Kytarové krabičky MXR - spadající pod americkou firmu Dunlop - je asi zbytečné představovat. Osobně neznám snad jediného kytaristu, který by některou z těchto malých pastelově barevných pastiček alespoň koutkem oka nezahlédl. Naopak, mnozí mají alespoň jednu ve svém efektovém vybavení.
Keith Barr a jeho kámoš Terry Sherwood určitě netušili, jakou udělají díru do světa, když na počátku sedmdesátých let otevřeli opravnu audiotechniky s marketingově nepříliš důvtipným názvem Audio Services. Oba hoši nejenže spravovali porouchané přístroje, ale ve volném čase se šťourali v efektech místních kytaristů. Jednoho dne tak spatřil světlo světa oranžový Phase 90. Z lokální firmy se stala firma velká a její efekty se rozlétly po celém světě, aby oslovily stovky známých muzikantů. „Mixér“ se roztočil na plné obrátky.
Různobarevné koktaily
Společnost MXR, kterou v devadesátých letech koupil koncern Jim Dunlop, má na svém kontě okolo pětadvaceti efektů, z nichž některé jsou dnes mezi kytaristy stále hojně používanou legendou. Zcela jednoznačně lze za takovou legendu považovat i kytarový kompresor Dyna Comp z roku 1976.
Dnes budeme pro vás testovat opravdový vintage bonbónek s označením CSP-028. Je též označen jako „76“ Vintage. Jedná se totiž o reinkarnaci původního originálního efektu, jehož zvukový charakter by měl najít uplatnění na podiu i ve studiu. Krabička je na rozdíl od ostatních MXR modelů vyrobena z hliníku – tzn. pro šasi byl použit stejný materiál jako u původního modelu. Pro přístup k baterii je stejně jako u jiných modelů nutné odšroubovat dno efektu chycené čtyřmi zapuštěnými křížovými šroubky. Dno je též opatřeno protiskluzovými gumovými samolepícími podložkami, které jsou nalepeny (také hodně „vintage“) nakřivo. Velmi mě překvapilo, že plošný spoj se součástkami je do přístroje jen volně vložen bez jakéhokoliv uchycení a drží pouze na drátech vedoucích k potenciometrům a jackovým zdířkám. Aby se v krabičce neklepal, je omotán molitanem. Do spodní části tohoto molitanu se zároveň balí i baterie. Celé zapojení je „Old School“ CA3080 „Metal Can - tedy původní, jako v roce 1976. Výrobce chtěl použitím tohoto integrovaného obvodu dosáhnout zvuku maximálně podobného sedmdesátým létům, proto tedy old school. Pokud byste chtěli použít napáječ a hledali přitom napájecí zdířku, máte stejnou smůlu jako já. Tento model je prostě jen na baterii. Co se ovladačů týká, Dyna Comp používá pouze dva: Output, kterým nastavuje hráč výstupní hlasitost a Sensitivity, pod nímž se skrývá celý komprimační proces. Žádné složité nastavování parametrů attack, release apod. Vše je skryto pod jedním čudlíkem. Pak už záleží na kytaristovi, jak efekt dokáže použít. Náš Dyna Comp není (tak, jak je tomu u běžně sériově vyráběných efektů MXR) vybaven indikační LEDkou, informující o aktivaci efektu. Na tomto modelu je též použita původní grafika potisku (logo a název efektu).
Full Bodied sustain
Myslím, že jsem se již v jednom testu zmínil o tom, že Dyna Comp byl mým prvním pořízeným efektem. Sice jsem tehdy ve svých téměř ještě pubertálních letech vůbec nevěděl, co kompresor vlastně „dělá“, ale hrozně jsem toužil mít něco, kde je napsáno USA. Byl jsem pak velmi zklamán, když mi z patnáctiwatového komba Vermona nelezl zvuk jako Gilmourovi. Asi to bylo tím, že Gilmour neměl místo elektriky španělku se snímačem zakončeným pětikolíkem. O to radostněji vnímám tento efekt dnes, když už maličko vím, o čem je řeč.
Dyna Com jsem zkoušel velmi detailně ve studiu na tranzistorovém kombu Fender a na celolampovém vintage aparátu Bohm. K testování jsem využil kytary Epiphone Les Paul Deluxe a Fender Stratocaster Highway. Každý z těchto nástrojů má své velké specifikum a každý z modelů je legendou. Samozřejmě originál Gibson je originál, ale dostupný nástroj byl velmi zdařilý. Kromě Dyna Compu jsem využíval ještě + Distortion od téže firmy a Satchurator od společnosti Vox. První, co mě zajímalo, byla délka tónu a její kvalita. Tedy jak kompresor dokáže prodloužit tón při sólové hře. Výrobce v prospektu píše, že Dyna Comp je jedním z mála efektů, který při komprimaci tón neztenčuje. Při polovičním zkreslení na MXR distortionu a poloviční hodnotě funkce Sensitivity jsem do toho „praštil“.
Tóny se skutečně krásně táhly, a to zejména ve vyšších polohách. Bez problému se však daly hrát i tvrdší beglajty a riffy. Když jsem efekt vypnul, nenastala žádná změna, kromě toho, že se zkrátilo doznívání tónu. Prostě najednou začal „chcípat“. U všech nástrojů, se kterými jsem MXR testoval, jsem si všiml, že kompresor nejenže prodlužuje tón, ale činí ho jakoby plnějším a zároveň chlupatějším. Je to zřejmě způsobeno tím, že vytahuje na povrch harmonické kmitočty, které normálně nejsou slyšet a ztrácí se ve zvukovém spektru. To platí samozřejmě hlavně u zkreslených pasáží. Skvěle mi zněl též čistý nebo chorusovaný Stratocaster, jemuž Dyna Comp dodává specifický twang. Jako chorus jsme používali opět MXR M134.
První, co kytaristu osloví, je nakopnutí jeho aparátu, potažmo jeho sól. Najednou je slyšet. Na pouhé zesílení však stačí koupit jen Micro Amp. Pokud se však zaposloucháte do barvy vytvořené pomocí našeho kompresoru, musíte mít pocit, že je tam toho mnohem více, tenhle zvuk jste již někde slyšeli a až dosud se vám ho nepodařilo stvořit. Vězte tedy, že za tím stojí náš Dyna Comp. Je užívaný spoustou slavných kytaristů na světě a někteří i skrze něho vytvořili svou charakteristickou barvu. Např. John Frusciante od RHChP.
Na závěr už jen stručně: MXR Dyna Comp by neměl chybět v žádném pedalboardu pořádného kytaristy. Nicméně je na každém, zda si pořídí tento vintage model nebo zda dá raději přednost lacinějšímu modelu s LEDkou a možností napájení adaptérem.
