Jméno tohoto kytaristy budí zasloužený obdiv muzikantů po celém světě. Jako jednomu z nemnoha se mu podařilo získat si respekt jak mezi jazzovými muzikanty a posluchači, tak i mezi těmi rockovými. Oba styly (a nejen je) totiž velmi efektně kloubí ve svých nápaditých kompozicích nepostrádajících silné melodie a nekompromisní virtuozitu.
Frank Gambale začal s kytarou docela brzy – už v 7 letech, ovlivněn svými staršími bratry. V těch dobách jej ponejvíce oslovovaly nahrávky Claptona, (Bluesbreakers), Hendrixe, Grateful Dead, Mike Bloomfielda a dalších. Ve 14 letech se začal orientovat i na jazz, přičemž jeho největším hrdinou se stal Chick Corea – dokonce se rozhodl dát kytaru k ledu a 2 roky se věnoval klávesám. I když se vrátil zpět ke kytaře, kladný vztah ke klávesovým nástrojům má dodnes. „Po 7 letech hraní na kytaru jsem zjistil, že většina kytaristů používá v různém kontextu stále stejné 3 bluesové licky dokola. Kytara mě začala nudit. Zdálo se mi, že klávesisté a saxofonisté jsou mnohem dál."
Ve svých 23 letech (1983) se přestěhoval z rodné hroudy známé pod jménem Austrálie do Los Angeles, aby zde mohl úspěšně vystudovat známý a opěvovaný Guitar Institute of Technology (v těch časech cvičíval 12 hodin denně). Následovala nabídka k působení jakožto instruktor v této škole, hraní po jazzových klubech s jeho triem, první nahrávky atd. V roce 1986 se objevil na turné s vynikajícím houslistou Jean-Luc Pontym, avšak v říjnu toho roku se dostal do bandu samotného Chicka Corei, v němž vydržel celých 6 let.
„Dobře, že jsem se od piána vrátil zpátky ke kytaře. Jestli Corea ve své kapele něco nepotřebuje, tak je to druhý klávesista." Během svého působení v Coreově kapele se podílel na natáčení následujících alb: Lightyears, GRP Super Live, Eye Of The Beholder, Inside Out a Beneath The Mask. S živou verzí skladby Lightyears vydanou na nahrávce GRP Super Live dokonce obdrželi ocenění Grammy za „nejlepší instrumentální výkon dua nebo kapely". V průběhu těchto let objela Coreova skupina prakticky celý svět. Chick Corea na něj měl dosti zásadní vliv: „Chick byl velmi úspěšný a přitom nikdy nepřistoupil na žádné kompromisy. Nebýt spolupráce s ním, zřejmě bych dospěl do bodu, kdy bych si řekl, že udělám komerční album, abych prodal více desek a vydělal peníze. Ale díky němu jsem zjistil dvě věci: Abych byl úspěšný, nemusím dělat kompromisy – proto jsem nikdy nebyl otrokem trendů. Také jsem si uvědomil, že nejdůležitější je uchovat si radost z živého hraní – a k tomu je někdy třeba více žít a méně hrát hudbu." Důvodem pro rozchod s Coreou nebylo nic jiného, než snaha prosadit se s vlastní tvorbou.
Stručně si vyjmenujme jeho sólové nahrávky: Po prvotině Brave New Guitar vydal kritikou velmi vysoce ceněné album A Present For The Future, na němž v celé kráse předvedl, co to je sweep picking, a podobně vydařený živák Live, který nahrál po mávratu z turné s Chickem Coreou, tedy v plné formě. Na následujícím Thunder From Down Under (první album pro velký label) si zahrál i sám Corea, Greg Bissonette nebo Vinnie Coliauta. Po nahrávce Noteworker – opět plné zajímavých hostů – už přišla jedna z nejznámějších s názvem The Great Explorers, kde můžete slyšet mj. basistu Stuarta Hamma. Alba Passages a Thinking Out Loud byla posledními, která vydal u major labelu – poté dává od velkého byznysu ruce pryč a spolu se Stuartem Hammem a Stevem Smithem vydává silná alba Show Me What You Can Do a The Light Beyond – máte-li v oblibě kvalitní fusion, neměli by ujít vaší pozornosti. Gambale & Collona pak nese v názvu jména svých dvou hlavních protagonistů – první z nich reprezentuje opět spíše fúzi, zatímco ten druhý se věnuje klasické kytaře. Výsledkem je poměrně zvláštní a zajímavé album plné silných melodií a virtuózních pasáží. Ještě dodejme, že Frank Gambale působí dlouhá léta v kvartetu Vital Information, které má na svém kontě již takřka 10 nahrávek (jejich seznam najdete např. na Internetu).
Aktuálním počinem Franka Gambaleho je nedávno vydané sólové album Coming To Your Senses. Na něm můžete slyšet vše, co jeho hru charakterizuje -- od fúze, přes funky a liché rytmy až po zběsilé běhy. Jeho silnou stránkou je však především kompoziční vyzrálost a silný smysl pro melodii. „Zkouším psát hudbu, která zní jako běžné věci, ale s nezvyklými zvraty a momenty." A pokud jde o jeho virtuozitu? „Když hraju, nepřemýšlím o tom, že teď budu hrát rychle. Hraju prostě to, co cítím. Přirovnávám noty hrané rychle za sebou k vlně – nevidíte jednotlivé kapky vody, ale celou tu vlnu. Pro mě mnoho not jednoduše představuje vlnu zvuku." Album působí na první poslech velmi uvolněným dojmem. „Prostřednictví internetových boardů jsem zjistil, že člověk se ničím nezavděčí všem posluchačům. Proto je pro mě důležité věřit ve vlastní schopnosti – když se mi zdá skladba dobrá, věřím svému úsudku. Nic jiného ani nemůžu dělat. Někomu se to bude líbit, jinému ne, je to jako s přepínáním kanálů v TV, když se vám program nelíbí. Nenutím poslouchat moji hudbu ty, kteří o ni nemají zájem."
Gear
Gambale dlouhou dobu používal kytary značky Ibanez, s firmou spolupracoval už od roku 1986 – výsledkem byla řada jeho vlastních signature modelů označovaná FGM (modely FGM100, 200, 300 a 400). Ten vycházel z elegantních kytar série S vyznačujících se především velmi plochým tělem. Není tomu ale dávno, co smlouvu vypověděl a posléze přešel do stáje firmy Yamaha. Ta pro něj opět vyrobila signature kytaru, na níž je zajímavé, že sám Frank Gambale navrhnul její tvar. „Udělali cokoliv, oč jsem si řekl. Ibanez nebyli ochotní provádět na mém modelu nějaké změny, neboť ty by představovaly náklady na změny ve výrobním procesu." Kytara má 24 pražců, je navíc vybavena novým systémem Fretwave pro zajištění stability ladění, snímače jsou namontovány zezadu. Při nahrávání desky Coming To Your Senses však používal ještě modely Ibanez FGM.
Základem zvuku Franka Gambaleho je preamp Marshall JMP-1 ve spojení s kon covým zesilovačem Stewart PA1000. Používá boxy Marshall 4 x 12 vintage reproduktory Celestion, nebo bedny Laney 4 x 12 s 60wattovými reproduktory Laney. Při nahrávání Senses… se dostalo i na boxy Yamaha se 4 x 12 vintage Celestiony. Snímány byly mikrofony Shure SM58 a lampovými Neumann U47.
Funkci jeho efektového parku zastává multiefekt G-Force firmy TC Electronic. Pro nožní ovládání slouží 2 volume pedály Ernie Ball a přepínač Rolls Midi Buddy. Mimo uvedené přístroje si oblíbil rovněž zesilovače Yamaha DG130 (s technologií digitálního modelingu), na které po zvukové stránce nedá dopustit. Používá trsátka tlustá 1mm trojúhelníkového tvaru a struny D’Addario tloušťky 009—042. Na zmiňovaném posledním albu můžete dále slyšet kytary Parker Fly, klasickou Takamine a zesilovače Carvin Legacy a Mirage Mistery.
Technika hry
Známým a populárním výsledkem jeho inovativního přístupu ke hře na kytaru je technika sweep pickingu dovedená takřka k dokonalosti. Sweep picking jako takový je technika známá dlouhou dobu (zjednodušeně řečeno jde o hrábnutí přes více strun jedním pohybem ruky např. při hraní arpegií). Frank Gambale byl však jeden z těch, kdo ji začaly používat ve větším rozsahu. Jeho idea spočívá zhruba v tom, že se snažíte šetřit údery trsátkem (resp. změny směru úhozů) a všude, kde je to možné, zahrajete daný lick úhozem v jednom směru (tj. nahoru nebo dolů) přes více strun. Takový způsob hraní je někdy nazývaný economy picking čili „ekonomické trsání". Minimalizaci počtu změn směru pohybu pravé ruky je pak především přizpůsoben prstoklad ruky levé. Takto pak např. běžnou pentatoniku nehrajete způsobem 2 prsty na struně, nýbrž zahrajete 3 tóny na jedné struně (tzn. začnete i skončite úhozem dolů) pokračujete 1 tónem (úhoz směrem dolů) a následují opět 3 tóny na následující struně – potom je směr trsátka při přechodu mezi strunami vždy stejný. Na podobném principu je založeno i hraní jiných stupnic, módů a arpegií. Pravda je, že pro někoho může tento způsob znamenat dosti nepříjemné komplikace z toho hlediska, že v některých pasážích představuje větší nároky na pohyb a prstoklady levé ruky.
Své poznatky Gambale shrnul v několika instruktážních knihách, přispíval do známých kytarových časopisů, natočil i několik videokazet a v 90. letech měl výrazný podíl na otevření hudební školy Los Angeles Music Academy, pro niž vypracoval roční výukový program v sekci kytary. Na této škole mimochodem učí dodnes (v případě, že není na turné) několik dnů v týdnu. Pedagogická činnost tohoto kytaristy tvoří důležitou součást jeho kariéry a je na tomto poli velmi uznávaný.
Sám zdůrazňuje potřebu cvičit nejen samotnou techniku, ale spíše nějakou technicky náročnou hudební myšlenku. Při každém cvičení je dobré zabývat se něčím novým, co ještě takříkajíc nemáte v paži. Sám říká: „Dnes už nemám tolik času na cvičení jako dříve, takže když mám volné 3 hodiny, nejdříve si na 10 minut sednu a přemýšlím, čím se budu zabývat. Můžu se učit novou stupnici, novou skladbu, improvizovat na akordovou sekvenci nové věci. Není důvod zabývat se něčím, co už umím, je třeba se neustále posouvat kupředu a učit se vždy něco nového." Za důležité považuje znalosti teorie, harmonie, čtení not a hraní s metronomem. „ Naprosto nezbytné však je dobře se při hraní bavit."
Na závěr malé doporučení, kde hledat informace na Internetu. Nejzajímavější volbou je rozhodně Frankova oficiální webová stránka, jejíž adresa zní www.frankgambale.com. Kromě různých nezbytných a užitečných informací týkajících se kytaristovy dosavadní kariéry zde každý měsíc najdete i 1 či 2 kytarové licky, které mohou posloužit jako docela zajímavá inspirace třeba pro dlouhé zimní večery. Najdete zde rovněž kompletní diskografii, která je sama o sobě dosti rozsáhlá. I kapela Vital Information má vlastní internetovou stránku, a to www.vitalinformation.com
