Nástroje s označením „BR“ se v těchto končinách začaly objevovat celkem nedávno, velice záhy si však získaly celkem slušné jméno, které bylo ovlivněno nejen samotnou hratelností, ale také velmi příznivou cenou. Nyní se značka BR začala objevovat znovu a v mnohem větší míře. Sortiment nástrojů je nyní velmi pestrý a jistě je z čeho vybírat. Že jsem zatím neuvedl celou značku jejím plným jménem? Takže: Baton Rouge a dnes jmenovitě nástroj nazvaný zároveň temně i poeticky – Flame!
Ač by se z názvu dalo usuzovat na francouzský výrobek, jedná se v případě BR o firmu německou, která si rozhodně dává velmi záležet na výstupní kontrole a drží si krokový dozor nad celou výrobou. Můžeme tomu věřit i nemusíme, leč pravdou jistě je, že nástroje vypadají vzhledově skutečně moc pěkně a už na první pohled budí důvěru. Zda-li tomu tak bude i v případě pohledu druhého, je naším úkolem zjistit. Nejprve tedy několik slov o konstrukci této „ohnivé“ krásky...
Vzhled a konstrukce
To, že design tohoto modelu je opravdu „ohnivou záležitostí“, je skutečně jasné hned od prvního setkání. Přejděme ale od vzhledu k použitým materiálům a konstrukci. Určitou zajímavostí je třeba fakt, že na nástroji nenaleznete jediný plastový díl, což bývá určitou výsadou spíše daleko dražších nástrojů. Tvar těla vychází z klasického Dreadnought modelu, přičemž výrobce vsadil na lety osvědčenou kombinaci dřev. Vrchní ozvučnice je tak vyrobena ze smrku, luby a zadní deska pak z mahagonu. Po celém obvodu vrchní desky je dvojitá dřevěná lemovka s černým prokladem. Záda jsou olemována již jen jednoduše. Pěkně vytvarovaná kobylka s plamenným vykládáním je palisandrová. Dřevěné jsou i zajišťovací kobylkové kolíčky. Vykládání po obvodu ozvučného otvoru jde ruku v ruce s celkovým designovým pojetím, což je dobře patrné z přiložených obrázků.
Krk nástroje je opět mahagonový s dolepeným palisandrovým hmatníkem, na jehož ploše vzplál teprve slušný požár! No, nebýt pomocných orientačních značek na jeho hraně mohlo by být snad i těžké se zde zorientovat (viz. o tom dále). Hlava svírá s rovinou krku běžný úhel výklonu a je opticky vylepšena palisandrovou dýhou s jednou vrstvou světlejšího prokladu. Na šikmo zbroušených obvodových hranách pak efektně vynikne světlá linka. Opět zde nacházíme dřevěný plamenný emblém spolu s firemním logem ve formě dvojice písmen BR. Osazená kvalitní olejová ladící mechanika v černé povrchové úpravě nese logo firmy Grover. Oba sedlové pražce jsou vyrobeny z kosti. V případě nultého pražce by se snad slušelo více zaoblit jeho boční hrany, které jsou poměrně ostré. Celý nástroj je opatřen povrchovou úpravou v duchu tmavě hnědého sunburstu ve spojení s vrchním krycím matným lakem. Protože se zřejmě designer tohoto nástroje v plamenné symbolice zhlédl více než jen trochu, ozdobil také zadní desku i luby uměle vytvořeným černým žíháním. Celkově je nástroj velmi čistě zpracovaný a samotný ozev korpusu je také velmi zdařilý. Ačkoliv je vzhled kytary věc nemálo důležitá, to, co muzikanta bude nejvíce zajímat, je hratelnost a využitelnost nástroje – pojďme proto dále.
Hratelnost a použití
Už když nástroj vybalujete, prvním dojmem, který vás napadne, bude: „Sakra, to je nějaké podezřele lehké!“ Zkusmo zahrajete pár taktů a nevycházíte z údivu nad tím, že to hraje poctivým dřevem. O zvuku si samozřejmě povíme víc, teď ale přeci jen ještě pár drobných technických poznámek. Jelikož má nástroj jen jeden „caplík“ pro zachycení pásu, standardně na zadním místě lubu, musel jsem druhý konec podvázat pod krkem (mezi hlavou a krkem, pod nultým pražcem). Proč se o tom tolik zmiňuji? Pochopitelně z toho důvodu, že jestliže je nástroj skutečně tak lehký a zároveň má plný, dřevitý zvuk, muzikantům, kteří tráví větší čas na pódiu s kytarou na krku, bude pravou spásou – ano, skutečně spásou. Co mě ovšem „dostalo“ asi nejvíc byl samotný zvuk nástroje. Podotýkám, že jsem zatím nijak zvlášť nepoužíval kytarových ekvilibristik, jen jsem si tak brnkal palcem a zkoušel charakterové vlastnosti zvuku. Na klasických prvních pěti pražcích se jeví jít spíše do basového spektra a přesně v duchu westernových obrazů zvonil i cinkot nových strun. Ano, perfektní pro venkovní pohodu u ohně, při které se bude noční tmou osvětlenou skomírajícím ohněm linout zvuk kytary. To pravé, alespoň pro mě, však nastalo při posunu do vyšších poloh, kolem sedmého pražce. Těžko se to popisuje, ale zkusím to. Zvuk se najednou zjemnil, zvýraznilo se středové pásmo a jakmile jsem posunul pravou ruku blíž ke krku, objevil se charakter krkového singlového snímače elektrické kytary. Jednotlivé tóny dostaly nádech medu a při vybrnkávání jsem se nechal unášet jako plamínek ve větru. Velmi originální i inspirativní sound...
Herní vlastnosti jsou optimální. V podstatě jakékoliv kytarové techniky jdou hrát bez problémů; s trsátkem nebo jen prsty – žádný problém; perkusivní odezva ani flamencové dynamické hraní Flame nedělá problémy. Můj dojem větších basů jsem si potvrdil při zpětném poslechu mnou nahraného vzorku – kytara se nese prostorem a chytá dynamické nárazy pravé ruky velmi citlivě. To samozřejmě může být jak výhoda, tak i nevýhoda. Už v dříve uvedeném popisu vzhledu byla naznačena možná dualita ohledně ornamentů na krku. Ačkoliv to opravdu vypadá moc hezky, orientační značky se ve vykládání ztrácí. Pro někoho, kdo nehraje nijak zvlášť dlouho a není s kytarou srostlý (hraje víceméně po paměti) to může být i dost velký problém. Než si člověk zvykne, může docházet k malým nepřesnostem ve hře. Ale není třeba panikařit, můj žák si zhruba po půl hodině zvykl natolik, že zvládl i složitější hru bez problémů. Zajímavým jevem tohoto nástroje je zvuk druhý den. Hned vysvětlím. Po prvním poslechu a pár testovacích projekcích jsem byl dost mile překvapen znělostí a originálností kytary. Druhý den jsem si na Flame zahrál znovu a kouzlo nějak zmizelo – to pokračovalo až do dne, kdy jsem si nahrál zvukový vzorek. Kouzlo se opět objevilo, i když ne v takové míře. Dle mého je nástroj velmi citlivý na výběr strun a také na citlivost muzikantova ucha. Jinak řečeno, chcete-li vyždímat z této kytary maximum, neváhejte a investujte vždy do těch nejlepších strun, které mají tzv. výdrž zvonivosti. Muzikant, který už za svůj život slyšel akustických nástrojů mnoho a sám navíc vlastní nějaký velmi dobrý nástroj, bude překvapen méně. Ale opět mohu zveřejnit mínění několika mých žáků, jejichž postřehů občas využívám k doplnění svých názoru - ten nástroj je zvláštní, ale hraje! Pokud vezmeme v potaz i další fakt, že nástroj během let zraje a jeho charakterové vlastnosti se mohou měnit, může dojít i k dalším momentům hodným zaznamenání.
V závěru tak nakonec může zaznít mnohočetné ano - totiž: ano, kytara má dost zajímavých vlastností a ano, chce to i trochu času, který u dřevěných nástrojů vždy ukáže své. Ovšem jak tomu bude skutečně dál, to zůstává skryto v odlescích plamene. Jednoduše řečeno jednou větou v případě základního (i zásadního) popisu Baton Rouge Flame: „Nástroj je velmi zajímavě zpracován a zároveň je také natolik originální, že skutečně, ale skutečně nelze jinak, než zkonstatovat – musíte si to vyzkoušet sami...“
