Proto se v této sérii zaměříme čistě na doprovodnou, nebo chcete-li rytmickou kytaru. Jednotlivé články si rozdělíme podle žánrových kategorií, a v nich si analyzujeme konkrétní příklady ze skladeb, které techniky a koncepty typické pro daný styl hudby využívají.
Funk
Vznik Funku jako žánru můžeme pravděpodobně datovat do poloviny šedesátých let, kdy se začal objevovat styl hudby kombinující prvky Jazzu, Soulu a R&B s větším důrazem na rytmiku v popředí s elektrickou baskytarou a bicími. Funkční harmonie populárních skladeb předešlých dekád je nahrazena statičtějšími groovy, často s modálními posuny a komplexní rytmickou mezihrou mezi rytmickou sekcí, elektrickou kytarou a četnými dechovými sekcemi. Elektrická kytara ještě není tak dominantní, jako později v rockových kapelách v sedmdesátých letech, ale určitě zabírá důležitější pozici, než dříve v letech čtyřicátých a padesátých.
Dnes najdeme kytarové party vycházející z Funku v hudbě všech žánrů. My si v tomto článků probereme klasické i moderní inkarnace tohoto stylu hry.
Red Hot Chili Peppers – If you have to ask
A zde máme první příklad. Jedná se o skladbu poněkud novějšího data, ale samotné techniky zde používané jsou velmi tradiční.
Rytmicky se zde držíme šestnáctinového paternu, využívajícího perkusivního zvuku zatlumených strun. Tento způsob tlumení bude velmi důležité ovládnout, chceme-li se jakékoliv formě Funku věnovat. Prsty levé ruky tedy lehce položíme na struny a aplikujeme na ně jen takový tlak, abychom jim zamezili v pohybu a rezonování. Důležité je prsty nezmáčknout příliš, abychom stále slyšeli jen perkusivní „škrkání“ a ne jednotlivé tóny. Málokdy budeme používat akordy, které pokrývají více než tři až čtyři struny. Držet se budeme více fragmentů, v tomto konkrétním případě většinou jen dvoutónových.
Red Hot Chili Peppers – Can´t stop
Další skladba od RHCP, tentokrát se ovšem budeme muset podívat na jiné způsoby tlumení.
Jak vidíme, tento příklad je více zaměřený na vyhrávání jednotlivých tónů, rozhodně více než na akordy či perkusivní tlumení. Při poslechu samotné skladby si ovšem všimneme agresivního charakteru, kterým jsou zahrány. Toho docílíme uvolněním zápěstí pravačky a hrou přes více strun, podobně jako u předchozího příkladu. Ostatní struny (kromě těch vypsaných v tabulatuře) ovšem musíme nutně tlumit. Tuto konkrétní techniku je velmi obtížné popisovat v textu, proto bych vás odkázal na videa doprovázející tento článek, kde je detailně vidět správná poloha rukou.
Tower of Power – Soul With a Capital S
Tower of Power je co do počtu hudebníků poněkud větší hudební ansámbl než předchozí funk-rockový kvartet. Přítomnost dechové sekce má na jednotlivé kytarové party pochopitelně vliv.
Zde máme pořád klasický Funkový kytarový groove, stojící na šestnáctinovém základu, s občasným tlumením využívající fragmenty akordů a vyššího rejstříku. Rozdíl mezi tímto příkladem a výtažkem z „If You Have to Ask“, zmíněným výše, je převážně v menším počtu perkusivních úderů. Přestože oba kytarové party stojí na šestnáctinovém rytmu, jeden z nich využívá nepřetržitého vyplňování potenciálních prázdných míst konstantním pohybem pravačky („If You Have to Ask“), zatímco druhý více pracuje s prázdným prostorem („Soul With a Capital S“).
Herbie Hancock – Chameleon
Důležitým atributem každého muzikanta je alespoň elementární obeznámenost s funkcí a charakterem ostatních nástrojů v kapele.
Konkrétně pro nás, jako pro kytaristy, mohou být obrovským zdrojem inspirace baskytarové funkové linky. Nejenže díky nim můžeme hlouběji proniknout do podstaty libovolného groovu a pochopit ať rozumově nebo intuitivně, proč funguje, ale studiem basových partů si můžeme rozšířit vlastní zásobu harmonických a melodických fórů i repertoár. Zde máme příklad jedné z nejlegendárnějších basových linek, a to „Chameleon“ od Herbieho Hancocka. Za využití chromatiky a synkopovaného rytmu může i běžný sled akordů Bbm7/Eb7 znít velmi cool.
James Brown – I Got You (I Feel Good)
Asi největší Funková klasika od Jamese Browna.
Samotná role kytary v této skladbě není nic, co bychom museli sáhodlouze studovat. Ve chvíli, kdy ovšem pro náš nástroj adaptujeme dechový part a spojíme jej s již existujícím kytarovými postupy, se situace změní. Za pozornost určitě stojí jednotlivé voicingy, využívající opět vyššího, ale i nižšího rejstříku a vesměs základních obratů dominantních septakordů. Doporučuji zalistovat pár čísel MS zpět a prozkoumat obraty Drop2 a Drop3. Pro budování zajímavých Funkových partů jsou určitě třeba.
The Meters – Cissy Strut
V této instrumentálce od The Meters se opět vracíme od větších ansámblů využívajících dechových sekcí k menší kapele.
„Cissy Strut“ kombinuje jak techniku uvolněného zápěstí a rozmáchlejších úderů, tak vyhrávání jednotlivých tónů bluesové stupnice se zápěstím ukotveným na kobylce. Přecházení mezi těmito technikami se může zdát jako úplná samozřejmost, překvapivě ovšem můžeme narazit na dost problémů.
U všech těchto příkladů doporučuji vyhledat jednotlivé skladby a konkrétní nahrávky a pracovat s nimi. Přestože všechny dané noty a prstoklady můžeme zapsat v notaci, potažmo v tabulatuře, samotný feeling jakéhokoliv daného žánru a skladby se často na papír přenést nedá. Jak moc za-swingované nebo rovné některé tyto příklady jsou, je opravdu lepší odposlouchat od samotných autorů.
Ještě jednou vás odkáži na doprovodná videa, kde všechny tyto příklady můžete v HD kvalitě zblízka a zpomaleně vidět a prozkoumat. Těším se na vás příště.