Neuběhlo ani tolik času, kdy jsem testoval modelingový stomp box Crossroads signovaný jménem Erica Claptona, a už je zde podobný model s jiným slavným kytarovým jménem. I zde půjde o výrobek firmy DigiTech ze série Artist; i zde bude řeč o legendárních skladbách, které posloužily jako zvukové vzorky a i zde se podíváme na to, jestli jsou věrné více či méně. Chybí nám ještě jméno kytarové legendy. Dámy a pánové, Jimi Hendrix...
Firma DigiTech má v poslední době velmi dobrý úspěch se sériemi Artist, které vcelku věrně napodobují zvuk studiových či živých nahrávek slavných kytaristů. Jejich patentovaná technologie Production Modeling se opírá o možnost mít v jednom efektu typ reprobedny, mikrofonu a jeho umístění, efektů pre/post a pochopitelně typ aparátu. Protože je hledání těchto specifikací velmi složité někdy i zhola nemožné, oslovila firma DigiTech samotné kytaristy či jejich techniky. V případě Hendrixe samozřejmě nemohla oslovit přímo jeho, protože je už přes třicet let mrtvý (vlastně tento rok 19. září uplyne 35 let od jeho úmrtí), ale stále žije neméně legendární zvukový inženýr, který s Hendrixem spolupracoval od začátku až do jeho smrti. Tento pán spolupracoval i na albech Led Zeppelin a jeho jméno zní Eddie Kramer.
Ten je skutečným inovátorem všelijakých zvukových efektů, spousty jich také vynalezl a nutno uznat, že ani Hendrix nezůstal pozadu a nebál se jakýkoliv z nich použít. A tady je kámen úrazu. Pokud jsem psal v souvislosti s Claptonovým Crossroads, že bylo tajemstvím jak některé skladby nahrál či jak je hrál na koncertech, tak v případě Hendrixe to je téměř nadlidský čin! Doteď se některé hudební kapacity přou, jaké měl nastavení aparátů, jaké efekty to vlastně používal a jakou techniku hry použil v některých skladbách. Nás budou samozřejmě nejvíce zajímat otázky zvuku. Asi není nutné pořád opakovat, že feeling se přenést nedá a neuvěřitelný entuziasmus páně Hendrixe je nenapodobitelný, ale určité přiblížení k těmto pokladům kytarové hudby nám může pomoct alespoň pochopit tento efekt nazvaný Jimi Hendrix Experience. Kramerova nahrávací studia Olympic a Electric Lady zplodila společně s Hendrixem opravdové poklady rockové hudby. Z těchto skvostů se na tento efekt dostalo sedm. Než se však na ně podíváme blíž, dovolte mi představit efekt samotný.
Podobně jako Crossroads je i Jimi Hendrix Experience signovanou a limitovanou sérií. Fialové, podlouhlé krabici dominují fotografie Hendrixe, nezbytné „podpisy" mistra a pochopitelně fotografie samotného efektu. Po otevření krabice pak můžeme vidět výbavu, která se v ní ukrývá. Součástí limitované série je efekt, sametové pouzdro s podpisem, adaptér (PS0913B), trsátko (hladké, síla 1.30), manuál a propagační prospekty DigiTechu.
Samotný efekt je řešen podobně jako multifunkční Wah-Wah. Kovové šasi o váze 1,5 kg zaručuje stabilitu, je v barvě fialové s černou gumovou protiskluzovou deskou s výřezem (ve výřezu je logo firmy) na povrchu pedálu. Ze spodu je touto deskou vybaven také. Při pohledu z vrchu přístroje můžeme ve žlutém rámečku vidět čtyři ovládací prvky. Ty jsou klasicky v černé barvě s bílými ryskami, které ukazují nastavené hodnoty. Tři z nich jsou tzv. koaxiální (dvojité) korekce, čtvrtým nastavujeme modely skladeb. Popis korekcí zleva doprava: Gain/Level, High/Low, Reverb/Control a Models. Podrobnější charakteristiky těchto korekcí si řekneme společně se zvukem. Nesmíme zapomenout na zdířky, které jsou po stranách efektu. Díváme-li se na pedál tak, abychom měli korekce „nahoře", tak z levé strany máme Out1 a Out2 a ze strany pravé potom Footswitch a Input. Pro doplnění; při pohledu ze předu máme zdířku pro adaptér.
Zdířky mají stejnou funkci jako u Crossroads. V mono režimu s jedním výstupním kabelem můžeme volit mezi Out1 výstupem do aparátu a Out2 výstupem přímo do mixu. V stereo režimu (připojeny dva výstupní kabely) propojíme obě zdířky buď s mixem (tato volba je defaultní) nebo s dvěma aparáty (volíme pomocí funkce Flexible Outputs, přesně popsané v manuálu). Input je klasický vstup pro kytaru a Footswitch je vstup pro přepínač (DigiTech doporučuje FS3X), který však není součástí této limitované série, což je škoda, ale neomezuje to nijak použití efektu samotného. Pomalu se blížíme asi k tomu nejzajímavějšímu, obsaženým modelům zvuků pro jednotlivé skladby. Je jich sedm a jmenují se: Purple Haze, Wind Cries mary, Foxey Lady, Little Wing, All Along The Watchtower, Voodoo Child (Slight Return) a Star Spangled Banner/Machine Gun. Co název skladby, to perla (alespoň pro znalce tvorby Jimiho Hendrixe). Nu, a jak se blíží tyto vzorky k originálu se vzápětí podíváme.
Zůstaneme u podobného členění jako v případě Crossroads, tj. řekneme si z jakého období skladba je; jaké aparáty, efekty či kytary byly použity a pochopitelně univerzálnost či použitelnost těchto modelů nejen na hraní Hendrixových songů.
Model 1 – Purple Haze
Tato skladba byla poprvé uvedena na albu Are You Experienced? v roce 1967. Jimi se nechal pro tuto skladbou inspirovat svým snem, spíše noční můrou. Proto také chtěl, aby zvuk jeho kytary byl co nejtvrdší a měl co největší zkreslení. Hendrix už od počátku (nezávisle na této skladbě) chtěl nejvýkonnější možný aparát, co byl v té době na trhu či k dispozici. Po osobní domluvě se svým jmenovcem a zároveň stavitelem aparátů Jimem Marshallem, použil Marshall 100W Super Lead, což byl jeho standardní (až na nějaké výjimky) aparát jak do studia, tak i na živá hraní, vlastně až do jeho smrti. Proto, když neuvedu v dalších modelech jiný případ, zůstává tento typ. Tento stack se skládal ze 100 W hlavy/zesilovače a šesti 4x12" beden. To samo o sobě byl výkon dostatečný, ale Jimimu se zdálo, že je zkreslení pořád malé. Proto jako přídavné zkreslení používal krabičku zvanou fuzz, což byl efekt, který byl pro Hendrixe společně s kvákadlem nejtypičtější značkou. Nejstarší doklad o tom, že Jimi fuzz používal je z roku 1966. Tento efekt mu postavil nadšenec do elektroniky Ken Weaver. Další, který dostal jméno Axis, mu už postavil jeho legendární kytarový technik Roger Mayer. V tomto modelu je ale použit Dallas Arbiter Fuzz Face. Jako další efekt je použit deskový EMT Plate Reverb. Toto vše je slyšet v intru této skladby. Možná si říkáte: „Ale co to sólo, vždyť to má úplně jiný zvukový charakter?!" Máte pochopitelně pravdu. Tento pedál má totiž jednu malou zvláštnost. Nemá pouze jeden spínač, ale dva. Jeden klasicky vepředu a ten druhý pod patou pedálu. Čili, pokud začínáte skladbu intrem případně pokračujete v podehrávkách pod zpěv, sešlápněte přední spínač; zvuk na sólo si zaktivujete zadním spínačem. Běžně používané termíny v angličtině jsou – TOE (špička) Switch a HEEL (pata) Switch. Aktivaci těchto režimů signalizuje LEDka, která svítí v různých barvách. Zelená – většinou intro a podehrávky pod zpěv aktivujeme TOE; červená – Solo 1 aktivujeme HEEL; žlutá – Solo 2 aktivujeme HEEL. Solo 2, potažmo žlutou, lze aktivovat pouze u vybraných skladeb/modelů, kde je v sóle použito více zvukových variací. Abych učinil zadost všem „hnidopichům", zmíněné sólo v této skladbě je zvukově obohaceno o efekt z dílny Rogera Mayera – Octavia.
Takže, celkový sound by měl znít mohutně, hodně zkresleně. Sólo by mělo mít charakter zdvojené kytary a v jednotlivých tónech plynule přecházející do zpětné vazby. Zapojuji pedál (korekce na rovno), sešlápnu TOE (zelená), pouštím pro kontrolu originální nahrávku a „pokouším" se hrát Purple Haze. Ano, ten neskutečně dravý sound je slyšet.
Malinko odbočím, je neuvěřitelné, jak byl Hendrix nadčasový. Téměř metalový zvuk, žádný zahuhlaný či doslova prasácký zvuk kytary jako u jeho souputníků (páni Clapton, Townshend nebo Page doufám prominou). Dnes, kdy podobný sound mají kapely typu Pearl Jam, Coldplay nebo Lenny Kravitz to možná není nic zvláštního, ale v roce 1967...?!!!
Ale pojďme zpět; co sólo? Sešlápnu HEEL (červená) a to jsem naznačil výše platí beze zbytku. Můj celkový dojem je - spokojenost. Pouze jsem byl zvědavý, jestli se firmě povedl i konec skladby. Tam je totiž takové divné pískání něco jako vazba s kolísáním hlasitosti. Ani na to nezapomněli, stačí v HEEL módu šlapat na pedál a je to tam.
Co se týče univerzálnosti tohoto modelu; je slušně variabilní a dá se upravovat dle libosti. Malý typ. Dejte Gain na maximum, trochu více basů (Low), více Reverbu a máte současný, Hard-Rockový až metalový sound.
Model 2 – Wind Cries Mary
Z téhož alba jako Purple Haze je i skladba Wind Cries Mary. Tu Hendrix napsal během jednoho dne, zavolal Kramerovi a za dvacet minut bylo hotovo. Pojednává o hádce mezi ním a jeho přítelkyní, a je klasickým příkladem Hendrixovy lásky k blues. Z toho asi vyplývá, že nebude tolik řeč o nějakých speciálních zvucích, ale naopak půjde o klasický model kytara, kabel a aparát. Jako jediný efekt je zde opět použit EMT Plate Reverb. Už z úvodu je patrné o jakém zvuku bude řeč. Bluesové vyhrávky hrané na čistý zvuk Fendra Stratocastera; zapnutý snímač u krku kytary; lehounký reverb; na sólo trochu crunchové zkreslení; pocitová hra – prostě pohoda. A takto zní i tento model. Výborně zní i při zapojení hutnější kytary typu Gibson, P.R.S. atd. Zde není co dodat. Jiné využití by nemělo ani smysl, od toho jsou modely další.
Pouze dodám; TOE je čistý zvuk na intro a vyhrávky. HEEL je „nakřáplý" na sólo. Samozřejmě, kdo by chtěl, může s tímto modelem ještě pracovat. Tento model je také velmi vhodný pro milovníky tvorby S.R.Vaughana (Mary Had A Little Lamb, Pride And Joy či Rivera Paradise) což je ale vlastně logické, protože Vaughan byl na tvorbu Hendrixe dost fixován. Ještě bych se mohl zmínit jestli při přepínání modelů odpovídá nastavení aktuální poloze korekcí. Ano, a je to také mnohem přehlednější a příjemnější.
Model 3 – Foxey Lady
U tohoto modelu bohužel trochu nechápu smysl jeho zařazení do efektu. Nic proti této skladbě, naopak! Ale znalcům Hendrixova díla zvukový rozdíl mezi Purple Haze a Foxey Lady určitě připadá minimální. Jediné, co chybí je efekt Octavia na sólo. Jinak jde o stejnou ingredienci jako v případě Purple Haze. Pochopitelně tu nějaký rozdíl je, ale pouze v tom, že má tento model větší zkreslení či chcete-li více fuzzu, což si můžeme sami nastavit. Uměl bych si představit namísto Foxey... jinou skladbu např. Burning Of The Midnight Lamp (kde intro zní jakoby hrané pod vodou) nebo Still Raining, Still Dreaming (s fantastickým zvukem kvákadla) atd. No nic, pojďme dál.
Model 4 – Little Wing
Jedna z nejznámějších skladeb z tvorby Jimiho Hendrixe, která je doteď napodobována (Clapton, G.Moore...) vyšla na albu Axis:Bold As Love, které vyšlo v tom samém roce co Are You Experience, tedy 1967(!). Toto album se trochu odklonilo od dosavadní i pozdější Hendrixovy tvorby. Více inklinuje ke klidnějším polohám a k jazz-rockovým kompozicím. Dále je zde mnohem více zvukových experimentů, což právě dobře dokumentuje tato skladba. O co tedy jde; jako výchozí zvuková „složka" je opět použit EMT Plate Reverb a Marshall Super Lead. Ovšem přidán je Kramerem zkonstruovaný malý rotary box pro dosažení unikátního krouživého zvuku v intru písně. Tento efekt můžeme ovládat nožním pedálem. Musím uznat, že je tento model velmi věrný.
Půjčil jsem si na testování kytaru Fender Stratocaster Reissue Classic Series 1960 (díky Miku!) a obzvlášť ve spojení s tímto modelem to zní opravdu neuvěřitelně!!! Pro doplnění; sólo má více gainu a efekt Tape Flange, který je velmi příjemný a navozuje dojem páskového flangeru, což je samozřejmě účelné a ovládání je opět pomocí pedálu. Dle manuálu výrobce doporučuje zapojit tento efekt v stereo módu. Tak jsem pedál propojil nejdříve s dvěma komby (Carvin Vintage 16) a vskutku je celkový efekt věrnější originálu. Rotary efekt se krásně přelévá z jedné strany na druhou. Zkusil jsem také možnost zapojení do PA systému (přes mix) a můj dojem se ještě zlepšil. Zvuk nabral na prostoru a celkově se pěkně zakulatil. To ostatně platí pro všechny modely. Mimochodem, vlastníci komb jako já, by měli uznat, že na velkém aparátu určitě něco je, ale na druhou stranu – kdo se s tím má tahat, že...
Model 5 – All Along The Watchtower
Pokud jsem v případě modelu Foxey Lady nějaké pochybnosti o zařazení do tohoto efektu, tak v tomto případě je zařazení této skladby doslova nezbytností! Když nějaké sólo patří na nejvyšší příčku kytarové historie, tak prostě nesmí chybět.
Skladba původně z pera další legendy Boba Dylana vyšla na albu Electric Ladyland vydaného roku 1968. Tato skladba a hlavně první a třetí sólo patří skutečně k těm největším, nejlegendárnějším, nejhranějším skladbám kytarového světa všech dob. Co kytaristů si na této skladbě vylámalo zuby se snad nedá ani spočítat. Ale nás bude v této chvíli především zajímat zvuková stránka.
Skladba začíná motivem na třech akordech hraným na akustickou kytaru, poté se rozjíždí sólo, které plynule přechází do vyhrávek pod zpěv. Akustika je hodně zkomprimovaná a tlačí se dopředu jako vlak; sólo zní neskutečně prostorově, je hodně čitelné a ctí ušlechtilost nástroje (ten Fender je v nahrávce vážně slyšet!). Po odehrání dvou slok přijde onen „masakr" v podobě geniálního sóla, které je zvukově rozděleno na čtyři části. První část zní jako u intra, druhá je slide (zvuk sóla je stejný jako intra, ale Hendrix použil bottleneck), třetí s kvákadlem a čtvrtá akustická přecházející do vyhrávek pod zpěv. Přiznám se, že jsem byl skutečně zvědav, jak si s tím zvukoví inženýři poradili.
Dámy a pánové, musím před DigiTechem smeknout!!! To je All Along The Watchtower! Nejsem Hendrix, nehraji na 013. struny ani nehraji zuby, ale ten zvuk je prostě skvělý, dokonalý. Mít přebytečných osm tisíc (přesně 8.290,- Kč), tak už tento pedál z testu nevrátím! Tu charakteristiku, co jsem výše popsal, splňuje tento model na 100%! Pouze doplním; jako vzor pro kvákadlo posloužil Vox Clyde McCoy Wah, který měl Hendrix v oblibě. Akustiku navolíme pomocí TOE (zelená), „klasická" sóla - HEEL Solo 1 (červená) a Wah sólo – HEEL Solo 2. HEEL Solo 1 obsahuje delay (bohužel není specifikován), který můžeme ovládat pedálem a to samé platí v případě kvákadla (HEEL Solo 2).
Model 6 – Voodoo Child (Slight Return)
Tato další pecka vyšla stejně jako All Along... na albu Electric Ladyland a její proslulost, společně se Star Spangled Banner (viz MODEL 7), vznikla na legendárním festivalu Woodstock, kde ji Jimi hrál bezmála půl hodiny jako obrovský jam session. Tato skladba je především skvělou ukázkou Hendrixovi práce s kvákadlem. Opět je zde uveden jako vzor Vox Clyde McCoy Wah. Je tu ovšem změna v aparátu. Byl použit Fender Bassman Brownface. Toto vše obsahuje intro, které zaktivujeme pomocí TOE.
Skladba obsahuje dvě sóla z nichž první obsahuje slapback delay a deskový EMT Plate Reverb. Kvákadlo je pro první sólo nahrazeno fuzzem Dallas Arbiter. Druhé sólo obsahuje všechny efekty dohromady. Aktivace je už známá. Výsledek je oproti All Along přeci jen méně věrný originálu. Mám na mysli intro. V nahrávce zvuk kvákadla krásně pomalu najíždí, je takové mohutné a skutečně máte pocit, že kváká žába. Nevím, jak to přesněji charakterizovat. Zde mi poněkud chybí basy, středy (celkově je zvuk hodně ve výškách) a hlavně delší pozvolnější náběh celého efektu. Je zajímavé, že relativně krátký zdvih pedálu se nijak nepříznivě v ostatních presetech neprojevuje, z čehož usuzuji, že jde o čistě SW záležitost tohoto modelu.
Model 7 – Star Spangled Banner (Live) / Machine Gun
Tyto dvě skladby nemohou chybět v žádné Hendrixově kompilaci. Star Spangled... sice není uvedena na žádném regulérním albu, ale její proslulost je obrovská. Jimi tuto variaci na americkou hymnu zahrál v náhlé inspiraci na Woodstocku (1969), kde se stala i neoficiální hymnou festivalu. Skladba Machine Gun (text je protestem proti válce ve Vietnamu) vyšla na posledním albu vydaném ještě za života Hendrixe Band Of Gypsys (1970) a byla proslulá zvukem kytary napodobující kulomet. Slavný zvuk „kulometu" se skládal z Marshall Super Lead, reverbu a efektu Unicord Univibe. Star Spangled Banner obsahuje to samé, ale navíc je použit Dallas Arbiter Fuzz Face a slavné „kvílení" může začít. Pedál u obou modelů ovládá rychlost efektu Univibe. Obě modelace jsou skvěle udělané a věrné předloze. Obzvlášť jsem si vyhrál u „střílení" kulometu. Dejte aparát (naprosto dokonale to zní na PA) na plný výkon, šlapejte na pedál a máte o zábavu postaráno. Výborný model je i americká hymna. Pusťte si záznam Woodstocku, hrajte společně s nahrávkou a garantuji vám, že ten rozdíl prostě nepoznáte. Společně s All Along... a Purple Haze jsou tyto modely nejvěrnější originálu. Nu, chýlíme se ke konci.
Poznámka
Chtěl jsem původně na závěr polemizovat nad tuhostí spínačů, měl jsem totiž ze začátku pocit, že zvláště ten pod špičkou vyžaduje nadměrný tlak, ale postupem času jsem došel k přesvědčení, že pedál chodí optimálně. Když je prostě něco na nohu, tak se na to musí pořádně „šlápnout"!
Závěr
Tento efekt je ze samozřejmých důvodů určen hlavně k hraní Hendrixova repertoáru nebo stylu jemu podobnému. Na druhou stranu obsahuje dost zvukových možností a je více než slušně variabilní. Dá se použít na velké množství stylů beze strachu, že by zněl nějak moc „staře". Zmíněné modely skladeb jsou hodně věrné, snad až na intro ve Voodoo Child, ale musím opět zdůraznit, že nejsem Jimi Hendrix a kdo ví, jak se „to" má hrát...
Ostatně zahraniční periodika se vzácně shodují v tom, že je tento efekt jeden z nejlepších, které kdy byly vyrobeny. Já osobně se s tímto tvrzením cele ztotožňuji. Jedinou obavu mám z té vyšší ceny (která ale myslím v kontextu možností nevybočuje z „dobrých mravů"), která může dost lidí odradit, což by byla škoda, protože se tím mohou připravit o jedinečný zážitek. Takže, celkový dojem - pokud máte možnost vyzkoušet, v žádném případě neváhejte…
