Vzhůru do nekonečna…
A snad ještě dál, a když už, tak s luxusní basou od německé firmy Warwick.
Renomé si firma získala výrobou tvarově i materiálově neotřelých baskytar a silných spolehlivých basových aparátů, které se staly nerozlučnými společníky špičkových hráčů světových pódií. Protože jsem již několikrát při testování baskytar této firmy o hráčích psal, dnes toto vynechám a přikročím rovnou k testu.
A že bude co testovat, to mi můžete věřit. V pevném pouzdře (FlightCase) s hliníkovými lištami trůnila elegantní čtyřstrunná baskytara pojmenovaná podle matematické konstanty nahánějící hrůzu všem lidičkám, kteří s nejstarší vědou skončili kdesi u trojčlenky. Tato kosmická konstanta zní „Nekonečno”, anglicky „Infinity” a obsahuje všechny záhady, kterými disponuje i naše baskytara. Když jsem se dozvěděl od distributora cenu, bylo mi hned jasné, že tento nástroj si na kšeft do Horní Lhoty asi nevezmu a že se o něj budu muset starat jako o miminko z královské krve. Teď chcete vědět kolik stojí, co? Nu, bratru okolo 115 tisíc korun. Pouze studio je ta prostora, kde basičku vyzkouším. Taktéž hned místopřísežně prohlašuji, že za ty prachy base nic neodpustím. Budu pes…
Není dřevo jako dřevo
Warwick je vyhlášený tím, že své nástroje vyrábí z luxusních exotických dřevin, které jsou velice krásné na pohled i omak. Nástroje jsou dokonale lakovány či voskovány, čímž dochází k zvýraznění dřevokresby. Zároveň se tím rapidně zvyšuje cena nástroje, nicméně kdo si připlatí, má krásný kousek. Tělo s dutinami (v podstatě hollow body – do spodního masivu je vyfrézována dutina a ta je překryta vrchní deskou) je u Infinity tvořeno z ovangkolu, horní deska je ovšem z javoru očkovaného (birdseye/ptačí oko). Jde o velmi krásnou a příjemnou přírodní texturu. Povrch mi na první pohled připomínal luxusní anglické či italské dýmky, kteréžto jsou taktéž povrchově opečovávány s maximální láskou a precizností. Tělo je poloduté, opatřené dvěma otvory ve tvaru písmene „f". Toto navozuje až přímo klasickou hudební atmosféru, neboť strunné smyčcové nástroje disponují podobnými rezonančními otvory. Výrobce se zde dušuje, že dutost nástroje přispívá k prodloužení sustainu a zhutňuje tón. Vrchní část těla nástroje je světlá, dřevo je pouze povrchově upraveno olejem, spodní (ovangkolová) část je tmavě hnědá. Tělo má klasický warwickovský design dlouhého zakulaceného přečnívajícího horního rohu a kratšího spodního, což zpříjemňuje stabilitu nástroje a umožňuje bezproblémovou hru ve vyšších polohách. Jisté tvarové nuance, které jsou pro Infinity specifické, tu však jsou a odhalíte je jistě sami již od pohledu. Například rohy obou křídel jsou zakončeny jemným „zobáčkem”. Markantnějším specifikem je oválné vybrání těla v místě zadní rolny (Infinity opět „vystrkuje růžky"). V tomto místě v okolí struníku je též nepatrně snížen profil vrchní javorové desky. Zkrátka, „krasavica"…
Nástroj má průchozí krk (taktéž přispívá k prodloužení sustainu). Je třídílný a výrobce zde znovu zopakoval očkový javor. Javorový základ kryje palisandrový hmatník. Palisandr má velkou odolnost proti prohmatání a je velmi příjemný do ruky. Navíc mám subjektivní pocit, že se struny například při slapování trochu razantněji odráží a zvuk je průraznější. (Ještě doplním, že v případě pětistrunné verze je krk Infinity „slepen! ze čtyř kusů.)
Bez pořádné elektriky ani ránu
Zvuk nástroje je snímán dvěma aktivními snímači typu MEC J/TJ. Snímač u krku je single a u kobylky je humbucker. Oba jsou napájeny devítivoltovou baterií, k níž se uživatel dostane po odklopení menší plastové krytky na zadní straně těla nástroje. (Bez baterie nevydá basa ani ťuk, takže je nutné vždy vytáhnout jacka po hraní, jinak byste se mohli na dalším kšeftu divit.) Větší plastový poklop pak kryje aktivní elektroniku. Přístup je vyřešen velmi jednoduše a prakticky. Single vytváří basový šťavnatý sound á la Precission a kobylkový humbucker nakopává zvuk pro modernější styly a průraznější techniky. K ovládání nástroje pak slouží tři otočné potenciometry. Prostřední je jednoduchý, oba krajní jsou dvoupatrové, či lépe řečeno obsahují kromě hlavního knobu ještě spodní otočný prstenec pro ovládání dalších korekcí. Potenciometrem nejblíže ke snímačům ovládá hráč celkovou hlasitost nástroje, spodním prstencem pak míchá poměr mezi singlem a humbuckerem. Prostřední jednoduchý ovladač slouží ke zvýraznění středových frekvencí (na 500 Hz). Nejspodnější dvojice slouží ke korekci basů a výšek (100 Hz a výšek 8,5 kHz). Kromě hlasitostního potenciometru mají všechny ostatní středovou aretaci znázorněnou malým důlkem na horní plošce knobů. Usuzuji, že první polovina dráhy korekčních potenciometrů je určena k přidávání frekvencí a druhá naopak k jejich výřezu. Hlasitostní potenciometr disponuje navíc ještě funkcí Pull/Push, tedy lze ho vytáhnout či zamáčknout. Vytažením deaktivujeme korekční obvody (basy, středy výšky). Celé toto řešení může být velice výhodné, neboť stiskem jediného tlačítka zcela změníme zvuk, nakopnutím korekcí potažmo i hlasitost. Výborné je to zejména při hraní vypjatějších či sólových pasáží. Výrobce toto doporučuje třeba pro odlišení prstových a slapových pasáží. Inu třeba tak. Výškový ovladač taktéž umožňuje funkci Pull/Push. Jeho vytažením rozpojíme zadní humbucker a získáme tak možnost další zvukové barvy.
Mechanika, míry nástroje a příslušenství
Celý mechanický hardware (kobylka, struník, snímače a ladící kolíky) je proveden v černé barvě a je samozřejmě kovový. Výjimkou jsou jen zlaté pražce a ústí jackové zdířky. Mnou testovaný čtyřstrunný model je opatřen standardní „warwickovskou" zapouzdřenou mechanikou. Patentovaná kobylka umožňuje velmi precizní doladění oktáv a spolu s již klasickým nultým pražcem JUST A NUT III (též patentovaným) skýtá hudebníkovi možnost nastavit výšku strun a potažmo dohmat přesně tak, jak mu to vyhovuje. Struník je (stejně jako u ostatních modelů) oddělený. Struny ani u čtyřstrunného, ani u pětistrunného modelu neprochází skrz tělo. Bylo by to zřejmě kvůli dutosti nástroje nemožné. Poslední „vychytávkou" je odklápěcí šachta umožňující bezproblémový přístup k výztuze hmatníku.
Nástroj je dlouhý 1115 mm, široký v nejširším místě 330 mm. Ve XII. poloze je krk široký 54 mm a na nultém pražci 37 mm. Krk disponuje čtyřiadvaceti pražci a má rozsah tří oktáv a malé tercie. Nástroj je dodáván v masívním čtverhranném okovaném futrálu. (Vypadá velice bytelně, doufám však, že to s ním po čase nedopadne jako s naším, nedávno zakoupeným pedalboardem od stejné firmy, na kterém se během týdne zkroutila aluminiová fólie a do věčných lovišť odešly všechny gumové protiskluzové špunty.) Vnitřek pouzdra je vypolstrován černým plyšem. Krk zapadá do prohlubně a spolehlivě v něm sedí. Prostor pro tělo je čtverhranný. Aby se basa uvnitř neklepala, jsou přidány jakési volné polštářky, které nacpete do výkrojů na bocích nástroje. Tím ho „utemujete”. K nástroji je dodávána montážní a údržbová sada. Co obsahuje? Z nářadí především klíč na výztuž krku a imbusové klíče na různé šroubovací části u mechaniky a snímačů. Dále pak sadu naprosto jedinečných strun EMP o tloušťce 045". (Na tento tah strun je basa seřízena a má drážky v nultém pražci). Pro „krásu" nástroje zde nalezneme ještě konzervační pastu a bavlněný hadřík, kterým můžete svou lásku potírat a leštit k vzteku vašich manželek a přítelkyň do vysokého lesku. Dále je zde pak záruční list s jakýmsi nepříliš vzhledným identifikačním rodným listem basy a manuál snad ve všech možných i nemožných jazycích. K base jsou přiloženy též zámky na popruh.
Proč bychom se netěšili,
když nám Pánbůh bigbát dal Konečně jsem se prokousal k tomu, co je smyslem dnešního článku, a to je k testování samotnému. Každý test na nástroj je vždy subjektivním pohledem jednoho muzikanta na věc a já zastávám názor, že každý zvuk je zvuk a někdy se může hodit. Mí čtenáři vědí, že jsem zastáncem nástrojů americké provenience a že mám v podstatě rád jednoduchost. Také mám ale rád moderní nadupaný zvuk a to se s dnešní recenzí nikterak nemíjí. Mé první testování spočívalo v tom, že jsem si nástroj pověsil na krk a pracky dal na hmatník. Nástroj mi kupodivu seděl bezvadně, nic nepřekáželo, nic nevyčnívalo. První pocit ze hry „na sucho" a dohmatu byl výborný. Dlouhatánský, rovný, do ruky dobře padnoucí krk pobitý množstvím pražců mi signalizoval, že tapingy budou jedna báseň. Spousta recenzentů začíná test nástroje tím, že ho poslouchají bez zapojení. Hodnotí tak rezonanci dřeva. Já tuto potřebu u elektrických nástrojů nemám. Jen jsem si postavil všechny tři basy do stojanů a brnkal na prázdných strunách. Přestože výrobce píše, že dutinová konstrukce těla tohoto Warwicku zvyšuje akustické vlastnosti a sustain, nejznělejším z nástrojů byl kupodivu můj Fender Reissue 51. Jde o reedici první basy, která kdy spatřila světlo světa. Je přímo punkově jednoduchá, ale je na ní hodně materiálu, tak proto asi zní plně. Rozhodně produkovala nejvíce basů. Samozřejmě, oba další nástroje (G&L 2000 a náš Infinity) disponují špičkovou elektronikou, která Fendera při amplifikaci snadno dožene. Ale ta měkkost (hmmm…). Basu jsem zapojil a přikročil ke hře samotné. Mohu zde s čistým svědomím konstatovat, že po prvních tónech mi bylo jasné, že tohle není žádné chrastítko, ale opravdu skvěle postavený nástroj s moderním soundem. Pevný zvuk, frekvenčně plný. Tóny hrají vyrovnaně, žádné vlky ani neznělosti. Když zahrajete E strunu, tak není slabší než A struna, no prostě co vám mám povídat. Flažolety (umělé i přirozené) se ozývaly bez vynaložení sebemenší námahy. Pohrával jsem si s poměrem mezi jednotlivými snímači.
Na prstovou hru jsem lehce přidal kobylkový snímač a středy maličko vytočil do plusu. Basa krásně mručí, vše, co hrajete, je maximálně konkrétní. Rychlé běhy nemají tendenci se slévat. Na slap stačilo středy zase ubrat a trochu přitlačit basy. Výhodou je ona Pull/Push funkce, kdy si na prstovou hru nastavíte jeden zvuk a na slap druhý a pak už stačí jen přepnout. Basu jsem zároveň otestoval při nahrávání ve studiu. Do kapely grunge-rockového stylu naše basa zapadla jako ulitá. Hodně to taktéž bylo tím, že basista na rozdíl od jiných hráčů věděl, co hraje. V jedné skladbě dokonce podladil E až na subkontra C. Chrochtající našlapaný spodek mu byl za jeho snahu odměnou. Zkoušel jsem s basou různé hříčky a tapingy a rozhodl jsem se, že se s vámi o dvě ukázky podělím na webu (až to smíchám).
Shrnutí a trochu kritiky na závěr
Co by to bylo za recenzi, kdyby nebyla i trochu kritická. Vypadal bych, jako že si mě chlapi od Warwicku koupili. Tedy několik výtek: Protože nejsem specialistou na exotická dřeva a řemeslné zpracování odhadnu jen na základě „líbí, nelíbí", vypravil jsem se za kolegou, který není jen vystudovaným klasickým kytaristou, ale je též vyučeným kytarářem. Basu dlouho prohlížel a pak mi sdělil verdikt. Vrchní práce provedena mistrovsky, ale vnitřní opracování už tak dobré není. Tu a tam v F otvorech zateklý vosk, tu a tam neopracovaný kousek materiálu viditelný pouhým okem. Příliš se mu nepozdával otvorem snadno viditelný červený a bílý drát od elektroniky. Říkal dle mého názoru pravdivou myšlenku, že celý nástroj je koncipován s příklonem ke klasickému pojetí, proto by mohly být vodiče schovány. Připojil ještě jednu faktickou připomínku právě ohledně sustainu. Prý je rezonanční celistvost těla s dutinou narušena velkým výřezem pro elektroniku zaslepeným pouze plastovým deklem. (když tento odklopíte, můžete pohodlně “f” otvorem skrz basu pozorovat sousedovu manželku na druhé straně ulice, jak se převléká.) Ještě na dvě věci jsme měli stejné názory. Prvním byla blízkost snímačů u strun, která nám přišla až příliš přehnaná a druhým cena nástroje o níž jsme přesvědčeni, že je přeci jen vysoká. Já bych připojil ještě dva detaily k příslušenství. Servisní balíček je super, jen není na můj vkus příliš skladný a oba volně ložené polštářky pro „znehybnění basy" bych jistojistě ztratil již na prvním kšeftu. Ale to jsou opravdu malicherné hovadiny, které se při prvních tónech agresivního moderního zvuku rozplývají v mlze. V této cenové kategorii můžete volit například mezi Foderou, Sadowskim, Modulusem, ale s Warwickem rozhodně nešlápnete vedle, neboť je důstojnou evropskou konkurencí zaoceánským basičkám.
