty a jsou nadšeni. Jejich součástky, tedy spíše jejich hodnoty, se během času změnily cca o 30%, to znamená že tyto nástroje zní jinak než tenkrát. My máme teď možnost výběru: vyrobíme nástroje tak, aby byly jako tenkrát nebo aby zněly jako dnes? Další velký problém je nové R.O.H.S. nařízení, které nejen že zakazuje pájení olovnatým cínem (nový materiál vyžaduje vysoké pájecí teploty a tím pádem také jiné součástky), ale také nás nutí mnoho dílů kompletně zaměnit. Některé výrobky už opravdu nemůžeme vyrábět, protože v předložených alternativách nefungují."
Další důležitý bod je rozmezí mezi umělcem a technikem. Jak může technik prodat myšlenky muzikanta? Sam: „Je extrémně těžké popsat zvuk. Tlumočení mezi muzikantem a technikem je jedno velké tajemství. Člověk musí poslouchat, co říkáte, občas musí také dbát na to, co si myslíte že ten hledaný zvuk vytváří. Musí tedy vyslyšet, co opravdu chcete a analyzovat, jaké jsou chybičky. U některých přístrojů to může být všechno možné, někdy třeba i technická chyba v systému, může to být ale také relevantní maličký detail v pozadí. Trik je v rozpoznání a všimnutí si těchto věcí. A tady pomůže jen trpělivost."
Jimmy Dunlop: „Mnoho muzikantů, se kterými spolupracujeme, se stalo našimi dobrými přáteli. A je vážně fajn pracovat pro své přátele."
Vynálezce
I když by pan Dunlop mohl být už dávno v důchodu, je aktivní stejně jako dříve a zajímá se o nové výrobky. Jeho nejnovější vynález je držáček na noty, který je připevněn na kytaře pomocí přísavné destičky. Přišel na to, vlastně jako na všechny věci, díky svým zkušenostem: při nahrávání u něj doma se rozčiloval, že pokaždé, když se podívá do textu, změní si držení kytary. A vlastně je to dívání se do textu nepohodlné. Teď jsou noty stále tam, kam patří. Takto jednoduše a prostě může vypadat efektivní vyřešení problému – a právě toto je to, co Dunlop dělá už přes 40 let. Uvidíme, kdy se na trh dostane nový „Sheet Music Hold…
