Když na jaře roku 1953 začali Leo Fender, Freddie Taveres a Bill Carson práci na konstrukci nového modelu kytary, jistě netušili, že dali základ legendě, která nebyla dodnes překonána - Fender Stratocaster. Souhrou bůhvíčeho vznikla kytara, která je nejkopírovanějším nástrojem na světě. Unikátní, modulární design, který umožňoval snadnou montáž a velkou variabilitu, inspiroval, a stále inspiruje mnohé velké i malé výrobce k více či méně podobným kopiím či variacím na dané téma.
Dnes bychom vám chtěli popsat jednu z nich, i když se vlastně o přímou kopii nejedná, neboť na tomto nástroji není až na pár vrutů a vrchní kryt nic shodného s originálem. Můžete si říci – „Proč s tím tady prudí"? Vzhledem k tomu, že se jedná o dosti výjimečný nástroj jistých kvalit, myslíme si, že se najde mnoho kytarových fandů, které by to mohlo zajímat. Nástroj vznikl jako experiment se snahou nalézt řešení určitých, ve vší úctě k milovaným tvůrcům originálu, nedokonalostí, které s sebou původní konstrukce nese. K tomu se ale dostaneme později. Téměř 100% použitých součástí bylo vyrobeno (alespoň jak tvrdí dodavatelé) v USA. V lednu bylo vše zakoupeno v Los Angeles na jubilejní sté výstavě NAMM (National Association of Music Merchants), přímo od příslušných výrobců a v kufru převezeno do otčiny.
Popis
Oba hlavní díly nástroje, tedy tělo a krk, jsou vyrobeny firmou, která jako jedna z mála vlastní licenci fy. Fender na výrobu přesných replik MIGHTY MITE, což se dá přeložit i jako „mocná maličkost" nebo „mohutný drobeček". Zakoupené díly toto jméno potvrzují.
Tělo je z bahenního jasanu, provedené v matném bezbarvém průhledném laku. Výrobce udává povrchovou úpravu jako „sealed", což je něco jako uzavřeno, zapečetěno. Z jejich hlediska se jedná o polotovar, který je možno dále barevně upravovat. Nám se ale tahle „polotovarová" nebarva vždy líbila ze všech nejvíce, takže jsme ji nechali tak, jak byla. Vzhledem k tomu, že lak je nanesen ve štědré vrstvě, nemáme o jeho životnost obavy.
Krk je kapitola sama pro sebe. Je vyroben z druhu javoru, jehož jméno v doslovném překladu z angličtiny znamená cosi jako „ptačí oko" (Birdseye). V češtině jednoduše „očkovaný" (nikoliv však proti neštovicím). Dřevo pochází z východního kanadsko-amerického pomezí, kde vzhledem k drsným klimatickým podmínkám rostou stromy pomalu, což má za následek hustá léta a tím pádem i velkou tvrdost materiálu. Hmatník je zhotoven z podobného dřeva, ale s ještě výraznější kresbou, takže vypadá, jako by byl politý kávou, jak prohlásil jistý kytarista, když viděl nástroj poprvé (a myslel to vážně).
Pražce jsou úzké a nízké tak jako na velmi starých „Vintage" modelech. To by mohlo v éře maxijumbo pražců znít trochu nepohodlně, ale opak jest pravdou. Díky tvrdosti materiálu bylo možno vyrobit krk, který je velmi plochý v porovnání s originálem (19 mm k hraně pražců), což zároveň s nízkým nastavením strun umožňuje velmi pohodlné hraní - speciálně pak akordů. Pnutí krku se nastavuje moderním způsobem, tedy u nultého pražce, kterým je LSR Roller Nut (ložiskový pražec). Z hmatníku bylo nutno odfrézovat trochu materiálu pod posledním 22. pražcem tak, aby se do těchto míst vešel vrchní kryt se snímači. Kdybychom do patky krku namontovali systém umožňující jeho naklánění (Micro Tilt/Fender patent), nebylo by třeba tuto úpravu dělat. Tento systém je užitečný, pokud je nástroj vybaven kobylkou/tremolem, které je vyšší (jako třeba zamykací Fender deluxe/F.Rose, kde jsou zámky strun přímo v kamenech. Aby byl zachovám nízký dohmat, je třeba krk lehce předklonit. Tomu jsme se zde ovšem chtěli vyhnout, neboť si myslíme, že pokud se krk dotýká celou plochou patky těla, ke kterému je přišroubován, zaručuje to nejdelší možný „sustain". Zde je ale zapotřebí nízké tremolo, k čemuž se dostaneme za chvíli.
Pro ladící mechaniky jsme si zašli přímo ke „kováři". Stařičký Bob Sperzel a jeho syn Rob vystavovali ve svém stánku množství železa, nad kterým by zaplesalo srdce každého fajnšmekra. K vidění i ke koupi byly modely v různých barevných provedeních pokrývající všechny možné aplikace. Mechaniky Sperzel jsou v branži označovány za Rolls-Royce. Jsou často kopírovány, a tak Bob zdůrazňoval, že na jejich originálních výrobcích je logo s jejich jménem. Starý pán zamáčkl slzu a zavzpomínal na “Hradčana” a plzeňské pivo, mladý pán pak zřejmě na to, že by bylo potřeba doplnit oběživo do ruličky, což byla vhodná konstelace na uskutečnění našich záměrů.
Byla zakoupena sada zamykacích mechanik v niklovém provedení. Má dvě pěkné „vychytávky". Zaprvé - kolíky, kterými se prostrkávají struny se postupně (od E6 do E1) snižují, takže odpadá nutnost montáže přítlačného „stromku" na tenké struny. Zde by to stejně nebylo nutné, protože LSR Roller Nut má za ložisky, kterými procházejí struny, gumovou podložku, která tlumí jejich případné vibrace a drnčení. Druhá záležitost je ovšem lahůdková. Jde o zcela nový druh přelaďovače nazvaného „The D Thing" neboli „Věc D". Jedná se o systém integrovaný do zamykací mechaniky umožňující instantní přelaďovéní E6 do D a zpět. Bystřejší namítne: “Ale vždyť se při podladění celá kytara s plovoucím tremolem rozladí!” Správná námitka! I toto však bylo ošetřeno. Nabízelo se použití přídavného zařízení zvaného „Black Box", jakéhosi přídavného „tlumiče". Ten ale podstatně degraduje užitnost plovoucího dvouzvratného vibráta.
Takže tedy k tremolu. Jak už bylo zmíněno, bylo žádoucí použití co možná nejnižšího systému. Tuto specifikaci beze zbytku splňuje systém fy. Wilkinson, stejně jako další příslušenství (destička pod šrouby k upevnění krku, pouzdro na baterii, kování na výstupní konektor, zamykání řemenu Schaller, vruty. Aby to nebylo tak jednoduché, vymysleli jsme si, že tremolo by mělo být nejen aretační v „nulté" poloze, umožňující přelaďování, ale také zamykací (rozuměj struny bez koncových válečků, utažené v tremolu). Toho bylo dosaženo fúzí dvou systémů, z nichž byl složen jeden, který splňoval zadání. Vibráto pracuje tak, že ve standardní „bojové" poloze se chová podle očekávání standardně. Pokud je páka neutažena v pracovní poloze, tak se po uvolnění z dlaně sama sklopí směrem dolů a její druhý konec zajede do otvoru v matce, která je nainstalována na spodním krytu pružin. Jejímu uzamčení ve správné poloze napomáhá další pružina, která zatáhne a drží páku uzamčenu. Aby bylo zachováno ladění v obou polohách, jsou do systému integrovány elipsové běžce, po kterých se patice páky posouvá. Tento systém nejenže „drží" při přeladění, ale též (a to ocení zvláště studioví hráči) při tahání strun, kdy při vícehlasech cestují ostatní struny dolů. Páku je možno dotáhnou tak, že drží v kterékoliv poloze, ale potom je nutno ji do „zamykací" pozice zaklopit ručně. Tím bychom považovali kapitolu vibráto za ukončenou.
Nejzajímavější částí našeho experimentu bude zřejmě elektronika. Obdobně jako v případě ladící mechaniky zamířily naše kroky k jádru profesionálních „aktivistů", kterými byli a jsou nejznámější protagonisté kytarové aktivní elektroniky - americká firma EMG. Vzhledem k tomu, že se s “veliteli” firmy již nějaký čas známe, byla dohoda vcelku rychlá a probíhala podle ustálených amerických tradic, což by se dalo popsat jako „Naval doláče, tady máš škatuli". Přes naši vrozenou skromnost jsme si bez váhání vyžádali nejdražší komplet, který firma nabízí. Je to model DG-20, v kterémžto názvu je zakódováno jméno slavného kytaristy Davida Gilmoura, též zvaného Mr. Pink Floyd. Tato elekronika, vyvinutá s jeho přispěním, mu byla „ušita na míru". David tento systém používá již více než 15 let! Má jej namontován na svém „hlavním" červeném Stratocasteru, na který hrál i v Praze. Tuto sadu jsme nevybrali náhodně. Delší dobu nám bylo záhadou, jak dokáže i naživo při koncertech vygenerovat tak krásné a totálně odlišné zvuky. Původně jsme podezírali firmu Boss, od které má pedály Mr. Gilmour poseté jeviště, že pro něj vyvinula nějaký „vychytralý škatul". Po uvedení zde popisovaného nástroje do provozu jsme však dospěli k názoru, že se nám tuto záhadu podařilo (alespoň částečně) vyřešit. DG-20 integruje hned několik obvodů.
SA - single coils
V rozporu se svým názvem obsahují jednotlivé snímače dvě cívky, z nichž je každá samostatně ošetřena jedním z předzesilovačů zabudovaným do snímače. Signál je následně smíchán v poměru, který je libovolně nastavitelný tak, jak ucho ráčí (v komerčním výrobku „natvrdo"). Cívky jsou velmi přesně vinuty, impedančně a indukčně přizpůsobeny a následně vakuově uzavřeny. Při nastavování poměru cívek jednotlivých snímačů používá EMG tzv. „Impedance Modeling", což umožňuje „vytvarovat" výslednou křivku frekvenčního průběhu tak, že obsahuje více harmonických kmitočtů než je možné získat z konvenčních pasivních jednotek.
Většina EMG snímačů má tzv. Bar Magnets (magnetické tyče). Výrobce tvrdí (a majitelé Stratocasterů mohou jistě potvrdit), že pólové nástavce produkují pod každou strunou velmi silné magnetické pole, což zvláště v případě tří singl snímačů v řadě, způsobuje Dopplerův efekt, kdy se zvláště silnější struny (E, A a D) „nepřirozeně" pohybují a neladí. Při vytahování se pak struny též dostávají mimo hlavní magnetické pole a signál v rozporu s přáním hráče slábne. Použitím jedné, podélně umístěné magnetické tyče, se tento problém podařilo z větší části eliminovat. V této souvislosti je velmi zajímavé konstatování ve firemní literatuře, které praví, že snímače by vlastně vůbec žádné magnety mít nemusely!? Každopádně námi použitý model SA disponuje nízkým magnetizmem, takže příliš neovlivňuje pohyb strun a jejich ladění. Na doporučení výrobce, mohou být tak blízko u strun, jak to jen hrací komfort dovolí. Integrované předzesilovače umožňují použití dlouhých šňůr (do 30m), bez ztráty kvality signálu. Nástroj též nemění barvu zvuku při stažené hlasitosti (neztrácí výšky). Vzhledem k tomu, že je vysokoimpedanční výstup snímačů konvertován na nižší, je možno kytaru zapojit (bez DI boxu) přímo do mixážního pultu, rekordéru nebo do domácího sterea. Celý systém snímačů je o něco komplexnější nežli tento popis naznačuje, ale pojďme se spokojit se zjištěním, že nebručí(odstup je cca -100 dBV) a že funguje jako príma generátor signálu pro další obvody, které jsou součástí systému. Ještě snad stojí za zmínku fakt, že vzhledem k vysokému odstupu, není nutno zemnit struny, čímž se sníží možnost zásahu el. proudem. (Pozn.: pisatel článku, má stále v živé paměti struny, vypálené do svého předloktí zároveň s důlky až na kost, vypálenými mikrofonem do konečků prstů.
SPC - Strat Presence Control
Hlavním záměrem při designu SPC, bylo co nejvíce přiblížit zvuk single snímačů zvuku dvoucívkových humbuckerů. Toho bylo dosaženo zesílením širokého středního pásma. Zároveň jsou potlačeny výšky. Výsledkem je „hutnější" zvuk, který při zkreslení připomíná humbuckingy, ovšem s tím, že je v něm stále slyšet „drát". To přispívá k čitelnosti hraných tónů, bez nepříjemných, nakřápnutých" výšek. Činnost tohoto obvodu je plně proměnná pomocí potenciometru. Takže, čím více středů, tím méně výšek a silnější výstupní napětí.
EXG - Guitar Expander
Tento obvod, opět ovládaný potenciometrem, dělá pravý opak toho co SPC a navíc ovlivňuje basy. Otáčením ve směru hod. ručiček narůstají výšky a basy a zároveň jsou potlačovány středy. Funguje to podobně, jako kdyby jste otáčeli korekcemi na zesilovači, ovšem s tím, že se vše odehrává naráz. Výsledkem je zvuk, který je „stratáčovější" nežli originál. Krystalické výšky a plné basy produkují „Twang", který každého, kdo má tento zvuk rád, vezme za srdce. Protože lze nastavení obou výše popsaných obvodů plynule měnit, lze tak dosáhnout nesčetné množství kombinací z nichž je většina velmi použitelná. To vše, bez nutnosti dotknouti se zesilovače. Vzhledem k již zmíněnému nízkoimpedančnímu, silnému výstupu, se signál z kytary bez problému protlačí kaskádou efektů, aniž by to nějak znatelně ovlivnilo výsledný signál na druhém konci.
Většina z vás se asi zeptá: „How much ta sranda koštuje?" Již klasik říkal, že „Dobré věci nejsou levné". Tak tedy - celá záležitost, bez kobylky, nového krytu, drobných součástek a práce, stála cca USD 1.000,-. Vzhledem k tomu, že se tento nástroj setkal s velmi kladným ohlasem ze strany kytaristů, kteří jej měli možnost vyzkoušet a kteří projevili přání vlastnit něco podobného, je zcela možné, že experiment bude zopakován. Zde je dlužno zmínit, že pro veškeré výše popsané operace související se sestavením kytary, svůj mozek a šikovné české ručičky propůjčil známý, pražský kytarový doktor (a muzikant) Ondra Liška.
Pozn. autora: původní perleťový kryt byl z estetických důvodů vyměněn za orig. Fender „Tortoise shell" (hnědá imitace želvoviny).
